Sir Salman Rushdie: Chce se teď po nás, abychom zúžili svou totožnost a nevnímali ji jako mnohovrstevnatou a složitou

31. 5. 2016

Sir Salman Rushdie: Není překvapivé, že nemám odpověď. Protože si myslím, že tu odpověď nemá právě teď nikdo. Sám jsem imigrant do Británie a vždycky jsem zastával názor, že ty přistěhovalecké komunity, které jsou nyní součástí britského obyvatelstva, jsou v mnoha ohledech nesmírně obohacující. Silně obohacují britskou kulturu a život. A to se netýká jen Británie. Když pohlédnete zpět na posledních sto let, je to v podstatě éra migrace. Je to doba, kdy se po světě přestěhovalo daleko větší množství lidí než kdykoliv v historii. Částečně proto, že je to možné, a částečně, v důsledku věcí, jako jsou letadla. A není to nutně pokaždé mezinárodní: lidé se stěhují uvnitř zemí z venkova do měst. Myslím si, že to bývá razantnější přestěhování, než se přestěhovat, řekněme, z Bombaje do Londýna. To jsou obojí velká města. Vždycky jsem měl pocit, že když umíte žít ve městě, budete umět žít v každém městě. A mnoho toho, jak říkám, stojí za to oslavovat.

Ale teď vznikla krize v důsledku toho obrovského počtu lidí. Myslím, že problémem je, že to není jen jedna věc. Začalo to jako uprchlíci, lidé, kteří utíkají, aby si zachránili holý život, utíkají z velmi nebezpečných částí světa, jako je Sýrie, Eritrea, a tak dále. Ale teď už to nejsou jen uprchlíci, mísí se to s hospodářskou migrací a s lidmi, kteří se prostě rozhodli jít někam jinam. Člověk může mít množství sympatií pro lidi v nesnesitelné situaci, jako je Sýrie. Víte, nikdo nechce utéci ze svého domova, když se tomu mohou vyhnout. Ale myslím, že s hospodářskou migrací je problém. A není možné, aby žádná země, nebo řada zemí, donekonečna přijímala miliony lidí. Takže otázkou je, jak je rozlišit.

Vede to k změnám v politických postojích lidí. Stalo se to nyní mocnou politickou silou. To je nebezpečí nejen pro tuto zemi, ale pro celou Evropu. Protože to tlačí lidi směrem k pravici. Právě jsme viděli v Rakousku, jak těsně se nepodařilo tamější extremní pravici získat funkci prezidenta. A ve Francii je na vzestupu Front National Marine Le Penové. Takže jestliže, jako já, jste v podstatě liberální, pokroková osoba, pak vidíte takové změny jako velmi znepokojující.

Jsem rád, že nemusím být politikem. Je doba, kdy je člověk vděčný, že je spisovatelem. Není to často.

Moderátorka: Co si myslíte, že se lidem a jejich vnímání sama sebe stane, když odejdou z rodné země?

Sir Salman Rushdie: Je to velmi složité. Protože tolik z toho, co považujeme za svou totožnost, je vázáno na určité místo. Místo, odkud pocházíme, které známe, v němž jsme známi. Kde mluvíte jazykem, v němž se cítíme v pohodě a jímž také mluví ostatní lidé kolem nás. Všechno toto jsou kořeny osobnosti. A velmi často se během migrace všechny tyto kořeny zpřetrhají. Octnete se mezi cizinci, na místě, které neznáte, kde se mluví jazykem, který buď neznáte, anebo ho moc dobře neumíte. A kde mají lidé jiné zvyky. Kde lidé mají jiné způsoby života. A systémy víry jsou odlišné, a tak dál. A vy se tomu musíte přizpůsobit. Akt migrace od vás vyžaduje množství různých voleb. Ptá se vás, co si chcete zachovat ze světa, z něhož jste přišli. A čemu se chcete přizpůsobit. A ta transakce je pro jednotlivce i komunity někdy velmi složitá. Také se to mění generace od generaci.

Moderátorka: Moderátorka: Ve svém novém románu hovoříte o tom, jak jsou lidé roztříštěni, odříznuti od narativu svého životního příběhu a tráví zbytek svých dní snahou vytvořit si nový, syntetický narativ. Je to důvod, proč se někteří lidé radikalizují?

