Vítězství hospodského stylu nad politickou korektností?

11. 11. 2016 / Tomáš Vohryzka

Tak nám zvolili Trumpa. V posledních dnech jsem slyšel spoustu názorů a komentářů k americkým presidentským volbám.

Na debatě v Českém rozhlase řekl Tomáš Klvaňa, že tématem a rozhodujícím faktorem amerických voleb není špatná ekonomická situace USA, protože mají nízkou nezaměstnanost a HDP roste. Zapomněl ale dodat, kdo si tento rekordní HDP rozděluje. Rovněž opomenul fakt, že mnozí zaměstnanci musí dostávat k platu od státu i sociální dávky, aby měli na bydlení a jídlo. A zcela vynechal sociologický fakt, že střední vrstva se v USA dramaticky zmenšuje.

To přiznává i třeba Jan Švejnar, když říká, že reálná mzda se v posledních 40 letech zmenšuje, stejně jako celkový podíl mezd na HDP. Podobný polonázor řekl i ex-poslanec Strejček, když označil volební program Clintonové za socialistický.

Zapomíná zejména na to, že program a následná reálná politika jsou dvě rozdílné věci. Dále na to, že pokud by někdo chtěl skutečně socialistický program, či skutečně zásadní změny realizovat, je otázka, zda mu to poradci, lobbisti, Wall Street, Pentagon a velké firmy dovolí. Hillary je spíše než socialistkou představitelkou washingtonského establishmentu - klanu, který se stará především o sebe a své byznys-kamarády.

Někdo řekl, že tito dynastičtí kandidáti mají blíže k aristokracii než k republice!

Aby to bylo ještě složitější, mnozí komentátoři řeknou, že lidovější ba socialističtější než Hillary a její rodina je nakonec i miliardář a newyorský developer Trump. Nevadí mu jíst v mcdonaldu a když jde na stavbu, údajně se baví i s posledními přidavači. A to nejen během kampaně. Toto u Hillary opravdu nehrozí.

Blíže realitě než tito analytici byl i newyorský resident a jazzový muzikant Rudy Linka, když na Klvaňu reagoval, že v kampani samozřejmě jde o ekonomická témata a problémy. Ovšem spíše než političtí kandidáti budou mít rozhodující vliv v této oblasti velké firmy. 

Tomio Okamura, sympatizující s Trumpem mluvil o souboji ideologie a pragmatika. "A války vedou většinou ideologové, pragmatici totiž obchodují."  Po sté potvrzený fakt, že kandidovat a zvítězit může jen ten, kdo má hodně peněz nebo kdo má bohaté kamarády, nezmínil ovšem nikdo.

Vydávat triumf Trumpa za vítězství demokracie, jak si myslí Roman Joch, je přinejmenším diskutabilní. Vidím to spíše jako Petr Robejšek, který mluví o vítězství nad pyšnými elitami. Stejně tak je složité hodnotit další důležité volební téma, přistěhovalectví. Novinářka Lenka Zlámalová připomněla, že mnoho imigrantů a dokonce i ze  států jako Nevada či Nové Mexiko volí Trumpa, který se vyjadřoval proti imigrantům velmi ostře.

Michal Horáček se zářivým úsměvem a v perfektním obleku v České televizi oznámil, že výsledky jsou velké překvapení. Dodat, zda příjemné či nepříjemné už nechtěl a kroutil se jako had. Je vidět, že dobře chápe o čem je volební kampaň i politika. Hezky se usmívat, dobře se obléknout a nic zásadního neříkat.

Kromě velkého znechucení se zabetonovaným washingtonským establishmentem, který je prý velmi vzdálený problémům obyčejných lidí a kromě malé perspektivy střední třídy, měl pochopitelně velký vliv na vítězství DT i marketing.

Americké volby jsou největší reklamní kampaní na světě a byl to Trump, kdo lépe zvládl tuto kampaň. Tak jako kdysi JFK pochopil význam televize, či Obama využil internet, DT lépe chápe sílu sociálních sítí. Zajímavý je v této souvislosti i fakt, že Trump utratil za volební kampaň méně peněz než Clintonová.

Co přinese Americe a světu vítězství Trumpa nad Clintonovou, mezi kterými mnozí komentátoři nespatřovali žádný podstatný rozdíl, se ukáže časem. Doufám, že to bude něco zásadnějšího, než jen vítězství hospodského stylu nad rétorikou politické korektnosti. Nebo že jediným výsledkem obrovské touhy Američanů po zásadní změně nebude jen to, že se barva kravat v Bílém domě změní z modré na červenou.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 11.11. 2016