Srovnávat různé situace bez zohlednění rozdílů je nejlepší recept jak nic nepochopit

4. 5. 2016 / Karel Dolejší

Mechanických a neadekvátních srovnání současné situace s minulostí lze předložit vždy celou řadu. Německá extrémistická strana AfD již dosáhla mnohem větší celostátní podpory (více než dvojnásobné), než k jaké se kdy propracovala neonacistická NPD před rokem 1968, a také se alespoň ve svých prezentacích snaží cíleně oddělit od neonacistických vazeb. Srovnávat ji tedy s NPD bez vysvětlení zmíněného rozdílu a něco z toho vyvozovat ZDE je velmi zavádějící.

Zajímavé jsou však důvody někdejšího vzestupu NPD, zčásti podobné příčinám současného růstu podpory AfD. Také koncem 60. let existovala v Německu široká levo-pravá koalice, i když nepůsobila zdaleka tak dlouho, jako v posledních letech. To výrazně přispělo k nespokojenosti voličů a k jejich pocitu, že neexistují žádné reálné alternativy k politickému establishmentu. Další zdroje růstu pro NPD představovaly studentské nepokoje a ekonomické potíže. Když se široká koalice rozpadla a i další příčiny vymizely, růst podpory NPD se vyčerpal.

Zatímco široká koalice kolem středu se koncem 60. let rozpadla a také další faktory nárůstu podpory extrémistů přestaly náhle působit, v současnosti nic takového, co by směřovalo k oslabení trendů vzestupu německých politických extrémistů, nevidíme. Široká koalice trvá, AfD se vymezuje proti EU, která trvá, proti NATO, které trvá, a proti levici a Zeleným. Muslimové, proti nimž se AfD vymezuje, v Německu zůstávají a uprchlíci do Evropy budou přicházet dál, přes problematickou dohodu s Tureckem. Zatímco NPD se nepodařilo těžit z ultralevicového terorismu 70. let a německé úřady proti němu tvrdě a úspěšně bojovaly, islamistický terorismus v Evropě, proti němuž se dosud nedaří úspěšně zasahovat, představuje klíčový faktor podpory AfD. Kromě toho na konci 60. let žádná cizí mocnost nepodporovala cíleně nárůst extrémistických nálad v Německu, jako to teď dělá Putinovo Rusko asistencí AfD. A kancléřka Merkelová neplánuje změnit nic z toho, co umožnilo pravicovým extrémistům získat zatím podporu sedminy německé populace. 

Mnozí lidé mají například pocit, že jeden francouzský Le Pen je stejný, jako jeho dcera, neexistuje mezi nimi rozdíl. Jenže zatímco Le Pen otec mobilizoval okrajové tradicionalistické elementy francouzské společnosti, jeho dcera oslovila městskou dělnickou třídu. 

Pocit, že se desítky let stále jen opakuje totéž a nic nového se nemůže stát, už v dějinách často přispěl k falešné bezstarostnosti, která zavinila, že neřešené problémy lidem přerostly přes hlavu.

Vytisknout