Konec dluhového financování v Číně: Je komunistický prezident "pod vlivem ideologie škrtů"?

30. 5. 2016 / Karel Dolejší

9. května publikoval list China Daily ostré vyjádření proti neokeynesiánskému dluhovému financování ZDE. Komentátoři všeobecně předpokládají, že se jedná o jeden z projevů zákulisního boje mezi čínským prezidentem Si Ťin-pchingem a vládou. Zatímco prezident se obává, že vláda pokračováním dosavadních neokeynesiánských experimentů čínskou ekonomiku definivně položí, čemuž chce zabránit, vláda nevidí důvod k podstatným změnám.

Podle anonymního komentátora čínského komunistického deníku (velmi pravděpodobně se jedná o prezidentova ekonomického poradce Liou Che) přílišné spoléhání na dluhový ekonomický stimulus může ekonomiku uvrhnout do systémové finanční krize a recese. Výsledkem může být záporný růst a likvidace úspor drobných střadatelů, varuje vyjádření pro komunistický deník.

"Měli bychom úplně opustit iluzi zredukování pákového efektu (leverage) uvolněním monetárních podmínek, abychom pomohli akcelerovat ekonomický růst," uvedla dále dotyčná osoba.

Vláda podle ní musí omezit rizika na akciovém, měnovém, dluhopisovém trhu a trhu s nemovitostmi, ale i v bankovním sektoru. Protože se v Číně vyskytuje slabá poptávka a nadbytečné kapacity, graf ekonomického vývoje bude "ve tvaru L", rozhodně už ne ve tvaru V, uvádí se ve vyjádření.

Mnoho zdrojů z celého světa konstatuje, že druhá největší ekonomika zpomaluje a současná vládní politika neřeší příčiny, pouze některé projevy. Podle vyjádření pro čínský komunistický deník People´s Daily přetrvávají strukturální problémy a potrvá řadu let, než případně nové zdroje růstu povedou k dalšímu ekonomickému vzestupu.

Nabízí se otázka: Je "hloupý" čínský prezident a jeho poradci "pod vlivem překonané ideologie škrtů", nebo zkrátka jen reflektuje povážlivý stav čínské ekonomiky poté, co do ní byly po léta masivně pumpovány fiskální stimuly, jaké nemají ani na Západě obdoby? Obstojí takové vysvětlování v rámci tvrdošíjné obhajoby neokeynesiánského monetarismu - nebo se stane zázrak a levicoví komentátoři začnou konečně zohledňovat ekonomii strany nabídky a mikroekonomii? Přijde někdo s obnoveným zájmem o Wallersteinovu teorii mezinárodní dělby práce?

Pokud padne politika fiskálních stimulů a dluhového financování v Číně, zmizí poslední případ opravdu úspěšné ekonomiky, která takovou politiku provádí (v úplně jiném stádiu rozvoje, než jsou západní protějšky). Většina ostatních aplikací byla diagnostikována u pacientů, kteří chronickou závislost na dluhu "léčí" exponenciálním zvyšováním dávek drogy, zatímco ekonomicky se téměř nehýbou z místa.

Převážně komoditní ekonomiky skupiny BRICS představovaly po řadu let nejrychleji rostoucí segment globální ekonomiky. Efektivní globální poptávku ovšem není možno ani fiskálními triky nafukovat donekonečna. Zmíněné státy již nemají prostor k dalšímu výraznému růstu na této vývojové trajektorii. Konec neokeynesianismu teď neprosadí jen čínský prezident oponující vládě. Nehledě na ideologické preference se konec rozhazování v příštích letech objeví také v bývalých baštách latinskoamerického ekonomického populismu, v Brazílii, Argentině nebo Venezuele.

Možná pak konečně dojde k tomu, že přestane systematické zaměňování neokeynesiánského fiskálního šamanství - relativně adekvátního v dávno uzavřené etapě ekonomického rozvoje Západu - za údajně levicovou ekonomickou politiku.

Vytisknout