Dvojí krize prohlubuje zoufalství v řeckém "skladišti duší"

28. 2. 2016

Podle řecké policie je v Řecku nyní po uzavření hranic 25 000 uprchlíků. V Aténách spí na ulicích tisíce zoufalých mužů, žen a dětí a netuší co dál.

Abdul odešel z Afghánistánu před dvěma měsíci. Snaží se dostat za svou sestrou Minou, která žije v Německu už šest let. Jeho matka je mrtvá, otce má v Kábulu. "Je mi třináct let a osm měsíců," říká. "Jsem sám." Jiní mladí Afghánci mu ukazují, co dělat. Otevřeli místní krabici s elektrickými pojistkami a nabíjejí si tam mobily. Ukazují mu, které kavárně se musí vyhnout a která vás aspoň pustí na záchod, když si tam koupíte kávu. Nikdo mu nechce ukázat ten strom, na němž se oběsili dva Pákistánci.

V poledne jsou všechny přikrývky na náměsti královny Viktorie pečlivě složeny. Přichází mnoho dalších lidí z postranních ulic. Někteří hovoří. Děti se schovávají u nohou rodičů. Na to, jak velký je tu dav, je tu pozoruhodné ticho.

Po rozhodnutí, že po uzavření hranic je nucena Evropská komise realizovat pro Řecko humanitární plán, se rozhostilo zoufalství.

"Pro řeckou vládu bylo obtížné zvládnout vlastní domácí hospodářskou krizi," říká Dirk Reinermann, projektový manažer pro jižní Evropu ve Světové bance. "Nový problém vlny uprchlíků činí nyní tento úkol téměř nemožným."

Diplomati z Evropské unie hovoří o děsivém scénáři statisíců lidí, uvízlých do května v Řecku a analytikové předpovídají, že se jižní Evropa brzo propadne do scén chaosu a nezvladatelné sociální mizérie.

Ostrovy v Egejském moři byly těžce postiženy uprchlickou krizí. Počet turistů, který si zamluvil na letošek dovolenou na ostrovech Kos, Rhodes a Lesbos, poklesl o 60 procent.

"Vzniká dokonalá bouře," varuje Constantine Michalos, předseda aténské obchodní komory. "Turistika je náš těžký průmysl. Jestliže skončí, jsme zničeni."

Na náměstí královny Viktorie přinášejí Řekové uprchlíkům potraviny, pomeranče a chleba. V osm hodin v sobotu ráno sem přichází Thanassis, který vlastní restauraci za městem, s lahvemi rybí polévky. O chvíli později přichází 76letý muž se čtyřmi sendviči, které vyrobil. "Nosí lidem sendviče, když si je může dovolit udělat - ne že si je vůbec normálně může dovolit udělat," říká Evangelia Papagiannidou, bývalá filmařka a učitelka z Atén. V minulosti krmila na náměstí starým chlebem holuby. Teď krmí lidi.

Když se lidem nabídnou potraviny, vezmou si jen málo. Mnoho dětí sedí u neotevřených sáčků s bonbóny.

Přichází městský uklízeč a odváží prázdné lahve z umělé hmoty a další odpadky. Město z náměstí odstranilo odpadkové koše a záchodky, aby odradilo lidi od toho, aby tu zůstávali. Jenže oni nemají kam jinam jít - tábor za městem je plný.

"Situace se tu zhoršuje. Uprchlíci jsou po celém městě, na náměstích, v přístavu. V pátek jsme v přístavu Piraeus viděli tisíce uprchlíků, mezi nimi mnoho dětí."

"Je to na Evropě, aby se rozhodla, zda nám může pomoci. My jen říkáme, prosíme, otevřete hranice. Nechceme tady sedět," říká Sharzai. "V mé zemi je Daeš (Islámský stát), Taliban, bombarduje se každý den a není tam práce," dodává. "Daeš inzeruje v rozhlase, že dají lidem peníze, pokud se k nim přidají, spoustu peněz, a zabíjejí muže, kteří se k nim odmítnou přidat. Tahle skupina je pouhých 100 km od Kábulu. Takže jsem utekl. Co můžu dělat?"

Aneesa z Afgánistánu se vrátila autobusem do Atén od makedonské hranice poté, co tam s rodinou čekala tři týdny a doufala, že je pustí. "Je těžké se vrátit, když jediné, co chcete dělat, je jít dál. vZastavit se je špatné. Je to těžké."

Její manžel se deprimovaně dívá k zemi. Aneesa si vezme jen jeden pomeranč z tašky pomerančů, nabízené pro její tři syny. "Stačí jeden, protože, víte, nemáme kam jít na záchod," dodává s pocitem trapnosti.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout