Pojem rozchod bude pomalu nahrazen pojmem uninstall a outsourcován na třetí osobu...

Až nám začnou ledničky odmlouvat

2. 6. 2016 / Ivo Barteček

Dokážete si to představit? Večer vás začne honit mlsná, vyběhnete k lednici, otevřete ji a ozve se milé, zdvořilé, ale nesmlouvavé - „Po šesté večerní chceš uzené?“ A vy uslyšíte ten odsuzující podtón, který vás donutí uhnout při manévru rukou a namísto uzeného si vzít odtučněný jogurt.

V současnosti nejpokročilejší inteligentní osobní asistent je navigátor Siri, který pracuje s rozpoznáním přirozeného mluveného jazyka. Siri je aplikace vyvíjená společností Apple a tak si ji můžete užít pouze (!!!) na produktech Apple.

Co nabízí Siri a její alternativy Cortana a Google Now? Rychlé odpovědi a pomoc při vyhledávání. Na otázku – jaké bude zítra počasí získáte hned odpověď. Jaké bude pozítří počasí v Tokiu také. Můžete Siri nadiktovat SMS zprávu a pouze za pomoci hlasu ji odeslat. Můžete se Siri surfovat internetem. Dnes získáte odpovědi na jednoduché otázky například - kdo je Isaac Newton, do jakého živočišného druhu patří žirafa,… protože Siri pracuje s internetem a má tedy veškeré informace po ruce. 

V budoucnu získáte odpovědi na všechno - například: “Jakou hudbu poslouchala maminka mé švédské kamarádky 7. května 2017, když pila kávu v Starbucks na vlakovém nádraží v Göteborgu? A měla s sebou deštník?” Může se to zdát utopie, ale každý dnešní programátor je schopen takový systém zprovoznit, je to jen otázka financí a volného času - databáze Neo4j od tohoto roku umožňuje kvadrilion vzájemně propojených dat, což je pro tento úkol dostačující.

Dá se říct, že virtuální asistent je zatím jen taková hračka, která slouží především pro pobavení a jednoduché úkony. Místa pro praktické využití nebude tolik, protože je mnohdy prostě pohodlnější a i rychlejší si vše vyřídit sám. Rozpoznání přirozeného mluveného jazyka počítačem je zatím v plenkách, ale dlouho v nich nezůstane.

Pokud spojíme inteligentní osobní asistentku s plánovaným a již nastupujícím internetem věcí, začnou se nám spojovat i souvislosti. A pomalu se skutečně propracujeme ke spotřebičům, které budou odmlouvat, které budou dávat pozor za nás. Na naši dietu, na schůzky, na hygienu, na výročí, na vše, co jde zorganizovat a dát tomu řád. Je pravda, že nám korporace slibovaly něco podobného již před 10 lety, ale jako obvykle se nedohodly na vytvoření platformy pro všechny. Cenově dostupné technologie, minimálně pro automatickou ledničku, jsou zde již minimálně od roku 2010.

Stačí se podívat na několik videí s vizí budoucnosti, kterou plánují největší hráči na tomto poli. Na Youtube si zadejte heslo „future vision“ a projděte si je. Některá vypadají jako z Harryho Pottera. Plná kouzel, kdy stačí jen mávnout rukou a věc je hotova. Jsou to hezké sny a snad můžeme počítat s tím, že v blízké budoucnosti se dočkáme alespoň 50 % z předpovídaného. Předpovídají to totiž hráči, kteří drží ruku na tepu doby. Sice druhou polovinu korporace zaříznou dřív, než spatří pulty obchodů, ale snad malé startupy doplní to, co se nehodí velkým firmám do repertoáru. Tak nebo tak, technokratická budoucnost je na dosah ruky, a je jen na nás, jak rychle se do ní dostaneme.

V této souvislosti nelze nezmínit film Ona z roku 2013, který právě s takovými vizemi počítá a ukazuje její další dimenze. Je třeba začít vážně přemýšlet nad tím, jaký bude vztah člověka k moderním technologiím, protože ty se již nyní stávají čím dál víc osobní. Ve filmu Ona režisér a zároveň scénárista Spike Jonze vykresluje lásku k virtuální inteligentní asistentce… která původně měla podobnou funkci jako Siri od Apple. Jen je více osobní, uvědomělá, skutečná. A tedy více přitahuje, navozuje pocit, že je to skutečný partner, bezkonfliktní, milá a vstřícná. Skutečná osobní umělá inteligence se blíží mílovými kroky a je očekávaná všemi osamělými osobami, které se uzavírají každá do svého virtuálního světa.

