Bodláky Václava Duška
Klenoty našeho školství
16. 2. 2017 / Václav Dušek
Výchovný políček uštědřil z nejmoudřejších pedagogických démantů
neposednému žáku darebáku, který trápí zastupitele města a nehodlá mlčet,
naopak; bude stíhat nekompetentnost a strejcovské manýry do konečného řešení.
Žák darebák zplnoletněn, pravil na bezduchou ohavnou kritiku zavánějící
křupanstvím a bublifukovou namyšleností, že nebude reagovat, že si
pedagogického činitele neváží. A nedivme se, režisér kusu Slavná celá rodina od
děda až po mne zacílil na mládence Pavkou Morozovem – nu, vrtati do minulosti,
třeba pedagog volil vhodnější slova, i když...
Ve školství chybějí peníze, ano, a kde ne, ale ve školách chybějí i
skuteční učitele, podučitelské kádry neradno pěstovat. Ničeho dobrého
nepřinesou. Máte učitelské prokurátory, kteří se rádi vypínají nad žáky –
uráží, ponižují, podezírají, vytvářejí prostředí nechutných třenic.
Být učitelem je poslání a občas, ano, neschopností zavání.
Četl jsem, že démant démantů oblažuje i partaj modroptačí, a že
předseda partaje se k odpadlému démantovému pírku nevyjádřil aspoň pokáráním.
Kdeže! Partajní cesta dlážděna potem a krví; pokusíš se vytáhnout z pyramidy
kamínků a máš po partajní mohyle.
Ministryně poctivě ministruje, učitelstvo běduje, žactvo mnohé
bojkotuje a... pedagogická armáda se
zmítá v první linii, ťápe mezi minami, učitel, podučitel, žák – a svět se hnul
o míle daleko. Stát se chápajícím učitelem, to je oč tu běží. Karatelů,
žalobců, namyšlených nadutců a nepřátel mládí stále dostatek.
Mládí vpřed, ale pro jistotu nasadit ohlávku a vést mládež do bezvědomí
k cílům nejistým.
Vytisknout