"Analytička" Zlámalová v Echo24 dokládá, že nejen politika je v krizi

Případová studie: Česká mediální tupost v krystalické podobě

4. 8. 2016 / Bohumil Kartous

Nepřestává mě překvapovat, že dno české mediální scény nemá konečnou hloubku. Očividně se stále prohlubuje. Po "oligarchizaci" českých médií, vznikla spousta nových mediálních projektů, které měly nastavit nová měřítka mediální kvality. Jedním z těchto projektů je i Echo24, kam odešla velká část redakce Lidových novin poté, co vydavatele koupil Agrofert. Echo24 deklaruje, že chce být nezávislým médiem, antipodem mediálních domů vlastněných "podnikateli z jiných odvětví a zároveň politiky". Cíl tohoto mediálního projektu je chvályhodný, citujme:

"Role médií pro fungování státu s demokratickým zřízením je nenahraditelná. Zajišťuje svobodu projevu, kritické posuzování jednání politiků, státních institucí a plní důležitou kontrolní funkci. V České republice dochází v posledních letech k oligarchizaci médií, která se na jednotlivých titulech podepisuje různou měrou ovlivnění obsahu. Zahraniční vlastníci českých médií se začali dostávat do ekonomických ztrát a rozhodli se své tituly prodávat. Ty se tak přesouvají do rukou mocenských a politických struktur platících za nákup vydavatelství nesmyslné částky. To vše má jen jediný smysl: získat vliv na veřejné mínění. Novým majitelům mají ochránit jejich ekonomické nebo politické zájmy. Echo24.cz žádné takové pozadí nemá. Chce být protiváhou oligarchizovaným českým médiím. Čtenáři Echo24 nebudou muset přemýšlet nad tím, jakým zájmům slouží. Echo24 chce sloužit pouze svým čtenářům."

Poslední pasáž byla zvýrazněna pro potřeby tohoto textu. Možná chce Echo24 vytvářet protiváhu oligarchizovaným českým médiím v tom, že překoná všechny dosavadní rekordy v prolamování hranic soudnosti a intelektuální důstojnosti, jako to pravidelně dělá jeho elitní redaktorka, paní Zlámalová.

Její článek o tom, jak tu dobře organizovaná klika "progresivistů" postupně ovládá celý stát, je kompilací, na jejímž pozadí se projevuje překvapivá nedovzdělanost, z toho vyplývající dobře utěsněná ideologická "deka", z pod které autorka těžko hledá cestu ven a snaha zalíbit se názorům české digitální ulice. Komické na tom je, že se tyto názory shodují s postoji Miloše Zemana a dalších politických populistů, kteří více či méně čouhají z jeho oblého a vrstevnatého stínu. To je jistě zajímavá shoda u dychtivé mediální kvočny názorů Miroslava Kalouska.

Pojďme pasáž po pasáži:

"Kdyby tady vznikla čistě progresivisticky levicová strana, prosazující silou tlačenou inkluzi ve školách, státem financované uměle počaté děti pro osamělé ženy a homosexuální páry, nekontrolovanou migraci, nošení muslimských šátků ve školách a skupinová práva pro různé menšiny, velmi těžko by se dostala do parlamentu. V lepším případě by hranici pro vstup přelezla s odřenýma ušima. Kdyby ji na billboardech prezentovali Jiří Dienstbier, Kateřina Valachová, Michaela Marksová-Tominová, Robert Pelikán a Anna Šabatová, nedostala by se tam téměř s jistotou."

