Země východní Evropy se nezbavily své minulosti

2. 5. 2016

Na blízkém Slovensku naleznete v parlamentě 14 poslanců z otevřeně fašistické strany a dalších 15 z vyčištěného pravicového nacionalistického seskupení. Socialistický premiér Robert Fico bojoval v březnových volbách na platformě nepřijetí "jediného muslimského uprchlíka" a na základě odporu vůči systému uprchlických kvót Evropské unie. Nyní přijal pravicové nacionalisty do své koaliční vlády. O dvě hodiny jízdy dále je Budapešť, kde čelí pravicový nacionalistický premiér Viktor Orbán ofenzívě od ultrapravicové strany Jobbik. Z loňského průzkumu veřejného mínění vyplynulo, že 24 procent Maďarů je ochotno otevřeně vyjadřovat antisemitské názory a v hlavním městě Budapešti je to ochotno činit 49 procent Maďarů.

Na severu v Polsku tamější ultrapravicová vláda strany Právo a spravedlnost mění ústavu s cílem ochromit soudní dohled nad vládou a umlčet tisk. Samozřejmě, vznik pravicových konzervativních stran, které jsou proti migraci a chtějí rozbít EU, se neomezuje jen na východní Evropu. V Británii existuje UKIP a ve Francii Front National Marine Le Penové. Ta má v současnosti před příštími prezidentskými volbami podporu téměř 30 procent a ve dvou ze tří pravděpodobných scénářů příští rok v dubnu by zvítězila.

Avšak kombinovaný vzestup autoritářského nacionalismu, otevřeného fašismu a protimenšinového rasismu na východě Evropy by nás měl znepokojovat víc. Zaprvé proto, že k němu dochází v nezralých demokracií, kde jsou média oligarchická a kde jsou obětí státní manipulace, korupce je endemická a úroveň demokratického vědomí a tradic je nízká. Zadruhé, protože motorem toho, co vzniká, není normální katalyzátor extremismu - ekonomické selhání. HDP na Slovensku například po vstupu této země do EU v roce 2004 ostře stouplo. I když je na Slovensku nezaměstnanost vysoká, 10 procent, za poslední tři roky poklesla o třetinu.

Vývoj existenční posun ve východní Evropě od centrismu je založen na úzkosti ohledně tradičního životního stylu, především na reakci na uprchlickou krizi.

Zatřetí, vzestup ultrapravice ve východní Evropě je součástí geopolitické hry. Jak na to poukázala loni zpráva Martens Centre, navzdory tomu, že východoevropský fašismus se region od regionu liší, všechny ty státy mají pozoruhodně podobný postoj vůči Putinovu Rusku.

Nejenže evropská ultrapravice sdílí Putinův cíl - rozbití NATO a EU - ale zároveň také považuje jeho autoritářský, sociálně konzervativní nacionalismus za vzor toho, jak by se mělo vládnout i jejich zemím. I když ultrapravici v Evropě nevytvořil Kreml, konkrétní vazby na Rusko jsou zjevné.

Tváří v tvář tomuto vývoji se zdá být Evropská unie a její centristické vlády ochromeny. Článek 7 Smlouvy o EU umožňuje, aby byla členská země potrestána či suspendována, pokud spáchá vážné porušení základních práv. Avšak v Evropském parlamentě by pro to musely hlasovat dvě třetiny a dosud tento článek nebyl nikdy použit. Tento měsíc musí EU jednat v případě Rakouska. EU musí dát najevo, že odmítne uznat ultrapravicového prezidenta Rakouska. Rakušané mají demokratické právo zvolit si vydesinfikovaného fašistu. Podle smlouvy je ale naším právem suspendovat Rakousko z EU.

Víme dobře, že EU dokáže jednat krutě proti vládě, která se jí nelíbí - protože jsme byli svědky, když se pokusila zlikvidovat loni v létě v Řecku dosud nejnerasističtější, nejsociálnější vládu, jako kdy byla zvolena.

Ty země, které tehdy stály po boku Německa při jeho snaze vykopnout Řecko z eurozóny, nyní odmítají přijmout uprchlíky. Právě v těchto zemích jsou ohrožena média a soudnictví. Zatímco Evropa váhá tváří v tvář autoritářům a rasistům, obyvatelstvo zralých demokracií, které založily EU, musí říci jasně: Naši prarodiče neporazili r. 1945 fašismus jen proto, abychom my nyní byli svědky toho, jak se plíživě vrací na scénu, tentokrát už ne v uniformách, ale v oblecích, a šíří kolem sebe tentýž ubohý pocit oběti, jímž fašismus omlouval zločiny minulosti.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout