Klinická smrt sociálního centra Klinika

29. 2. 2016 / Karel Dolejší


V dubnu 2015 napsala Hana Čápová pro Respekt článek nazvaný výmluvně "Tichý mat pro Kliniku" ZDE. Týkal se kauzy plánovaného převodu objektu, v němž sídlí Autonomní sociální centrum Klinika, Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS). Z převodu nakonec sešlo, nicméně politické pozadí kauzy Klinika, které je autorkou rozkryto, nenechá nikoho na pochybách: Stát měl v úmyslu aktivistům na čas, na omezenou dobu, ustoupit, ale dopředu si naplánoval, že je v objektu neponechá natrvalo.


Čápová výslovně uvádí: "Každopádně Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových uzavřel s Klinikou smlouvu o bezplatném pronájmu a zmínil v něm jediný termín – smlouva bude trvat nejdéle rok. Aktivisté zajásali a pustili se do práce."

Od té doby se o smlouvě hodně hovoří, nicméně mezi dokumenty, které má Klinika na svém webu ZDE, byste ji hledali marně. Lhala snad Čápová o skutečnostech, které zjistila, a o faktu, že smlouva má platit nejdéle rok? Nebo ve skutečnosti bylo již tehdy zřejmé, že smlouva nemá být a nebude obnovena, že šlo o taktický a dočasný ústupek úřadů občanské společnosti? Ústupek v klasickém stylu, tzn. "Počkáme, až tlak poleví, a zase všechno vrátíme na své místo"?

Pokud věděla Čápová vloni v dubnu, že s prodloužením smlouvy se každopádně nepočítá, mohl to vědět kdokoliv, kdo si dokáže přečíst její článek. Nabízí se varianta, v níž se provozovatelé rozhodli spolehnout na budoucí politický tlak za prodloužení smlouvy, a přestali tiše hovořit o původních podmínkách. Nějakou dobu se tvářili, že jednání o prodloužení smlouvy probíhají dobře, třebaže s největší pravděpodobností od počátku věděli, že tomu tak není. Nakonec svou kauzu odprezentovali jako zákeřnou ránu do zad jinak úspěšnému jednání v podobě vytažení karty chybějící kolaudace. Kvůli ní, tvrdí se teď ze strany úřadů, nelze smlouvu již prodlužovat. Jistě, jde o formální záminku, která je nová. Ale zároveň úřady dělají přesně to, co se od nich po loňské kauze plánovaného převodu objektu dalo čekat. Nikdo nikdy neměl v plánu povolit projektu, aby v budově staré plicní kliniky sídlil dlouhodobě, nebo dokonce trvale.

Podobný projekt legalizovaného squattu ve slovinské Lublani funguje řadu let bez větších problémů. Původně jej ovšem podpořila hlavní levicová strana v zemi s cílem zlepšit svou popularitu mezi mladými voliči. V ČR se takové plány zjevně spřádají jinak. Ministr financí tiše schválí dočasný ústupek a veřejně udělá jedno líbivé gesto. Pak čas vyprší a s pronájmem je konec. Nějaké body byly sesbírány, umyjeme si ruce. Chybí kolaudace, přece nelze nic dělat, litujeme.

Praha nepochybně může být zajímavějším místem, pokud se projekt Kliniky tím či oním způsobem podaří zachovat. Jenže politické poměry tomu zjevně nejsou příliš nakloněny, a vlastně nikdy nebyly, jak upozornila Čápová. Na neoficiální rovině se z řad establismentu proti Klinice argumentuje policejní provokací v podobě kauzy tzv. Sítě revolučních buněk. Extrémistická karta je ovšem účinná, i když je falešná. Velká část Čechů se velmi bojí jakékoliv, i imaginární, teroristické hrozby. To přece jasně ukazuje protiuprchlická hysterie, která je čistě záležitostí percepce, nikoliv pochopení faktické situace. Češi se ukázali trpět stejným sklonem propadat konspiračním teoriím a iracionálním davovým náladám, jaký je běžný pro arabskou ulici. Dá se říci, že se v tomto ohledu sami dobrovolně "islamizovali".

Kauza klinika představuje lakmusový papírek. Pokud použitý model represívní tolerance na dobu určitou bude úspěšný, úřady předvedou, že odpor je marný, vyjednává se čistě za jejich vlastních podmínek. Předvedou, že občanská společnost jako autonomní aktér už není vítána a nebude jí povoleno vést jakýkoliv skutečný dialog s mocí úředního šimla.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 29.2. 2016