V Sýrii vznikla největší humanitární katastrofa tohoto století

2. 8. 2016

Pawel Kriszek: Zásoby potravin jsou určitě už skoro úplně vyčerpány. Ve východním Aleppu žije asi 200 000 lidí. Dovedete si představit, jak se situace bez potravin zhorší.

Moderátor: A také je tak zoufalý nedostatek lékařů a zdravotnického materiálu?

Pawel Kriszek: Ano. Problémem je také bezpečnost zdravotníků. 4 zdravotnická zařízení byla přes noc bombardována. Zdravotnická situace je velmi obtížná. Každý útok proti zdravotnickému zařízení připravuje raněné o možnost být ošetřeni.

Moderátor: David Miliband, bývalý britský ministr zahraničí, je ředitelem humanitární organizace International Rescue Committee. Jedna vaše nemocnice, na předměstí Damašku, byla také bombardována?

David Miliband: Zasažena byla naše nemocnice v Daraa. 6 lidí bylo včera usmrceno během náletu na tuto nemocnici, je to známá nemocnice, všude na mapách je označena. Lékárník a pět pacientů, tři ženy a dvě děti, byli včera usmrceni.

Jde o dvě věci. Zaprvé, dochází k neuvěřitelnému porušování lidských práv, jaké jste popsali ve svém úvodu. K tomu nyní dochází po celé Sýrii. Zadruhé, nikdo není nucen se odpovídat za tyto zločiny, které jsou páchány v tak obrovské míře. Toto je nyní nejen obrovská humanitární katastrofa, ale má to také politické dopady pro celý Blízký Východ a Evropu, protože jsem právě dorazil do uprchlického tábora v severním Řecku a lidé tady přišli z Aleppa, z Daraa, ze Sýrie.

Moderátor: Proč svět v této věci tak zoufale, mizerně selhal a neudělal něco realistického?

David Miliband: Myslím, že k selhání došlo na dvou rovinách. Zaprvé je to humanitární selhání a zadruhé je to politické selhání. Humanitárním selháním je, že rozsah této krize, nejen humanitární pomoci, 5 milionů uprchlíků, 7 milionů uprchlíků v samotné Sýrii, rozsah této krize zahltil kapacitu humanitárního systému. Zadruhé selhala i politika, protože ve všech etapách, od samého začátku v roce 2011, nejsou v souladu nástroje a cíle. Když politikové řekli, Asad musí být svržen, neměli nástroje, jak ho svrhnout. A pak došlo k příslibům míru a příměří, které nebyly splněny. To zlikvidovalo naději lidí v Sýrii i v zahraničí, že dojde k politickému řešení. Jen jeden příklad. Právě jste slyšeli od představitele Mezinárodního červeného kříže děsivé informace, že lidé v Aleppu hladovějí. Já jsem ale právě dnes dopoledne hovořil s našim regionálním centrem. Lidé neodcházejí z Aleppa, navzdory jejich děsivé situaci, protože se obávají, že jestliže odejdou, Asad je zatkne a už je nikdo nikdy neuvidí. Protože se totéž stalo v Homsu, když tam údajně syrská vláda organizovala podobné humanitární úsilí. Takže tohle ochromilo víru lidí v mezinárodní politický systém. To má velmi přímé důsledky v samotné Sýrii i na celém Blízkém východě.

Moderátor: Vy jste apeloval na Radu bezpečnosti OSN, aby o tom znovu začala jednat. Má to cenu?

David Miliband: Jednou měsíčně generální tajemník OSN informuje Radu bezpečnosti OSN o zvěrstvech, k nimž dochází v Sýrii. Já požaduji, aby se v OSN hovořilo o tom, kdo je za tato zvěrstva odpovědný. Nakonec je politika nátlak. A v současnosti nikdo nevyvíjí žádný nátlak, ani na Asadovu vládu, ani na Rusy, ani na Íránce, aby přestali se zvěrstvy, která vedou k prohlubování konfliktu v Sýrii. Nezapomeňte, že další zprávou přes noc bylo, že jedna vzbouřenecká frakce opustila svou spolupráci s al Kajdou a přidala se k jiným vzbouřencům, takže dochází k sjednocení vzbouřeneckého hnutí tváří v tvář Asadově brutalitě. A to je prohloubení konfliktu, který znamená, že jakýkoliv západní zásah, politický či humanitární, bude dvojnásobně složitý.

Moderátor: Představa, že by bylo lze racionálně argumentovat s Asadem, je zjevně nemožná. Je asi také zcela zbytečné snažit se vyjednávat s Rusy?

David Miliband: Rozhovory, diplomacie, není nikdy zbytečná. Otázkou je, jaký tlak je možno vyvinout během jednání. Vyjednávání neřeší nic. Ale jednání, při němž se vyvíjí nátlak, nátlak na citlivé body, které jsou důležité pro jednotlivé strany,

Moderátor: Ono to musí být vojenské, ne?

David Miliband: Nejen, i když ptám se dnes dopoledne: jak dlouho bude trvat obklíčení Aleppa? Jak dlouho tam vzbouřenecké frakce vydrží? Naši lidé v Sýrii mi sdělují, že existuje kapacita, aby vzbouřenci v Aleppu vydrželi po dlouhé měsíce. Vzniká tedy neřešitelná dlouhodobá vojenská slepá ulička. Takže po celé zemi máte množství vojensky nerozhodných situací mezi bojujícími stranami. To vyvolává sílící tlak na Radu bezpečnosti OSN, aby se do věci vložila daleko aktivnějším způsobem. Ale během celého tohoto konfliktu je pozornost světa odváděna k mnoha jiným problémům. A lidé v Sýrii nejsou obětí jen bojujících stran, ale i mezinárodního společenství, které tu válku ignoruje.

Moderátor: Tak jaké by mohly být praktické kroky, které by vedly matku v Aleppu, jejíž děti se nevrátily, protože zahynuly zabity barelovou bombou, anebo která nemůže dětem dát jídlo, protože žádné nemá, aby mohla říci: Svět něco dělá?

David Miliband: Začněme s lehčími věcmi. Lidé v okolních státech mají velmi vážnou uprchlickou situaci. My musíme mít daleko efektivnější humanitární reakci. Daleko obtížnější je, co si počít uprostřed války. A jedinou možností je angažovat všechny strany. Tedy Rusy, Asadovu vládu a jejich íránské stoupence na jedné straně, a různé vzbouřenecké organizace, které podporuje Katar a Saúdská Arábie na straně druhé. A všechny tyto strany mají ve svých systémech různé citlivé body. Problémem teď je, že od té doby, co Rusové v Sýrii od loňského září zasahují, vyvíjí se stále menší množství tlaku. Na syrské frontě i jinde. Tento tlak nepřijde z Ameriky, protože ta se bude v následujícím půl roce zabývat domácí politikou. To znamená, že zásadní úkol má Evropa, která musí vyvinout tlak na Rusko kvůli jeho porušování lidských práv v Sýrii a kvůli důsledkům tohoto v Evropě. 800 000 uprchlíků v Evropě je svědectvím o selhání politiky a selhání humanitárního úsilí v Sýrii.

Zdroj v angličtině (audio, od minuty 02.10.00) ZDE

Vytisknout