Perex článku je jeden obří, jalovou manipulací nacpaný straw man, prostá argumentační manipulace postavená na vytvoření neexistují premisy, kterou pak autor obvykle s chutí rozcupuje. S touto jednoduchou taktikou si paní Zlámalová vytvořila neexistující premisu, podle které nějaká levicová strana, která by chtěla hájit výše uvedené politiky. Autorka fabuluje naruby: jména jsou skutečná, příběh smyšlený. Politikům jsou připisovány politické cíle, které nesledují (nekontrolovaná imigrace, silou nebo státem nařízená, tlačená inkluze), případně dezinterpretuje smysl předešlých kauz, jako jsou "muslimské šátky ve školách" zcela mimo jejich kontext (Anna Šabatová se, zcela podle českého práva, postavila za možnost nošení náboženských symbolů, neprosazovala "nošení muslimských šátků").

Používání "odborné" terminologie autorkou má roztomilé důsledky. Taková strana, která by sledovala uvedené cíle, by byla podle paní Zlámalové "levicově progresivistická", což je - v souvislosti s uvedenými politikami - vlastně kompliment. Progresivisté byli reformátoři americké politiky z přelomu 19. a 20. století a patřili mezi ně lidé jako John Dewy, Wodrow Wilson nebo Theodore Roosvelt, kteří vnímavě reagovali na změny světa způsobené průmyslovou revolucí. Patřili jak k demokratům, tak k republikánům. Parádní kouzlo nechtěného podtrhuje fakt, že progresivisté položili základy současného liberalismu, k němuž se autorka svými ideologickými postoji pravděpodobně hlásí.

Paní Zlámalová, někdejší hlavní analytička (!) Hospodářských novin i Lidových novin, která prošla snad všemi pravicovými redakcemi v ČR, pokračuje ve svém osvědčeném stylu:

"Agendu, kterou prosazují, drtivá většina společnosti odmítá. Jen se proti ní hlasitě nevymezí, než se jí začne skutečně bytostně dotýkat – jako u státem nucené inkluze ve školách. Zmíněná pětice ale přes klíčové instituce, v nichž sedí, tuto agendu většinou spíš v tichosti, bez velkého veřejného humbuku protlačuje."

Framing, s jakým se vyjadřuje o inkluzi a jakýchsi "bytostných důsledcích", které snad znamenají,. že se veřejnost "hlasitě vymezuje", je další průhlednou manipulací. Předně, inkluze není "státem nucená", snad by tato "analytička" (těžko říct, jak si to v případě paní Zlámalové vlastně vykládat) mohla uvědomit, že pokud projde legislativním procesem nějaká změna zákona a vstoupí v platnost, není to totéž, jako kdyby stát - z pozice nějakého nepovolaného suveréna, něco vynucoval. Možná by se hodila elementární průprava v základech práva někde na úrovni praktické školy. Jde o scestnou insinuaci, která by měla jen průměrně gramotného čtenáře uvědomit, že autorka píše nesmysly. 

Jen tak mimochodem autorka vytvořila z pětice, kterou si vybrala jako cíl svévolně zkonstruované kritiky, konspirační schéma spolku, který se jí podařilo "demaskovat" a odhalit jeho opovrženíhodné snahy v tichosti vrtěti psem. Prosadit inkluzi by podle této demagogie znamenalo, znovu to opakuji, ovládnout celý legislativní proces a nechat několikrát schválit školský zákon. Jednoho by napadlo, jestli se náhodou nejedná o nějaké to židobolševické spiknutí. Přátelé tohoto světonázoru by autorce mohli vytýkat snad jedině to, že nenazývá věci "pravými jmény"... Ale pojďme dál:

"Do těch klíčových institucí na důležitá místa zároveň stahují své mentální a ideové souputníky, čímž z nich dělají státem financovaná epicentra pro prosazování těchto menšinových názorů. Když připočteme nejrůznější „neziskové“ (z evropských a státních dotací žijící) spolky, vzniká tady nový, velmi silný progresivistický průmysl s obrovskou mocí prosazovat svou agendu, kterou většina společnosti odmítá."

Je běžné, že zvolení politici či zvolení veřejní ochránci práv se obklopí spolupracovníky, s nimiž chtějí a mohou spolupracovat. Nicméně znám velmi dobře situaci na ministerstvu školství a mohu tak vyvrátit, že by se z něj stalo "centrum prosazování menšinových názorů". Ministryně školství, kterou z mnoha důvodů otevřeně kritizuji, se rozhodně neobklopuje lidmi, kteří by patřili k dlouhodobým proponentům inkluze. Pochopitelně se vyrovnává s faktem, že v okamžiku, kdy přebírala ministerstvo, vlak se už dávno rozjel. Zlámalové snaha rekonstruovat kauzalitu a dělat z ministryně Valachové nějakou osnovatelku, je zbabělou snahou zalíbit se zjednodušenému a povrchnímu klišé. Lež o jakési síti "neziskovek", které parazitují na penězích ze státního rozpočtu či EU paní Zlámalová ukradla těm, kdo ji začali šířit: deníku Blesk a Václavu Klausovi mladšímu (který roky žil ze státního příspěvku pro soukromou školu, kterou vedl), etalonům české žurnalistiky a politiky. Gratuluji. Jako člověk, který pro jednu z dotčených organizací pracuje, mohu svědčit, že jde o lež, kterou dokazuje výroční zpráva. Stejně tak jde o lež u dalších organizací, které Blesk "odhalil". Chápu, že prostý člověk, který vzdělání nepobral, může věřit tomu, co na svých stránkách uvádí společnost Blesk, podnik s jednoduchou zábavou pro nenáročné. Že něco podobného papouškuje "analytička deníku", který si hraje na seriózno, je výrazem naprosté degenerace. Mimochodem, pan prezident Zeman si myslí totéž, co paní analytička Zlámalová. Gratuluji podruhé. A abychom byli úplní, autorka zneužívá argumentační manipulaci s odkazem na "názor většiny", což vůbec nesouvisí s tím, co je prospěšné či žádoucí. Tento argumentační prohřešek se vyskytuje v článku opakovaně.

"Progresivistický průmysl má oproti většině tři obrovské výhody. První výhodou je zápal pro věc. Je to klasický příběh toho, že šelmy bývají vždycky rychlejší než lovci. Vědí, co chtějí, a jdou za tím. Lovci se jen jejich dravosti defenzivně brání. Druhou výhodou jsou instituce, které ovládli. Nabízí jim peníze na prosazování své agendy. Třetí výhodou je čas. Jejich prací, která jim tak či onak zajišťuje živobytí, je právě prosazování té menšinové agendy. Mlčící většina musí podstatnou část svých dní věnovat normální práci. Za to, že půjdou proti menšinovým představám progresivistů, je nikdo neplatí. Proto jsou progresivisté v tichém prosazování svých představ o světě tak úspěšní."

Přiznám se, že první přirovnání nechápu. Možná se paní Zlámalová zrovna dívala na nějaký dokumentární film o přírodě. Intelektuálně to ovšem dobře zapadá. Druhá "výhoda" je lež, viz předchozí odstavce. Třetí výhoda je opět daň za zkreslování, na němž je celý text postaven. Analytička zde předstírá, že neziskové organizace, z nichž žádnou nejmenuje, aby se nemusela obtěžovat s dokazováním, prostě nabodnou svého hostitele a pak sají. Lže, buď záměrně, nebo z hlouposti. Obojí je vlastně možné. Když jste NGO financované ze soukromých zdrojů, musíte se setsakra otáčet, abyste peníze sehnali a zároveň naplnili dohody, které s donory máte. Zajištění materiální existence je nejisté, za pár měsíců můžete být úplně bez prostředků. Lidé, které v sektoru NGO znám, běžně pracují o večerech a víkendech a nevadí jim to. Pravda je, že jednu výhodu to má, protože vidíte smysl a nemusíte se roky ponižovat prostitucí, jako paní Zlámalová. Říká se tomu svoboda. Zneužívání peněz ze státního rozpočtu či fondů EU není otázkou NGO sektoru jako takového. Největší problém jsou účelově vytvořené neziskovky soukromých firem, případně podíl komerčních subjektů na dotacích, z nichž pak podvodně živí své zaměstnance (nejběžnější model) a dalšími způsoby tyto peníze zneužívají, alespoň v porovnání s původním cílem těchto investic. Žádná z těch NGO, na které ukazují redaktoři Blesku, Klaus a Zlámalová, to nejsou. Jsou totiž příliš viditelné. Na to, aby ukázali na skutečný problém, nikdo z uvedených nemá intelekt ani odvahu. Svoboda je nepřenositelná zkušenost a nesvobodní těžko kdy zažijí ten luxus mluvit pravdu.

