Díky nemoci se ze mne stal žebrák. Prosím, pomozte

1. 3. 2016 / Petr Hartman

Jistě jste zaznamenali mé žebrající články na Britských listech, a pokud ne, celý příběh je ZDE – karta „články autora“. Záměrně píši žebrající, protože se to už jinak nazvat nedá. Ano, po letech studií a práce se ze mě díky nemoci stal žebrák. Než mě šmahem odsoudíte přečtěte si , prosím, následující řádky…

V minulém roce jsem díky různým potížím strávil téměř osm měsíců v neschopnosti a díky tomu nasekal dluh na nájemném, který mi z části pomohli uhradit právě čtenáři BL, za což jsem velmi vděčný. Abych se vyhnul penále, zbytek peněz jsem si vypůjčil a splácím z důchodu, který činí 4783 Kč.

Bohužel i mě neminula exekuce od zdravotní pojišťovny, kterou mi už více než rok strhávají z platu. Jsem zaměstnán na půl úvazku jako telefonní operátor za minimální mzdu, ale pokud pracuji a k tomu různě brigádničím, vše se mi daří poctivě splácet. Problém nastane v okamžiku, kdy onemocním. Z důchodu dnes již zatíženého půjčkou a z nemocenské, ze které platím exekuci, nejsem bohužel schopen svým závazkům dostát a znovu mi hrozí, že to se mnou nedopadne dobře.

Bohužel i začátek tohoto roku se pro mě nevyvinul přívětivě, protože stejně jako předminulý rok, jsem kolem vánočních svátků onemocněl s cévami a v lednu byl hospitalizován na JIP a téměř celý měsíc proležel v neschopnosti. V okamžiku, kdy to jen trochu šlo, jsem se nechal i přes námitky doktorů uschopnit a od začátku února znovu pracuji. Bohužel díky minulým restům se na mě žene jedna pohroma za druhou a já si nevím rady. Žiju sám, rodiče už nemám, mých pár přátel stěží vyžije, jsem na to jen já.

Moje bilance je v současnosti taková, že mi hrozí vystěhování z bytu díky novému dluhu na nájemném, minulý týden přišla výzva od ČEZu; „Vážený zákazníku uhraďte neprodleně částku 3150 Kč jinak se vystavujete riziku odpojení elektřiny.“ a dnes mi přišla nemocenská. Po stržení exekuce ve výši 2396 Kč mi náleží částka 1176 Kč. Z toho jsem urychleně zaslal ČEZu 600 Kč s vysvětlením a prosbou ať mě neodpojují, že zbytek uhradím nejpozději do 9.3. z důchodu na což ČEZ většinou nebere ohledy. Zbytek důchodu půjde na splátku půjčky.

Poslední měsíce si jako diabetik kupuji k jídlu jen čočku a fazole a peníze, které ještě nepřišly, už mi nepatří. Jsem v situaci, kdy nemám ani na autobus do práce a s obtížemi chodím pešky přes celé město. Jak můžou po člověku chtít, aby vyžil s tisíci korunami na měsíc a ještě poctivě splácel? Jak?

Věřte, že sem vyzkoušel všechny rady a možnosti českého sociálního systému. Vždy to dopadne stejně; Vzhledem k tomu, že pracuji, nemám na žádnou další sociální pomoc nárok.

Dvakrát jsem přiměl svého různého obvodního lékaře, aby mi pod tíhou propouštěcích zpráv zažádal o vyšší stupeň důchodu. Nikdo z nich se tomu nebránil, bohužel vždy dříve než k tomu došlo jsem při další kontrole zjistil, že tam sedí jiný lékař, protože ten původní se nepohodl se zaměstnavatelem a odešel.

Za poslední rok, se v mé ordinaci vystřídali čtyři, z nichž samozřejmě každý nový neví o mém případu nic a narychlo v počítači studuje, co že mi to vlastně je. Kroutí nad tím hlavou i sestřičky, které se naopak za dlouhá léta nezměnily.

Já se v poslední době probouzím a usínám s šedou clonou deprese, zdali už tu nejsem zbytečný. Doposud jsem se držel převážně díky dobrým lidem a mojí fence Sofii, která mi bohužel minulý rok 10.9. zemřela v nedožitých devíti letech na torzi žaludku. Od té doby se ve mně něco změnilo a je pro mě čím dál těžší pokračovat…

Prosím, věřte, že tu nikomu nechci hrát na city, ale takhle prostě vypadá můj život a moje prožitky. Zasloužím si ještě jednu pomoc, abych přitom neztratil poslední zbytky sebeúcty?

Prosím naposledy o radu nebo jakoukoliv částku na účet 2110241859/2700. Budu vděčný.

Petr Hartman

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 1.3. 2016