Cesta k 11. září 2001 a jeho dědictví aneb neutuchající válka

15. 9. 2016 / Daniel Veselý

Nejeden komentátor a pozorovatel se jen ledabyle pídí po cestě, jež vedla k tomuto aktu masivního terorismu, i po motivech útočníků z 11. září 2001, snad z piety nebo jen pouhé neznalosti, i když tabuizace žádné významné události nesvědčí. Bílý dům se na tvorbě svých Frankensteinů nejednou v dějinách podílel, a nejinak tomu bylo i v případě hlavního oficiálního strůjce teroristických útoků z 11. září 2001 Usámy bin Ládina.

Bin Ládin v průběhu 80. let 20. století působil jako prominentní organizátor a sponzor mudžahedínů, kteří v Afghánistánu bojovali proti okupačním sovětským silám. Dnes již legendární terorista se tehdy těšil obrovské podpoře ze strany klientských vlád Washingtonu v Rijádu a Islámábádu a podle některých analytiků dokonce získal speciální trénink od CIA ZDE.

Ať se již jedná o lidový mýtus, nebo skutečnost, jedno je jisté: USA v rámci operace Cyklon poskytly zahraničním mudžahedínům z arabských zemí, jejichž počet dosáhl 100 tisíc bojovníků, vojenskou pomoc za více než 20 miliard dolarů ZDE. Zbraně a půjčky v hodnotě miliard dolarů putovaly také do rukou pákistánského diktátora Zia-ul-Haga, jenž proslul četnými represemi včetně potírání náboženské svobody. Zrození teroristické organizace Al-Káida lze vystopovat v tomtéž časovém období v Pákistánu, konkrétně v roce 1988 ZDE. Spojené státy, jinými slovy, vytvořily v nestabilním regionu bezpečnostní hrozbu, která se po stažení Sovětů reálně promítla do občanské války v Afghánistánu, z níž vítězně vyšel Tálibán.

Argument Bílého domu o tom, že z hlediska dějin bylo klíčové nechat Sověty vykrvácet v Afghánistánu, aby se prezidentem Reaganem zlořečená Říše zla zhroutila, je ovšem sporný. Známý americký stratég a specialista na Sovětský svaz George Kennan zpochybnil roli Reaganovy administrativy ve vítězství nad Sovětským svazem, když krátce před svou smrtí prohlásil, že extrémní míra militarizace v režii Reaganovy administrativy naopak studenou válku prodloužila, neboť zároveň posílila jestřáby v SSSR, kteří se bránili liberalizaci poměrů v zemi ZDE.

Poté, co Sovětský svaz zanikl, se bin Ládin a jeho věrní slovy reportéra Roberta Fiska „vydali na cestu k míru“ ZDE. To jim ale dlouho nevydrželo, protože prvním teroristickým aktem, k němuž se káidisté přihlásili, byl bombový útok na hotel v Jemenu, k němuž došlo v roce 1992. O šest roků později nastražené nálože Al-Káidy usmrtily 200 osob v areálu amerických ambasád v Keni a Tanzanii. Již v roce 1996 vydal bin Ládin fatwu, v níž vyzval americkou armádu, aby opustila nejsvatější místa islámu nacházející se v Saúdské Arábii. Americká vojska byla v Saúdské Arábii rozmístěna již od války v Zálivu, což nejen bin Ládin a jeho stoupenci nesli se značnou nelibostí. Jedním z dalších motivů bombových úderů proti americkým pozicím v Nairobi a Dáresalámu byla Clintonova invaze v Somálsku, která tuto zemi ponořila do válečného chaosu ZDE.

Hněv bývalých mudžáhidů se obrátil proti jejich bývalému mocnému spojenci, jehož vojenská přítomnost v bezprostřední blízkosti nejsvatějších míst islámu, vojenské aktivity v dalších islámských zemích, neochvějná podpora Izraele při okupaci a záboru palestinské půdy i děsivé sankce uvalené na Irák v nejhorším slova smyslu inspirovaly k provedení masivního teroristického úderu, který nepřežily téměř 3 tisíce lidí.

Na tomto místě je zapotřebí zdůraznit, že nic, ani 350 tisíc dětských úmrtí v důsledku Američany a Brity iniciovaných ekonomických sankcí proti Iráku ZDE, nemůže ospravedlnit masovou vraždu a obrovskou destrukci v obytné zástavbě, k níž došlo v New Yorku v roce 2001.

Ačkoliv od zářijové tragédie ve Spojených státech uběhlo 15 let, síla konspiračních teorií obestírajících tyto teroristické útoky nepolevuje. Konspirační teorie s přiléhavým názvem Inside Job má své příznivce nejen mezi tradičními paranoiky, ale i mezi architekty, stavebními inženýry a vědci, avšak drtivá většina odborné veřejnosti se kloní k oficiálnímu výkladu osudných událostí, tedy k útoku Al-Káidy. Obdobně jako vražda prezidenta Kennedyho má tato teorie nepochybně svůj „půvab“, ke kterému značnou měrou přispěly mezery v oficiálním zdůvodnění tragédie, jakožto i politika Bushovy a Obamovy vlády, projevující se kupříkladu dlouholetým mlžením o roli Saúdské Arábie v těchto útocích. Nicméně skutečnost, že by se spiknutí takových rozměrů mohlo do dnešních dnů ututlat, nehledě na značné množství očitých svědků a nesrovnalostí (Letadla do obou věží Světového obchodního centra skutečně narazila, rozmístění výbušnin nutné pro řízenou demolici tamtéž by trvalo měsíce, čehož by si zákonitě někdo musel všimnout apod.), tyto domněnky rozbíjí. Stručně řečeno: Stoupenci Inside Jobu nemají v rukou jediný přímý důkaz o zapletení Bushovy vlády do tohoto zločinu, a proto jejich volání po pravdě vyznívá poněkud samoúčelně.

Mnohem zásadnější než plýtvání energie na mapování „Inside Jobu“ je to, co masivní teror z 11. září 2001 spustil: Zahájení globální války proti teroru, jež jen v Iráku, Afghánistánu a Pákistánu mohla podle studie organizace Physicians for Social Responsibility (PSR) připravit o život 1,3 milionu až 2 milióny osob ZDE , zatímco milióny dalších vyhnala z domovů. Duševní újma pozůstalých a žalost těch, již přišli o střechu nad hlavou a obživu, jsou nezměrné. Toto tažení lví měrou přispělo k destrukci státních útvarů v Iráku a Libyi, k celosvětovému nárůstu džihádistických útoků na světě, k posílení a „diverzifikaci“ Al-Káidy, ke vzniku ještě horší džihádistické odnože v podobě Daeše; údery bezpilotních letounů vytvářejí další oblasti zmaru a rekrutují obyčejné lidi do náruče islamistických extrémistů ZDE apod.

Spojené státy se v důsledku atentátů z 11. září 2001 uchýlily k tradiční metodě, tedy k rozpoutání válečné mašinérie, aby tak zahájily neutuchající válku bez světla na konci tunelu. Vojenská síla by podle varování demokratické kongresmanky Barbary Lee mohla být v blízké budoucnosti nasazena také v Sýrii, kde probíhá jeden z nejtragičtějších konfliktů současnosti ZDE.

Vytisknout