Bodláky Václava Duška

Co se škádlívá, to se rádo mívá

31. 12. 2015 / Václav Dušek

Hostinský dával bene, protože mu přes dvacet let funguje, velmi slušně, restaurace. Nu, pozval štamgasty, ale přidružili se i přespolní - a žerte, pijte, plňte volátka, užívejte, jak se dává zdarma, dáme si rádi přídavek. Kolik kilometrů od nás nemají, co jíst? Daleko, bratři, a všechny nenakrmíme. A zázraky konat neumíme. Takhle jim prodat samopaly a kulomety i minomety, možná přestárlá letadla - doba korálků a zrcátek nenávratnou historiií.

Dnes vybavujeme šílence zbraněmi, obchodovat se musí a má, aby se pokřivená ekonomika světa hejbala! S kebabem jděte k šípku, mnoho práce, malý vejdělek. Kšeftovat s ropou, ano, to se nosí...

Nu, nejeden cizí čumák se v afrických koutech zavrtal, aby udržel nad vodou státní pokladnu, pumpovanou šikovnýmii mistry pumpaři za popěvku pumpovaly dvě panenky, pumpovaly pumpu. Přírodní bohatství rabováno v zástěrkách demokratických hesel. Neválčí se v oblastech, kde není co brát.

Světová elita panstva Prachy end Prachy pohlíží k lidu s despektem - množí se jak švábi, hladový krky, nenasytný bestie s minimálním vzděláním, vyžadují pomoc a my sami nemáme dost a mít nebudeme, to vzkazujeme armádě vyhnanců a hledačů bohatších pastvin.

Budeme se bránit, bojovat, nechceme v kulturním světě barbary, kteří ukamenují ženu za nevěru, odseknou paži zloději - jenže, malý zádrhel. Nejsou si všichni podobní - nenacpeš je do vysněného gulagu, nenecháš v poušti vypustit duši chudáků žízní, nezahrabeš děcka, ženy, starce...

Co dělat? Kdo vymyslí, jak předejít krveprolití dostane Nobelovu cenu. Prozatím by mohlo dojít k zákazu prodeje zbraní, později k zákazu výroby - a co ekonomika, že? Jestli otázka stojí takto, potom přestaňte mlet o demokracii, svobodě, a neoslavujte mír, lásku, pochopení - odložte masky laskavosti.

Škádlení neškodí.

I zaznamenal jsem radostnou čistku ve vězeňském resortu. Odešel, vyhnán operetní ministryní, vrátil se přijat ministrem cyklistou - Dohnal vše dohnal. Nejdříve vyčistit do čista resort. Generálské manýry, jak za carského krutovládce, anebo trpaslíka Ježova. No, k těm generálům. Víc jich už snad mají v Koreji, severní, pochopitelně. Brigádních generálů nevím... S posty generálskými bych šetřil, i když doktorů a profesorů máme také habaděj.

Tituly, řády, postupy, záruka pohybu společenských vrstev kupředu - na obzoru svítí hvězda jasná, nakonec je matná, ale chceme vítězit. Potřebujeme obdiv, dvacet dva deka, můžeme nechat, pane generále? Nechejte, ať mají ostatní vztek. Hleďte, nebudou se nám za humny posmívat, jak Trpaslíkov vyrábí osobnosti za cenu neobvyklou? Prosím vás, svět jsme my, nepochopil jste pravidlo nutné potřeby? Zpátky do škamen, kverulante.

O politických láskách mohou se psát romány. Stranické linie postrádají ostré hrany - domluvíme se, odhlasujeme, i když se veřejně v televizi poškorpíme, že? Ty jsi zloděj a ty taky, tahleta má v hlavě seřazenou obrázkovou kuchařku a druhá obrovitý vřeteno, třetí se pochlapila a vojáctví náhle vybalila. Divadelní umění prosáklo do senátu i parlamentu, a od Hradu dále, nebo se stane neštěstí nenadálé.

Pesimisté kvokají, že neštěstí Hrad již zasáhlo, optimisté čekají repete. Otázka zní, má hlava státu hovořit, když k tomu nemá mandát zhrzených, dokonce ani povolaných? Pamatuj, hašteří se i herci - ale dej mezi ně čenich a hned se semknou a vyhladí tě do ztracena. Kdo není v televizi, zemřel. Kdo v televizi je a buntuje proti všemu, zemře taky.

Slova v kornoutu demokracie chutnají sladce, i hořce. Koupíš prohloupíš, nekoupíš nic se nestane. Z obrazovky se kromě vyšeptalých seriálových odpadků konají veřejnoprávní debaty s touhou popravit soupeře; po ostré debatě se sokové usmívají, tisknou si vřele ruce, hele, ale že jsme dneska lidem zavařili mozky, co? Kdepak, řídit lidi není legrace. Jakmile upadneš v nemilost, máš dohráno. Vypadneš bez potlesku a budou tě doprovázet jedovaté sliny voličů, posměch - pak zhyneš a propadneš se ke dnu, kde se nacházejí lidé denní těžké práce pod heslem: Kdo pracuje, hladuje. A jiní, kteří pochopili chod laskavého fotra státu postávají pod heslem: Nepracovat znamená žít bohabojně.

Nu, dejme si pořádně do trumpety, naplňme těřichy, nakonec, to se nám to žije, když nám banky půjčujou. Bohatství ducha prý zmizelo. Řeči. Kouknou, příteli, koupit lze skoro všechno, i veleducha. Pamatujte, že pokrok nezastavíte. A netrapte se myšlenkami na spravedlivý svět. Spravedlnost bývá mdlá. A opakujte si často, že co se škádlívá, to se rádo má. Copak jste opravdu neslyšel, že blbá nálada už není? Zmizela! Aha, vidíte, položte si otázku, co vlastně chcete. Budete překvapen, uvidíte.

Hojnost přání pohání kolo dějin. Amen.

Vytisknout