Co uděláte, když se ztratíte? Jdete toutéž cestou zpět...

Politická past příliš rychlého pokroku

15. 9. 2016 / Bohumil Kartous

Problém s politiky, jako je Trump, Johnson, Hofer, Zeman a všechny možné variace na silný politický populismus vyvolává otázku, co s tím. Velmi se obávám, že nic. Tady nejde o pouhé"znechucení" politikou jako hlavní příčinu toho, proč se lidé obracejí k podobným propagandistům světů minulosti, které už není možné znovu vrátit, natož restaurovat jejich někdejší slávu, ať už skutečnou, či domnělou.

Jde o hlubší problém, jehož je politika spíše důsledkem než příčinou, byť jde o vztah vzájemného ovlivňování. Pocit nejistoty a odmítání není způsoben zdaleka jen tím, že politika je nějak více špinavá nebo degenerovaná. Srovnání s 90. lety v ČR se neliší mírou skandálů. Liší se tím, jak je skandalizace multiplikována v novém digitálním prostředí. Většina si vůbec neuvědomuje, že se tím jejich vlastní vnímání světa okolo významně proměnilo a není schopna vytvořit si rychle kritický odstup. Nechají se pohltit, protože tento svět čtou neplatným kódem a neustále tak narážejí na to, že se věci mají jinak, než se domnívali.

Jde o obrovské riziko, které působí jako politická past. Kritická masa těchto lidí začíná politicky dominovat. Miloš Zeman je skutečnou ikonou pro ty, kdo nesouhlasí se stavem světa jak je a touží po návratu jistot světa, kterému lépe rozuměli. Světa, v němž se považovalo za normální kouřit na veřejných místech, v němž tlačenka a bůček tvořily široce společensky akceptovaný jídelníček, cikáni chodili do zvláštních škol, teplouši se scházeli pouze tajně a nebylo třeba se bát střetu s lidmi z jiných kultur. Světa, v němž důchod sice nebyl velký, ale nebyl ohrožen, v němž stáří nepředstavovalo vážný existenciální problém a nevyvolávalo dojem zbytečnosti. Kde proti sobě nestály kontroverzní interpretace a v němž dominantní obraz skutečnosti nebyl konfrontován jinými, často zcela protikladnými expozicemi. Kde celá jedna dimenze technologického pokroku nepředstavovala nepochopitelný svět dezorientace. V němž se dříve pevné pilíře jistoty drolí doslova před očima. 

Podobné motivy - a podobná sociodemografie voličů - provázejí Brexit, cestu za iluzí o znovunastolení skutečně "Velké" Británie či mimořádně pozoruhodný vzestup Donalda Trumpa. Make America Great Again. To vše pochopitelně za specifických kulturních podmínek daných zemí. Podstata je však velmi podobná.

S tímto stavem se společnost nebude umět jednoduše vyrovnat. Nejde o to, že jakmile odejde pár generací, problém zmizí. Ten problém se bude pravděpodobně reprodukovat a reálným scénářem příliš rychlého pokroku bude, že se začne pokrývat stále větší část společnosti.Podobně už dnes ohrožuje neschopnost orientace v rychle se měnící společnosti výchovu a vzdělávání dětí. Ještě ani nedospěly a už na ně dopadá zoufalá snaha jejich rodičů opakovat výchovné modely minulosti v nové realitě. Pro řadu lidí produktivního věku bude srážka s dalším rozvojem digitální iluze zdrcující. Z toho všeho mohou plynout retrográdní tendence a poptávka, která velmi rychle získá svou politickou nabídku. 

Populistům nikdy nejde o to, aby hájili skutečné zájmy lidí. Zneužívají deziluze a hledání jednoduchých a pochopitelných řešení. Ve světě ztracených bude nejjednodušším způsobem pro nalezení vnitřní jistoty cesta zpět. Ještě asi budou mít žně...

Vytisknout