Ray Kurzweil přišel navíc s vizí nanotechnologií, které po implantaci do mozku, propojí člověka s internetem přímo v jeho hlavě. Zcela jistě v budoucnu bude moci člověk bez omezení stahovat informace a pracovat s nimi bez pomalého rozhraní jako je displej.

Nebo dokonce již dnes existuje kampaň proti sexuálním robotům, což dokazuje, jak blízko je zdánlivě vzdálená technokratická budoucnost.

Již dnes je zapotřebí přemýšlet nad tím, jak zamíchají moderní technologie s mezilidskými vztahy. Jak děti naučit, že virtuální hlas asistentky je pouze virtuální a umělý. Jak je naučit odlišovat co a jak, když budou obklopení virtuálními hlasy a správné návyky do vztahů budou mít pouze z virtuálního světa? Povede to k tomu, že děti budou lépe vychovány, protože dnešní rodiče stejně nemají čas, a perfektní virtuální asistentka dítě správně poučí? Anebo se naši nejmenší shlédnou v dekadentním virtuálním světě jako v americkém seriálu Caprica. Tak nebo tak nebudou budoucí generace více… plastické, necitlivé a ve výsledku i osamocené? To jsou úskalí, která nás s příchodem nových technologií čekají.

To jsou úskalí, které v Japonsku, jakožto technologicky nejrozvinutější zemi, vidíme již v současnosti. V USA vzniknou nové obory kyberpsychologů, kyberporaden, pojem rozchod bude pomalu nahrazen pojmem uninstall a outsourcován na třetí osobu. V Japonsku většina lidí ztratí zájem o jakýkoliv intimní vztah, protože již dnes víc než třetina Japonců tak žije. Moderní technologie změní náš způsob života k nepoznání. A také způsob vnitřního život. Nebo přesněji - převážně toho vnitřního života. Proto je potřeba zamýšlet se nad důležitými otázkami s předstihem, aby technologie opět nepředběhla naši mentální zralost.

Budoucnost máme před sebou skutečně vzrušující a přitažlivou. Padnou jazykové bariery, internet začne být k dispozici všude, vše bude jednoduše použitelné, vše člověka povede správným směrem, věci se začnou dít řízeně a organizovaně a zároveň snad i decentralizovaně, tedy pod sílou rozhodnutí každého jednotlivého člověka. Někoho lednice bude peskovat za uzené, někomu zase bude víc vyhovovat, když bude jen chladit a mrazit a mlčet jako doposud. Především však budeme mít možnost volby z více možností, než jsme měli doposud. Je otázkou, zdali budeme volit uváženě a k lepší budoucnosti, nebo naše volby povedou k naší zkáze.

Vytisknout

Související články

Uzavřeni v digitálních jeskyních ozvěn

7.7. 2016 / Ivo Barteček

S internetem přišly na scénu dva fenomény lidské povahy - sdružování se za společným obecně prospěšným cílem a soustředění se do sobeckých názorově vyhraněných skupin, které odmítají přístup jiného názorového spektra. Zatímco první skupiny se naivně ...

Proč ČR oficiálně nepodporuje Wikipedii?

7.7. 2016 / Bohumil Kartous

V ČR, a to pouze z domácích zdrojů, směřuje ročně 13,5 miliardy korun. Největšími příjemci jsou sportovní asociace, kterým vévodí fotbalová asociace. Jde o směšný spolek, který pravděpodobně nejlépe vykresluje populární přepis telefonních odposlechů ...

Dvě strany nezhodnocené mince "sharing economy"

26.5. 2016 / Bohumil Kartous

Novodobý luddismus v podobě snahy zakazovat průnik moderních technologií do ekonomie v podobě sdílení statků je o to vtipnější, že má svůj předobraz  v nedávné historii. Předobraz, kterému se dokážeme dosyta vynasmát, abychom pak přihlíželi tomu...

Evoluční bumerang

26.5. 2016 / Ivo Barteček

Fanklub Gutenbergova knihtisku se nechal slyšet - zrušte tiskárny, obzvláště ty domácí - a bude to mít nedozírné a hlavně pozitivní důsledky pro ekonomiku i pro politiku. Jeden knihtisk bude obsluhovat minimálně šest lidí. To znamená, že šest lidí zí...

Samořídící auta firmy Google: 272 selhání a 13 možných srážek

13.1. 2016

Samořídící auta firmy Google se ještě s ničím nesrazila, ale není to proto, že by se nesnažila, píše list Guardian. Podle zveřejněných dat od září 2014 do listopadu 2015 tzv. autonomní (samořídící) vozidla firmy Google v Kalifornii zaznamenala 272 se...

Obsah vydání | Čtvrtek 2.6. 2016