Spojené státy a liberální řád

16. 9. 2016

Trumpova zahraničněpolitická vize spočívá v odmítnutí liberálního mezinárodního řádu - řádu, jehož byly Spojené státy hlavním architektem, nejvíce z něj profitovaly a jejž od 2. světové války garantovaly. Ale Trump v primitivní podobě odráží argument prosazovaný věrohodnými a respektovanými učenci od konce studené války. Z jejich pohledu se Spojené státy těší bezprecedentní bezpečnosti a mohou si dovolit stáhnout se ze světa a opustit alianční závazky.

Ať už Trump v listopadu vyhraje či nikoliv, jeho zahraničněpolitické myšlenky jsou stále populárnější. V nedávném průzkumu Pew Research většina Američanů prohlásila, že Spojené státy by se "v mezinárodních vztazích měly starat samy o sebe" a vyjádřila přesvědčení, že jejich země hraje v globálním měřítku menší roli než před deseti lety. Podíl Američanů zastávajících tyto názory byl největší za celé čtyři dekády, co Pew tyto otázky klade.

Přímluvci internacionalismu čelí naléhavému úkolu: Vysvětlit publiku, proč na liberálním řádu záleží a proč se zastánci omezenosti mýlí. Spojené státy by si měly v dohledné budoucnosti uchovat vedoucí postavení ve světě, včetně alianční sítě a základen. Ne proto, že by USA byly v bezprostředním ohrožení invazí, nebo aby omezovaly aspirujícího eurasijského hegemona, ale aby investovaly do kultury liberálního řádu v klíčových regionech. Zastánci omezenosti mají bídný pohled na to, co představuje světový řád a proč na něm záleží; v důsledku toho zastávají příliš úzký názor na hrozby americkým zájmům. Širší pohled chápe, že americká moc a liberální řád se vzájemně podmiňují; že liberální řád je vnějším perimetrem americké bezpečnosti; a že udržení liberálního řádu v klíčových regionech je úspornou velkou strategií.

Omezený přístup spočívá na příliš úzkém pojetí bezpečnosti a nepochopení vztahu mezi americkou bezpečností a světovým řádem. Zastánci omezeného přístupu tvrdí, že obojí lze oddělit; Amerika může být bezpečná i v nepřátelském, neliberálním světě, a tak se může klidně starat o své pobřeží a zůstat poměrně neangažovaná v záležitostech za svými hranicemi. Tito učenci mají pravdu, že na nejzákladnější rovině bezpečnost představuje ochranu amerických životů a území před bezprostředním fyzickým poškozením. A pokud by to byl plný rozsah amerických bezpečnostních obav, radikální redukce vojenského rozpočtu a zahraniční přítomnosti by byly přiměřené.

Ale definovat bezpečnost výlučně jako ochranu před invazí a dobytím je příliš úzké a provinciální pojetí bezpečnosti. Existují jiné formy ohrožení: Invaze není jedinou formou přinucení, protože ve světě ovládaném nepřátelskou, neliberální mocností by Amerika byla zranitelná ekonomickým nátlakem a vydíráním. Světový ekonomický řád dominovaný merkantilismem, autarkií nebo imperialismem by Američany spolu s ostatními učinil chudšími a méně svobodnými. Zahraniční obchod jakožto podíl HDP se zvýšil z 10 % v roce 1960 na 30 % v roce 2013. Udržení relativně otevřeného globálního obchodního režimu je pro americkou prosperitu klíčové a tudíž jde o otázku národní bezpečnosti.

A nejde jen o obchod. Ten je pouze nejkonkrétnějším příkladem mnohem širšího fenoménu. Spojené státy existují v sociálním systému, který spočívá na strukturovaných vztazích 193 suverénních států, řady mezivládních organizací a stovek mnohonárodních korporací a je regulován tisíci smluv i staletými precedenty. Mezinárodní sociální systém je definován nejsilnějšími členy, artikulován v normách a ideologiích, vtělen do institucí a umožnil vznik svébytné kultury, v níž státy fungují. Světový řád představuje politickou a kulturní formaci se zavedenými pravidly, pořádky a normami, jimiž se řídí mezistátní interakce. Kultura světového řádu formuje to, jak spolu státy navzájem jednají, jaká očekávání chovají politici vůči jiným státům, zda smlouva nebo iniciativa je považována za politicky proveditelnou či nikoliv a také to, co státy považují za normální a co za agresívní. Z tohoto pohledu je americká národní bezpečnost spojena v růstem příznivé kultury světového řádu - což implikuje mnohem širší americkou roli ve světě.

Argumenty ve prospěch omezení jsou slabé, ale jejich přímluvci se jim vyhýbají rétorickými podvody a argumentují proti tomu, co nikdo netvrdí. Od roku 1989 Spojené státy stáhly čtvrtinu svých jednotek z Východní Asie a 80 % z Evropy, snížily počet aktivního vojenského personálu a výdaje na obranu o třetinu, zničily arzenál chemických zbraní a demobilizovaly tři čtvrtiny jaderných hlavic. To jistě není strategie křižáckého liberální hegemona usilujícího o globální nadvládu, kterou někteří mávají.

Učenci a politici jsou dnes ve větším nebezpečí, že hrozby podcení, než že je přecení. Americká bezpečnost a liberální řád se vzájemně podmiňují.

Existence liberálního řádu je pro Spojené státy příležitostí: Když budou dál investovat do jeho udržování, půjde o úspornou strategii zajištění vlastní bezpečnosti. Přímluvci omezeného přístupu se mýlí, když zanedbávají tuto příležitost a ilustrují slabinu reaktivní velké strategie zaměřené výlučně na hrozby. Liberální řád již existuje na většině povrchu planety. Bylo by bláznivým plýtváním jej opustit.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout