Proč Angličané hlasovali pro brexit

5. 7. 2016

Mike Carter: "Narativ, který mi sdělovali, byl přesně tohle. Nikdo z nich ale nebyl schopen dospět k obecnějším závěrům ohledně toho, jaký dopad na Británii měla a má globalizace. A když jsem se pokusil vysvětlit, že imigrace je jen příznak daleko širšího hospodářského modelu, lidé nebyli schopni na to reagovat. Reagovali prostě jen syrovým, hluboce pociťovaným hněvem. Brexit je důsledkem hospodářské dohody, kterou jsme uzavřeli začátkem osmdesátých let, kdy jsme opustili bezpečnost poválečného sociálního narovnání a nahradili ho hospodářským modelem, který zpočátku nabízel iluzi, že se občané budou moci podílet na bohatství společnosti jako individuální podílníci, ale daleko efektivnějším způsobem než dosud. Pamatuju euforii a nadšení začátkem osmdesátých let, kdy obyčejní lidé poprvé měli možnost si kupovat akcie. Jenže během času všechno to bohatství a moc odplynuly směrem nahoru. Lidé zůstali pozadu. A o tom se mnou hovořili."

Marianna Mazzucato: "Toto ponížení je důsledkem hlubinných strukturálních změn, k nimž došlo v ekonomice. Osobně nemám ráda výraz 'globalizace'. Všechny ty změny, k nimž došlo v rámci globalizace, volný pohyb obyvatelstva, zboží a služeb, znalostí a kapitálu, bylo možno původně vyjednat pořádně. Bylo možno se dohodnout mezi vládou, podnikateli a zaměstnanci. Namísto toho, především v Británii, ale také v USA a v zemích, které napodobují tento anglosaský model, deregulace a financializace, což znamená, že firmy neinvestují své zisky zpět do modernizace podniků a do jejich rozvoje, ale investují do finančních nástrojů, například si skupují své vlastní akcie, aby vzrostla jejich hodnota, to vážně poškodilo například vznik kvalifikovaných pracovních sil. Takže onen argument, že lidé byli marginalizováni robotizací a technickým pokrokem, není platný: tak tomu nemuselo být. Zaznamenáváme technologické změny už déle než sto let. A pokud byly firmy ochotné investovat své zisky zpět do provozů a do reálné ekonomiky, docházelo k tvůrčí destrukci: některé pracovní příležitosti mizely, ale vznikaly nové. A i ve státním sektoru se daleko více investovalo a existovaly místní kvalifikační programy pro zaměstnance. Vytvářel se kvalifikovaný lidský kapitál.

Dnes máme stát, který neplní své úkoly, a máme soukromý sektor, který neplní své úkoly. Pak je jasné, že dochází k této frustraci."

Reportér: "Lze hlasování pro brexit považovat za hlasování proti globalizaci?"

Marianna Mazzucato: "Pocit, že byli voliči marginalizováni globálními silami, které oni nejsou schopni zvládnout, a představa, že jaksi Británie sama o sobě bude schopna tyto problémy vyřešit, pokud se vrátí k jakémusi svému národnímu programu, uzavře své hranice, zastaví imigraci, a zruší předpisy EU, které jsou považovány za problematické, chápu, proč zastávají tento názor, protože oni byli marginalizováni, ale nebylo to nevyhnutelné. Dohody o volném obchodu se daly vyjednat tak, aby místní komunity nebyly marginalizovány."

Reportér: Miku, ti voliči za brexit vám sdělovali, co se jim nelíbí na nynějším systému. Řekli vám ale, co chtějí namísto toho? Měli nějaká řešení?

Mike Carter: Ne. Opravdu ne. To, co jsem zažíval, byla téměř určitá forma nihilismu. Lidé, kteří mají čtyřicet let pocit, že je nikdo neposlouchá."

Reportér: Marion, vy říkáte, že je možné, aby globalizace byla nově kalibrována? Ku prospěchu marginalizovaných lidí?"

Marianna Mazzucato: "Nechci hovořit o své práci, ale právě jsem napsala knihu s názvem Rethinking Capitalism. Vychází v červenci a my tam argumentujeme, že musíme kapitalismus nově přemyslet. Existují různé varianty kapitalismu, musíme se od nich poučit a předělat systém. Je zapotřebí investic od státního i soukromého sektoru do lidí, a k těm v současnosti nedochází."

Vytisknout