11. 11. 2016 / Karel Dolejší
Kanada by měla představovat téměř "nejzápadnější Západ", který sám sobě rozhodně "nepotřebuje nic dokazovat". Ve skutečnosti dnes zůstává ne snad výlučně jedinou, nicméně jistě velmi osamělou zemí. Zatímco moskevští neonacisté oslavili americké prezidentské volby pod obrazy Trumpa, Le Penové a Putina ZDE, aby mimoděk dosvědčili synchronicitu terminálních krizí moderny u obou někdejších dědiců evropské tradice, Kanaďané se o vlastní západnost zjevně obávají. Mocný soused se právě k Západu přestal počítat.
Definic Západu existuje jistě mnoho - prakticky žádná není geografická. I tak kontroverzní autor jako Oswald Spengler považoval za Abendland kulturní tradici a milieu, které od počátku 10. století byly fascinovány otevřeným prostorem, vzdáleností a nekonečnem.
Prostředí, které se uzavírá do sebe a hystericky plánuje strážit svůj kousíček hlíny s pomocí myslivců a hasičů povolaných na hranice, nebo prostředí, které je fascinováno absurdním projektem tisíce kilometrů dlouhé pohraniční zdi, není západní dokonce ani ve velmi specifickém spenglerovském smyslu.
Během nejtužší normalizace žilo v Československu snad jen několik set skutečných Evropanů, lidí s širším kulturním rozhledem, než jaký režim povoloval a sankcionoval. Učili se cizí jazyky, a to prosím nejen ruštinu, a udržovali si přehled o kvalitní západní kultuře.
Patřili k Západu, třebaže tam nežili.
S určitými omezeními do této skupiny patříval Václav Havel. Jeho velmi jednostranně vzdělané následníky v prezidentském úřadu by ovšem bylo chybou počítat tehdy mezi Evropany. A dodnes k nim fakticky nepatří.
Pro běžné ovčanstvo míval konzervativně xenofobní režim drátující hranice zaručeně domorodé kulturní pošušňáníčko. Rozhodně ne cizácké, jaké vyhledávalo několik málo zbylých Evropanů - ještě dávno předtím, než došlo na vyznamenávání "lidových" výkonů Ringů a Hůlků ZDE.
Zrovna tak jako můžete dodnes patřit k Západu, ale nežít "na Západě", je ovšem možné žít fyzicky, geograficky "na Západě", ale přitom k němu, k Abendlandu, ani dost málo nenáležet.
A dokonce se lze narodit a fyzicky přebývat na Západě - a snažit se přitom západní kulturní prostředí cíleně likvidovat. Thomas Mann zmíněnou tendenci symbolicky vyjádřil v románu "Doktor Faustus". Skladateli Adrianu Leverkühnovi jde o apokalyptické oratorium, které symbolicky odvolá "zastaralé" západní kulturní formy ztělesněné v Beethovenově 9. symfonii. V nutkavé potřebě inovovat za každou cenu skladatel propadá démonologii a krátce po dokončení díla zešílí.
Dnešní Kanaďané chtějí patřit k Západu, i kdyby ho měli tvořit úplně sami. Austrálie hledá způsob, jak zůstat západní zemí v regionu, který brzy mocensky ovládne Čína.
Na geografickém Západě fyzicky žije velmi mnoho různých lidí.
Někteří po vzoru Leverkühna západní tradici odvolali, třebas právě ti bývají sami svatosvatě přesvědčeni - či to aspoň říkají - že ji ctí a dokonce prý zachraňují před zánikem.
A pak jsou ovšem i tací, co navzdory všemu neodvolali.
Vytisknout
11.11. 2016
Počátkem listopadu a v ulicích Toronta si muži a ženy na tmavé zimní kabáty připínají jasně červené máky. Dělají to kvůli připomínce. Vzpomínají na muže a ženy, kteří položili své životy ve dvou velkých orgiích násilí, jež definovaly 20. století, a...