Triumf Donalda Trumpa je poučením pro evropské politiky

5. 5. 2016

Je nebezpečné arogantně zanedbávat zájmy voličů. Lidé totiž pak začnou podporovat silně neatraktivní outsidery

V brilantním varování evropským politikům ukazuje britský konzervativní komentátor Simon Jenkins nepřímo  i to, jak pražský politický a mediální establishment stvořil Miloše Zemana.

To, že se Donald Trump stal republikánským kandidátem na amerického prezidenta, se možná ukáže jako pozitivní záležitost - jenže hodně problematická. Nezodpovědné, agresivní a prolhané chování Donalda Trumpa je ohromující. Nikdy není dobré vidět něco pozitivního v násilníku či v gangsterovi. Trump nebyl nikdy politikem, tak lze jeho minulost posuzovat jen na základě jeho chování jako soukromé osoby, a to je ze všech hledisek politováníhodné.

Lidé z jiných zemí se diví, co se to zatraceně děje s Amerikou. Avšak odpověď je jednoduchá a hojivá. Když se začne demokracie proměňovat v oligarchii tak, jak se to děje s federální Amerikou, dav připraví odvetu. Americký Kongres se stal izolovaným, zmanipulovaným ústavním dinosaurem. Způsobuje, že je nejmocnější stát na světě neříditelným, nedokáže ho řídit ani tak zjevně upřímný a kompetentní politik jako Barack Obama.

To není žádný problém, řekne demokracie a obrátí se k nejbližší protilátce, která je k dispozici. Začne hlasovat pro outsidera. Pokud se spikne establishment ve snaze zabránit jeho vzestupu, demokracie ho začne podporovat o to silněji. Podporuje ho, i když je to Trump. Nechť je tohle poučením, říká demokracie, všem oligarchům a škrobeným košilím a hladkým manipulátorům. Přestaňte se chovat demokraticky a obdržíte něco tak strašlivého, tak ničivého, že budete zápolit s noční můrou.

Trumpova kandidatura nyní vstupuje na nové území. I když dosud byl atraktivní jen pro "lidi z lesů", sám není žádný venkovský trouba.

Jedním ze zásadních Trumpových témat je imigrace. Spolu s polovinou současných evropských politiků zneužívá Trump nejistoty, kterou pociťují zavedené komunity vůči nově příchozím lidem.

Funguje to. Trumpova podpora roste. Není zdaleka automatické, že ho Clintonová porazí.

Evropané se zřejmě budou dívat na tyto události s hrůzou. Americká schopnost děsit ostatní svět je obrovská. Avšak jak poznamenal historik Arthur Schlesinger na adresu McCarthyovy éry, Amerika pravidelně bere demokracii až na samý okraj útesu, tam chvíli balancuje a pak se stáhne.

Nejsprávnější reakcí na Trumpa je pohlédnout na svá vlastní humna. V Evropě existuje stejná izolace politických elit od veřejného mínění. Jsou tu stejné slepé uši a ucpané tepny. V Británii se ukázalo, že "nová politika" Nigela Farageho, Borise Johnsona a Alexe Salmonda je právě tak efektivní jako politika Donalda Trumpa, a to ze stejných důvodů. Elegantní pokrytectví Blairových a Cameronových let je zranitelné vůči této nové mediálně přítulné autentičnosti.

Po celé Evropě nyní hrozí, že zpoza rozkládajícího se politického establishmentu budou vylézat noví Trumpové. Někteří jsou vysoce neaktraktivní. Jiní jsou nebezpeční. Ale ono nestačí jen nad nimi vyjadřovat politování. Pokud Trump něco dokazuje, je to skutečnost, že nemůžete vyjadřovat nad všemi lidmi pořád politování. Neexistuje náhražka za naslouchání, za argumentaci, přesvědčování - protože dříve nebo později se lidé dostaví k volebním urnám.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 5.5. 2016