Kostlivci ve skříni amerického Dne nezávislosti

5. 7. 2016 / Daniel Veselý

Obyčejní Američané věří étosu Dne nezávislosti včetně proklamace, že všichni lidé byli stvořeni jako sobě rovní; těší se nezadatelným právům, jako je právo na důstojný život, právo na svobodu a na štěstí. Mnozí američtí politikové, jak v minulosti, tak i v současnosti, se odvolávají na otce zakladatele, jejich morální velikost a moudrost. Avšak vědecký výzkum opírající se o relevantní poznatky kráčí nezadržitelně vpřed a ruku v ruce s ním i neoficiální výklad dějin.

Je samozřejmě nezpochybnitelné, že otcové zakladatelé měli vážné rozpory s britským impériem, nicméně jejich rozepře kupříkladu podle historika Geralda Hornea tkvěly v hluboce zakořeněném strachu z britské podpory otroků z Afriky, kteří Britům stranili ZDE. Horne argumentuje, že v Londýně v té době získávaly na síle myšlenky na zrušení otroctví, neboť afričtí otroci v Karibiku i na jiných místech rebelovali. Otroci tyto tendence přirozeně kvitovali. Existovala reálná možnost, že by Britové ve svých koloniích mohli zrušit otroctví, čehož se otcové zakladatelé – mnohdy otrokáři – obávali, a proto se rozhodli jít do války. Podle Hornea šli otcové zakladatelé do války s Brity obecně proto, aby potlačili nepokoje otroků a zachovali si svá vlastní práva, co se obchodu s otroky a vlastnictví půdy týče.

Historička Sally Hadden ve své knize s názvem Slave Patrols—Law and Violence in Virginia and the Carolinas ZDE dokládá, že v polovině 70. let 18. století se v dnešních USA proslýchalo, že Britové africké otroky nejen povzbuzovali při nepokojích proti otcům zakladatelům, ale dokonce je mohli i vyzbrojovat. James Madison (čtvrtý prezident Spojených států) se v jednu chvíli domníval, že v britském parlamentě prošel zákon o zrušení otroctví, ačkoliv se nic takového nestalo. Z větší části šlo o pouhé zvěsti, jež neměly oporu v realitě.

Většina afrických otroků a domorodých obyvatel bojujících v americké válce za nezávislost ovšem bojovala na straně Britů. Důvod? Tito lidé nemohli nic ztratit transferem moci z rukou anglického krále do rukou majetných bílých vlastníků pozemků v koloniích, kteří mnohdy byli otrokáři.

Jinak řečeno – ony proklamované ideály rovnosti platily jen pro úzkou bílou elitu, neplatily pro otroky z černého kontinentu, domorodou populaci ani pro ženy. Moc po vzniku Spojených států přešla z rukou evropských kolonialistů do rukou nových pánů.

Rozšiřování USA od západního k východnímu pobřeží bylo rovněž záměrem otců zakladatelů, kteří zpočátku toužili získat nezávislost na velmoci v zámoří. Tento „drive“, jak dobře víme, vedl ke genocidě indiánského obyvatelstva (v Deklaraci nezávislosti se o indiánech píše jako o „indiánských divoších neznajících slitování“, které britský král podporoval proti otcům zakladatelům ZDE). Na území dnešních Spojených států bylo počínaje evropskými výboji na konci 15. století usmrceno více než 10 miliónů domorodých Američanů ZDE. Není žádným tajemstvím, že otcové zakladatelé byli tvrdými rasisty, což samo o sobě vyplývá z existence otrokářského systému. Hlavní autor amerického prohlášení nezávislosti a třetí prezident Spojených států Thomas Jefferson byl majitelem stovek otroků ZDE.

Učitel africko-americké historie na Floridské univerzitě Ibrahim X. Kendi se domnívá, že rasismus otců zakladatelů má své kořeny v osvícenství, konkrétně v debatě o vzniku ras, do níž se zapojili Voltaire, David Hume či Immanuel Kant, což ilustrativně shrnuje Kantovo prohlášení, že lidstvo dosahuje své dokonalosti v bílé rase ZDE.

Bohužel je selektivní pohled na univerzální lidská práva a rasismus otců zakladatelů v dnešních Spojených státech silně populární, a to zcela nepochybně souvisí s přízrakem trumpismu. Uchazeč o křeslo v Bílém domě Donald Trump považuje tři milióny amerických muslimů za občany druhé kategorie, dobře si nevedou ani imigranti ze Střední Ameriky. Alarmující je dozajista skutečnost, že i silně zpátečničtí otcové zakladatelé zmiňovali v pozitivním duchu islám, když přišla řeč na svobodu náboženství ZDE.

Vytisknout