Uprchlíci nejsou problém. Problémem je identita Evropy

31. 10. 2016

Skutečností je, že Evropa nečelí uprchlické a migrační krizi. Jsou to uprchlíci a migranti, kteří čelí krizi Evropy. Skandálem je, že ve Středozemním moři uprchlíci platí za tuto krizi Evropy svými životy

Imigrace zůstane nadlouho hlavním tématem evropské politiky, píše Natalie Nougayrède. Byla hlavním tématem britského referenda o brexitu (i když tam šlo především o imigraci v rámci samotné Evropské unie) a téma imigrace bude dominovat příští rok francouzským a německým všeobecným volbám.

Od začátku letošního roku zahynulo podle OSN utonutím ve Středozemním moři rekordních 3800 lidí. Stále více lidí přichází při zoufalých pokusech dostat se do Evropy přes Středozemní moře o život.

Otázka migrace bude i nadále hlavním tématem evropské politiky. Na jedné straně jsou liberální internacionalisté, kteří hájí základní zásady práva na azyl, na druhé stojí xenofobní budovatelé plotů, kteří považují migraci za moderní verzi barbarských invazí, které ohrožují kulturu a civilizaci. Bohužel mají tito lidé převahu.

V nynější éře postpravdivé politiky se nejenže zkresluje přítomnost, ale přepisuje se i minulost. Rasistická videa na internetu ukazují fantazie o Evropě "před" migrací a "po ní". "Před migrací" prý v padesátých letech existovaly spořádané ulice, obchody a parky, v nichž se šťastně procházela bělošská populace. "Po imigraci" začali údajně zlí barevní muži útočit na policii, na ženy a vykřikovat "Allahu Akhbar".

Esenciálním narativem zastánců bigotních postojů je tvrzení, že náš evropský svět se rozkládá pod tlakem masového příchodu lidí z kultur, s nimiž se v žádném případě nemůžeme mísit. Ve Francii se šíří v pravici a v ultrapravici teorie "velkého nahrazení", podle níž má být jádro populace nahrazeno neevropskými outsidery, kteří zniči národní kulturu.

Dokazovat, že tyto mýty jsou nepravdivé, může být těžká práce. Nenávist a emoce převládají nad racionálním přístupem a fakta jsou odmítána. Alžířané například žijí ve Francii už nejméně sto let. Francouzský historik Benjamin Stora poukazuje na to, že hlavním problémem imigrace je "poznat druhou stranu" - a platí to oběma směry.

Uprchlická krize z roku 2015 nastavila Evropanům zrcadlo: Donutila je, aby si položili otázku o tom, kdo jsou a jak definují sebe a své akce. 1,3 milionu lidí, kteří loni přišli do Evropy, představuájí pouhých 0,2 procenta celkového počtu obyvatel EU. Mělo to být zvládnutelné. Německo přijalo asi 800 000 lidí. To se rovná 1 procentu jeho obyvatelstva a je to stejný počet, který Německo přijalo v roce 1992, kdy lidé prchali z balkánských válek a etničtí Němci se stěhovali ze Sovětského svazu.

Pokud v roce 2015 vznikla krize, nemělo to příliš mnoho společného s uprchlíky - kteří věděli, před čím prchají a kam chtějí jít - ale daleko více s evropskými vládami a společnostmi, které selhaly. Skutečností je, že Evropa nečelí uprchlické a migrační krizi. Jsou to uprchlíci a migranti, kteří čelí krizi Evropy. Skandálem je, že ve Středozemním moři uprchlíci platí za tuto krizi Evropy svými životy.

Demografové poukazují na to, že bodem obratu v otázkách imigrace pro Evropu byl rok 2014. V tom roce Evropa poprvé přijala více imigrantů než Spojené státy. Do Evropy přišlo 1,9 milionu legálních imigrantů, do USA 1 milion. Tím vznikl evropský poměr 3,7 legálních imigrantů na 1000 obyvatel, v USA je to 3,1.

Historicky Evropa své obyvatelstvo vyvážela. Nyní se stala hlavním magnetem pro ty lidi, kteří hledají bezpečnost a lepší život.

Kanada a Spojené státy jsou zeměmi, které vznikly z přesunu lidí na velké vzdálenosti. Evropské národy mají jiné kořeny. Ale Evropa by se měla inspirovat schopností těchto zemí utvořit pozitivní narativ, který migraci přijímá, namísto toho, aby ji odmítal jako hrozbu. Evropa je nyní novým kontinentem migrace a bude tento narativ potřebovat.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 2.11. 2016