Začínají si vedoucí představitelé Republikánské strany uvědomovat, že Trump je šílenec?

3. 8. 2016

Je jasné, že reakce Donalda Trumpa na různé mluvčí, kteří vystoupili na celostátním sjezdu Demokratické strany nebyla racionální, píše komentátor deníku Washington Post Robert Kagan.

Proč zesměšňovat rodiče vojáka, který zemřel při službě své zemi v Iráku? A proč to dělat celé čtyři dny? Proč útočit na zásluhy vyznamenaného generála, který byl velitelem amerických jednotek v Afghánistánu? Proč si dělat legraci z dobré pověsti populárního bývalého primátora New Yorku? Trump přece musí vědět, že na každém stranickém sjezdu, včetně sjezdu jeho vlastní strany, vystupují lidi a kritizují nominanta opoziční strany. Není prostě zvykem automaticky zpětně zaútočit na každého člověka, který vás zkritizuje. A zejména není moudré vyvolávat konflikty, v nichž v žádném případě nemůžete zvítězit, jako například konflikt s truchlíci matkou zemřelého vojenského hrdiny, anebo s generálem. Prostě není ve vašem zájmu něco takového dělat.

To, že si Trump nemohl pomoci, že zjevně musel zaútočit na všechny, kteří proti němu něco řekli na sjezdu Demokratické strany, dokazuje, že je s ním opravdu něco závažně špatného. Nejde jen o to, že není schopen empatie. Nejde jen o to, že Trump má pocit že musí reagovat na všechnu kritiku tím, že na kritika zaútočí a poníží ho, bez ohledu jak bezvýznamná či irelevantní je ta kritika. Pokud jste Republikán, hlavním problémem pro vás je to, že tenhle člověk, Trump, se nedokáže ovládat. Nedokáže se ovládat ani v případech, kdy je zjevně v jeho vlastním zájmu, aby se tak zachoval. Jeho psychická patologie je v konečném důsledku sebeničivá.

Trump v tomto ohledu vůbec není jako normální politik. Normální politik ví, že bez ohledu na to, jak silně ho jiní kritizují, správné je se usmát a ignorovat to. Nemusíte to myslet upřímně. Ale to politik prostě dělá, aby se vyhnul znásobení škody. Trump vůbec není schopen této jednoduché kalkulace ve svůj prospěch. Musí zaútočit na všechny lidi, kteří jsou proti němu, i poté, když je už porazil. Musí dál útočit na otce texaského senátora Teda Cruze, přestože se Cruz už vzdal nominace. Musí ponižovat guvernéra New Jersey Chrise Cristieho, přestože ten už se také vzdal.

Některé Trumpovy útoky jsou politicky nekorektní - rasistické a mizogynské urážky. Jiné jsou jen dětinské: posmívat se někomu, že je malý, nebo obviňovat něčího otce, že se účastnil atentátu na Kennedyho. Nejdůležitější ale je, že Trump není schopen ovládnout svou reakci na kritiku. Musí pokaždé tvrdě zaútočit, i když to znamená, že si tím vytváří stále větší problémy.

Představte si, že by se takováhle osoba stala prezidentem. Trump má poškozenou osobnost, která dokáže v lidech vyvolávat hněv. Ale protože je to chyba jeho osobnosti a ne taktika, ovlivňovalo by to jeho chování v Bílém domě. Mělo by to vliv na to, jak by jednal s jinými zeměmi. Ovlivňovalo by to, jak by jednal s kritiky ve Spojených státech. Ovlivňovalo by to, jak by vládl, jak by dodržoval zákony, jak by řídil úřady, které prezidentovi podléhají, jak by jednal s tiskem, jak by jednal s opoziční stranou a jak by jednal s disentem ve vlastní straně. Defekt jeho osobnosti by byl dominujícím faktorem jeho prezidentského úřadu, tak jak je dominujícím faktorem v jeho kampani. Jeho sebeničivé tendence by se začaly projevovat na největším jevišti na světě, s dalekosáhlými a nepředstavitelnými důsledky doma i v zahraničí. Znamenalo by to, že by se Spojené státy dostaly historicky nejblíže k situaci, kdy jim vládne diktátor, ale diktátor s nebezpečně nestabilním temperamentem, který ani on, ani nikdo jiný nedokáže zvládnout.

Kompletní článek v angličtině ZDE

USA
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 4.8. 2016