Sir Salman Rushdie: Román jako forma vždycky věděl, že charakter lidí, totožnost lidí jsou nesmírně složité. Totožnost není jednoduchá a je často rozporná. Každý z nás dokáže o sobě říci třicet nebo čtyřicet věcí, které nás charakterizují a jejichž prostřednictvím si rozumíme. Můžeme se charakterizovat jako tlustí, jako fanoušci určitého fotbalového klubu, nebo jako plešatí. Je celá řada vlastností, které můžete o sobě říci a všechny jsou pravda. A naše chování se také pořád mění. Vůči svým dětem se chováme jinak, než jak se chováme k zaměstnavateli. K přátelům se chováme jinak než k milence. A tak dále. Jsme také souborem různých chování. A literatura umí senzačně lidem ukázat tuto složitost. Kolika různými způsoby je člověk člověk.

Myslím, že žijeme v době, kdy se od nás začíná požadovat, abychom nevnímali totožnost jako mnohonásobnou a složitou. Ale abychom zúžili svou totožnost. Najednou se máme považovat čistě za muslimy, nebo křesťany, a tak dále. Abychom měli jednorozměrnou totožnost. Jakmile to uděláte, jakmile takto zúžite svou totožnost, je daleko jednodušší se dostávat do konfliktu s jinými lidmi.

Protože když je vaše totožnost široká, máte různé politické názory, ale třeba fandíte témuž fotbalovému klubu. Nemusíte fandit témuž fotbalovému klubu, ale můžete sdílet představy jak vychovávat své děti. Je daleko jednodušší nalézt s druhými lidmi společnou řeč, když rozumíte své osobnosti jako skládající se z mnoha rozmanitých rysů. Problémem je, že žijeme v době, kdy nás nutí, abychom zužovali svou představu sebe samých. A to zvyšuje pravděpodobnost konfliktů, a to se děje.

Moderátorka: Takže vám chybí minulá, nevinnější doba? Četla jsem vaši esej o vašem indickém muslimském dětství v Bombaji. Dostával jste nové šaty na muslimský svátek Eid, ale také jste měli vánoční stromeček pro vaši křesťanskou chůvu.

Sir Salman Rushdie: Myslím, že jsem měl štěstí, že moji rodiče nebyli nábožensky založení. Takže já jsem se náboženství nemusel věnovat, byl jsem z něho omluven. Myslím, že to bylo to nejlepší, co pro mě udělali. A v té době to nebylo výjimečné. Padesátá léta v Bombaji byla daleko méně sektářská než nyní. Nejsem ta pravá osoba, které byste se měli ptát na náboženství.

Moderátorka: Vy jste odsoudil svou víru a okamžitě jste snědl sendvič se šunkou, když vám bylo patnáct?

Sir Salman Rushdie: Čtrnáct. Jediné, co moje matka měla z náboženské víry, bylo, že nemáme jíst maso prasat. Takže jsme vyrostli v jinak naprosto sekularistické domácnosti, kde se nejedlo vepřové. Takže jakmile jsem přijel do Anglie, rozhodl jsem se to napravit. Koupil jsem si šunkový sendvič a když se nebe neotevřelo a nebyl jsem usmrcen hromem a bleskem, bylo to pro mě důkazem, že Bůh neexistuje. (Smích)

Moderátorka: K jakému filozofu, k jakému mysliteli bychom se v dnešní době měli obracet?

Sir Salman Rushdie: Doporučil bych dva. Vždycky mě fascinovalo, že velký myslitel Jeeves nesmírně obdivoval Spinozovu filozofii. Takže, buďme jako Jeeves a čtěme Spinozu. A na druhé straně plotu: mé příjmení, Rushdie, je odvozeno od velkého arabského filozofa ze dvanáctého století, ibn-Rushda, který je známý na západě jako Averroes. To byl velký učenec, odborník na Aristotela a velmi pokrokový hlas ve své době, ve Španělsku. A já jsem se o tom dověděl jen proto, že můj otec ho obdivoval. Ale četl jsem ho a velmi mě to zaujalo. Předtím existoval konzervativní muslimský filozof, který vydal knihu s názvem "Nesrozumitelnost filozofů". A Averroes na to reagoval knihou s názvem "Nesrozumitelnost nesrozumitelnosti". To je kniha, kterou stojí za to číst.

Nahrávka v angličtině (od minuty 13) ZDE

Vytisknout