"Vedle inkluze a destrukce role klasické rodiny ve společnosti jako vysoké hodnoty se chystá další linie. Tou je výrazné posílení pravomocí ombudsmana."

Aniž by kdekoliv v předchozím textu autorka doložila, že kdokoliv z uvedených politiků míní zapříčinit destrukci rodiny, omezenost (a nějaké přesvědčení, že čtenáři Echa24 jsou omezeni zhruba stejně) dovoluje autorce lživě tvrdit, že jí vybraní politici o něco podobného usilují. Je to argumentační manipulace.

"Koncem června se ve sněmovně vrátil zpět do druhého čtení návrh Jiřího Dienstbiera, podle nějž by měl mít ombudsman právo navrhovat u Ústavního soudu rušení zákonů. Měl by také dostat pravomoc podávat ve veřejném zájmu antidiskriminační žaloby. Ve veřejné debatě se tomu nevěnovala moc velká pozornost. Na první pohled to vypadá abstraktně. Ale jen do chvíle, než si dosadíme souvislosti. Jména, konkrétní rozhodnutí a zásahy do společensky velmi citlivých věcí z nedávné minulosti. Z ombudsmana, který měl být takovým obhájcem lidí proti svévoli úřední moci a neformální autoritou, by se tou změnou najednou stávala jedna z nejmocnějších figur v zemi. Dnes může o zrušení zákona u Ústavního soudu požádat prezident, skupina alespoň 17 senátorů nebo 41 poslanců. Ombudsman může žádat jen o zrušení podzákonných norem, jako jsou třeba vyhlášky. Silnou zbraní je i antidiskriminační žaloba ve veřejném zájmu."

Dostali jsme se k meritu věci. Autorce šlo o to ukázat, že s novelou, která by umožňovala ombudsmanovi navrhovat Ústavnímu soudu zrušení zákona, nesouhlasí. O tom je určitě možné vést racionální debatu, ale analytička Zlámalová nejprve musela vystavět aparát ze lží, konspirací a ideologických blábolů, aby si odpustila jakoukoliv smysluplnou argumentaci ad rem. Tvrzení, že možností předkládat ke zrušení zákon zcela suverénnímu a samostatně rozhodujícímu Ústavnímu soudu udělá by z funkce ombudsmana najednou udělala "jednu z nejmocnějších figur v zemi" je možné pravděpodobně jen tehdy, pokud jste nabyli oněch zvláštních analytických schopností, jež paní Zlámalová nepochybně má. 

Je to smutný příklad toho, kterak česká média - nejen pravicová - z velké části dlouhodobě selhávala a selhávají v jakékoliv ambici na vytváření standardů toho, co je ještě možné ve veřejné diskusi dopustit a co už je považováno za nepřípustné. Pokud novináři publikují podobné manipulace, proč by to nemohli dělat politici?

Není možné podobným způsobem rozebírat každý text, který napíše paní Zlámalová nebo někdo z řady dalších novinářů spadajících do stejné kategorie tohoto žurnalistického braku. Jde o anekdotickou ukázku toho, čeho jsou domněle seriózní a nezávislá, "s oligarchy bojující" média schopna. Deklarovaná nezávislost či alternativa jsou nulovým příslibem s ohledem na věrohodnost.

Vytisknout