12. 11. 2016 / Karel Dolejší
Když se poctivě podíváte do osobní historie Donalda Trumpa, zjistíte, že tento muž je nejméně třicet let důsledným neoizolacionistou. Nejen že jej vynesl k moci odpor dezorientovaných Američanů vůči globalizaci; Trump sám dlouhodobě odmítá angažovanost USA coby garanta globálního řádu.
V tomto směru se Trump radikálně a naprosto rozchází se zahraničněpolitickým konsensem obou hlavních amerických stran - což představuje jeden z hlavních důvodů, proč jej Moskva ve volební kampani tak usilovně podporovala. Trumpova administrativa vytvoří po světě ještě mnohem více mocenského vakua než neangažovaný golfista Obama. Kreml tak bude moci bez překážky pokračovat ve své strategii chaosu ZDE. Co ale vyhovuje Moskvě nemusí proto nutně uspokojit údajně spojenecký Peking; to on spolu s Washingtonem nakonec určí podobu světového obchodu v 21. století ZDE - a Čína v tomto směru potřebuje partnera, s nímž lze rozumně jednat, nikoliv svéhlavého izolacionistu. V Pekingu rozhodně neslaví.
Z bojišť na Ukrajině i v Sýrii je už hlášena silná eskalace. Revizionistické mocnosti Rusko a Írán velmi dobře vědí, že teď už proti nim Spojené státy s téměř naprostou jistotou nebudou zasahovat - vojensky, ani jinak. Mohou tedy za svými hranicemi vyvraždit nebo umučit tolik neposlušných, kolik se jim jen zachce, a utlačit všechny ostatní. Obama ještě předstíral, že proti tomu hodlá něco udělat, ačkoliv prý vlastně nemůže, třebaže popravdě řečeno na Ukrajině udělal naprosté minimum a v Sýrii nic. Trump s předstíráním skoncuje. Viceprezident Mike Pence má sice alespoň na syrskou válku zcela jiný názor než jeho šéf, to ale u autokratické persony typu Trumpa, která nenaslouchá radám svého okolí a "všechno ví nejlépe sama", těžko sehraje nějakou roli.
Německo už pochopilo, že Evropa musí rychle vybudovat vlastní obranu nezávislou na Spojených státech, a opravdu spěchá ZDE. Má dobré důvody: Ruský imperialismus se brzy utrhne z řetězu a žádné další smiřovačky hlásané naivními pacifisty ho nezastaví. To nejmenší co Putin chce je nová Jaltská dohoda s Američany, která by mu přenechala kontrolu nad "jeho dílem" Evropy. Je velice pravděpodobné, že Trump zde nevidí sebemenší problém. Ale Evropané by jednali sebevražedně, kdyby podobné tendence podporovali.
Nastává právě hodina pravdy pro to, co lze přibližně charakterizovat jako "syndrom juniora".
Znáte to: Dospívající mladý muž se vymezuje proti otci a ze zdánlivě nebetyčných morálních výšin dosud neposkvrněného rozhořčeně kritizuje všechny smrduté kompromisy a nedůslednosti, které tatík ve svém dlouhém životě udělal. Dosti často junior vidí přesně a má pravdu, jenže zdaleka ne vždy. A především zde platí jedna zásada: Dokud junior sám nečelí světu ze stejné pozice jako rodič, může si koneckonců dělat nekonečné množství iluzí o tom, jak to ve světě chodí a jak krásně by se věci daly zařídit, kdyby...
Existují tři hlavní pozice, z nichž byla americká politika rozhořčeně kritizována právě takovýmto juniorským způsobem: Perspektiva evropská, perspektiva americké radikální levice a perspektiva evropské radikální levice.
Americký politický a bezpečnostní establishment se od roku 1945 staral o bezpečnost vlastního kontinentu i Evropy, nesl hlavní tíhu snažení a byl klíčovým organizátorem. Leccos zde provedl příšerně a přinejmenším od roku 1999 lze jeho snažení pokládat za stále pochybenější. Nicméně až do zvolení Donalda Trumpa Spojené státy stále hrály roli hlavního garanta světové bezpečnosti.
Teď když nastávají opravdu "zajímavé časy", junioři všech odstínů se budou konečně muset zabývat úkoly, které po léta nesl na svých bedrech symbolický náhradní fotr, vůči němuž se neustále vymezovali, jehož odporný obraz jim umožňoval připadat si navěky mladí a nikdy nedospět. Evropa se bude muset velmi snažit znovu vybudovat funkční ozbrojené síly, které teď nemá - a pokud existuje něco, co přitom rozhodně nevezme v úvahu, budou to například utopické bezpečnostní projekty špiček britské Labour Party. Protože jednu z věcí, bez nichž se Evropa "svedená a opuštěná" Američany a konfrontovaná po zuby vyzbrojeným Putinem rozhodně neobejde, představuje vlastní jaderný deterent.
Co se týče ultralevičáků různých odstínů na obou stranách Atlantiku, jejich hvězda s definitivní ztrátou obrazu symbolického fotra notně pohasne. Spojené státy přestanou hrát roli světového četníka a nebude důvod se vůči ní na světové scéně vymezovat. Ale ani sociální nespokojenost už nepotřebuje jako mluvčí levicové intelektuály, když si našla nové, mnohem hlasitější a mocensky úspěšnější zastánce v ultrapravicových populistech. Ani antiamerikanismus, ani antikapitalismus už nepostačí k tomu, aby člověk navenek vypadal zajímavě.
Když se Evropa naposledy sama starala o svou bezpečnost, vzešly z toho dvě světové války.
Ti, kdo po léta kritizovali "nadměrné" výdaje Západu na zbrojení budou postupně přihlížet tomu, jak Evropa "která konečně shodila americké jho" utrácí na obranu ještě výrazně více než summitem NATO ve Walesu předepsaná 2 % HDP.
Kostky jsou ale vrženy a není cesty zpět.
Vzhledem k tomu, že jste na těchto stránkách, máme na vás malou prosbu. Britské listy čte hodně lidí, ale na jejich provoz přispívá jen zlomek čtenářů. Zvlášť v nynější zhoršující se mezinárodní situaci jsme přesvědčeni, že věcné informace, které BL přinášejí do českého prostředí, hrají nezastupitelnou roli. Server se však nedá provozovat zadarmo. Prosíme, přispějte finančně na jeho provoz.
Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.
Vytisknout12.11. 2016
Západ tak jak jsme jej v minulých šedesáti letech znali tento týden zemřel, napsal redaktor Economistu Edward Lucas. U většiny témat - bezpečnosti, obchodu, změny klimatu - nemá Donald Trump nic společného s lidmi, kteří řídí ostatní pokročilé prům...