Velké zklamání z nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana

17. 2. 2017 / Boris Cvek

S velkými obavami sleduji od samého počátku ostudný soudní proces s Kateřinou Krejčovou. Považuji dobré fungování orgánů činných v trestním řízení za klíčový předpoklad možnosti existence svobodné společnosti. Jen si představte společnost, v níž vám policisté ve službě vysvětlují, jaké je jejich politické přesvědčení (ultrapravicové) a vnucují vám ho. Nebo společnost, v níž státní zástupce argumentuje zjevně absurdním posudkem „odborníka“. Společnost, v níž neexistuje právo ani zdravý rozum. Taková společnost nemůže být nikdy svobodná.

Proto je zapotřebí, aby veřejnost věnovala zvýšenou pozornost práci policie, státního zastupitelství a justice. Tím spíše, že po 40 letech komunismu a po na ně navazujících 20 letech privatizací a opoziční smlouvy, vlády kmotrů atd. nemohou být tyto instituce v dobrém stavu. A bez nich nemůžeme mít svobodu, nýbrž budeme otroky svévole mafií nebo úřadů, které spolu často splývají.

Pozitivní signál v případu Kateřiny Krejčové vydal Městský soud v Praze, který ji zprostil obžaloby poté, co byla Obvodním soudem pro Prahu 1 odsouzena k měsíční podmínce. Minimálně tedy Městský soud uvažoval normálně. Kdo zhlédne video (je součástí rozhovoru Kateřiny Krejčové s Martinem Veselovským), ten nemůže mít pochyby, že její akce nebyla žádným napadením policisty.

Jenže v Česku je možné pomocí posudků všechno. Nevinná zdravotní sestra z nemocnice v Rumburku mále vinou expertních posudků skončila jako několikanásobná vražedkyně ve vězení.

Veliké zklamání bylo dovolání, které proti Kateřině Krejčové podal nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, kterého jsem považoval za hlavního garanta proměny státního zastupitelství ve slušný a veřejnému zájmu sloužící státní úřad. Že potom Nejvyšší soud zrušil osvobozující rozsudek a vrátil případ zpátky Obvodnímu soudu, který znovu uložil podmínku, to není až zas tak překvapivé.

Tento ostudný ping-pong zřejmě může trvat ještě mnoho let. Poslední nadějí ve zdravý rozum a právo (podobně jako v případu poslanecké idemnity a mnoha jiných případech) pak zůstává Ústavní soud. V jakém státě to ale žijeme?

Nejvyšší státní zástupce se měl zjevně dávno zabývat činností státního zástupce (v tomto případě státní zástupkyně), který Kateřinu Krejčovou pohnal před soud, nikoli podávat dovolání k Nejvyššímu soudu. Nicméně stále se nedá mluvit o nějakém spiknutí policie, státního zastupitelství a justice proti jedné studentce. Stále tu máme osvobozující výrok Městského soudu v Praze, který ukazuje, že justice může fungovat i tak, že stojí na straně práva a zjevných faktů proti zvůli části orgánů činných v trestním řízení.

Případ aktivistky, která skočila policistovi na záda, se vrátí k soudu Zdroj: ZDE

Trest za údajné napadení policisty? Mám být exemplární případ, nesmířím se s tím, tvrdí Krejčová ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 21.2. 2017