29. 1. 2016 / Karel Dolejší
Hovořit o odchodu kancléřky Angely Merkelové je poněkud předčasné - i ten nejhorší myslitelný scénář by k tomu mohl vést nejdříve za dva měsíce. Lidová tradice má jasno v tom, co znamená předčasné oznámení konce, a není důvod pranostiku nevztahovat i na politiky.
Nicméně o následnictví se již hovoří - a není vyloučeno, že otázka bude i za relativně optimálních okolností řešena koncem tohoto nebo začátkem následujícího roku. Podívejme se tedy, kdo by mohl zaujmout místo historicky první německé spolkové kancléřky.
Nejčastěji se hovoří o dvou jménech.
Místopředsedkyně CDU Julia Klöcknerová (* 1972 Bad Kreuznach) pochází z konzervativní katolické rodiny a podstatná část její kariéry se točila kolem vinařství, jemuž se věnovali rodiče. Vystudovala theologii, politologii a pedagogiku, působila jako novinářka v periodikách věnovaných vinaření. V roce 1995 byla zvolena "královnou vín".
V politice působí od roku 1997. Její politické názory se od rodinného zázemí příliš nevzdálily. Bez přílišného zjednodušení lze napsat, že názory na feminismus v jejím případě jsou pozitivní tam, kde jí osobně pomohly v kariéře, a negativní, kde se jí věci osobně nedotýkají. Bezdětná Klöcknerová je například proti potratům. Odmítá také výzkum kmenových buněk.
Podporuje rovné zacházení se stabilními homosexuálními páry, ale je proti sňatkům a právu na adopci.
Její názory na imigraci jsou restriktivní již nejméně od roku 2014, kdy takto vystoupila v souvislosti s nepokoji mezi tureckými přistěhovalci. Vyslovila se pro zákaz nošení islámského závoje burky a zahalování, podle ní "pohled do tváře" patří k životu v otevřené společnosti. Požaduje, aby uprchlíci povinně absolvovali kurzy věnované němčině, základům práva a ústavního uspořádání.
To vše by hovořilo v její prospěch v případě, že CDU bude cítit potřebu distancovat se od politického dědictví Angely Merkelové.
První německá ministryně obrany, exministryně pro seniory, ženy a mládež a exministryně práce a sociálních věcí Ursula von der Leyenová je považována za chráněnkyni kancléřky, kterou kritizuje jen výjimečně - což se může stát v budoucnosti zrovna tak výhodou, jako nevýhodou, záleží na okolnostech. Bilingvní rodačka z Bruselu (* 1958) se přivdala do Napoleonem pošlechtěné obchodnické rodiny von der Leyenů, narodila se však v rodině Albrechtů, otec byl významným politikem CDU. Její předek baron Knoop byl největším německým obchodníkem s bavlnou, rodina manžela v minulosti patřila k největším evropským obchodníkům s hedvábím. Sama von der Leyenová je profesí lékařka, ačkoliv původně studovala ekonomii. Členkou CDU je od roku 1990, vypracovala se v politice spolkové země Dolní Sasko a nyní vykonává třetí funkci ministryně.
Její přístup k sociální politice je na pomezí křesťanskodemokratické a sociálnědemokratické agendy, za což je konzervativním křídlem strany opakovaně kritizována. Prosadila státní dotaci na jesle a školky, po vzoru skandinávských zemí zavedla možnost otce nastoupit dvouměsíční dovolenou při péči novorozené dítě (tato doba se neodečítá od dovolené, na niž má nárok matka).
Stejně jako její oponentka podporuje kvóty pro ženy v řídících orgánech velkých společností. Prosazuje možnost adopce dětí homosexuálními páry.
Von der Leyenová patří k příznivcům asertivnější německé zahraniční politiky a je evropskou federalistkou. Podporuje sankce proti Rusku a požaduje větší angažmá NATO v obraně Pobaltí. V září 2014 prosadila vojenskou pomoc Kurdům a Iráku, čímž prolomila dlouholeté tabu zakazující dodávky zbraní do konfliktních zón.
Vytisknout28.1. 2016 / Karel Dolejší
Vztahy mezi Berlínem a Moskvou se prudce zhoršují, když ruské orgány začaly masivně propagandisticky využívat případ údajného znásilnění třináctileté dívky rusko-německého původu ZDE. Jak informuje Boris Reitschuster ZDE, v Německu samotném se krom...