Bodláky Václava Duška

Co se škádlívá, to se rádo mívá

31. 12. 2015 / Václav Dušek

Polévka rybí rozlita - nebo nalita? Hezký zvyk. Díval jsem se na fešáka starostu a viděl jsem herce pana Smolíka, jak v roli filmového knížete pána varší ten polévka pro chuda pakaž. A v uších mi zazněla slova vypáprděné partajnice, která se smíchem říkala: Jen dělejte revoluci, brouci, my vám budeme vařit polívku, a hle, pravda, již se vaří a vyvařuje, konzumuje a rozumuje. Nekonzumují pouze potřební, kdeže, jak je u nás doma cosi zdarma, tož se tužíme k obdivu, dáme si do řádně trombónu, ať žlučník pracuje.

Hostinský dával bene, protože mu přes dvacet let funguje, velmi slušně, restaurace. Nu, pozval štamgasty, ale přidružili se i přespolní - a žerte, pijte, plňte volátka, užívejte, jak se dává zdarma, dáme si rádi přídavek. Kolik kilometrů od nás nemají, co jíst? Daleko, bratři, a všechny nenakrmíme. A zázraky konat neumíme. Takhle jim prodat samopaly a kulomety i minomety, možná přestárlá letadla - doba korálků a zrcátek nenávratnou historiií.

Dnes vybavujeme šílence zbraněmi, obchodovat se musí a má, aby se pokřivená ekonomika světa hejbala! S kebabem jděte k šípku, mnoho práce, malý vejdělek. Kšeftovat s ropou, ano, to se nosí...

Nu, nejeden cizí čumák se v afrických koutech zavrtal, aby udržel nad vodou státní pokladnu, pumpovanou šikovnýmii mistry pumpaři za popěvku pumpovaly dvě panenky, pumpovaly pumpu. Přírodní bohatství rabováno v zástěrkách demokratických hesel. Neválčí se v oblastech, kde není co brát.

Světová elita panstva Prachy end Prachy pohlíží k lidu s despektem - množí se jak švábi, hladový krky, nenasytný bestie s minimálním vzděláním, vyžadují pomoc a my sami nemáme dost a mít nebudeme, to vzkazujeme armádě vyhnanců a hledačů bohatších pastvin.

Budeme se bránit, bojovat, nechceme v kulturním světě barbary, kteří ukamenují ženu za nevěru, odseknou paži zloději - jenže, malý zádrhel. Nejsou si všichni podobní - nenacpeš je do vysněného gulagu, nenecháš v poušti vypustit duši chudáků žízní, nezahrabeš děcka, ženy, starce...

Co dělat? Kdo vymyslí, jak předejít krveprolití dostane Nobelovu cenu. Prozatím by mohlo dojít k zákazu prodeje zbraní, později k zákazu výroby - a co ekonomika, že? Jestli otázka stojí takto, potom přestaňte mlet o demokracii, svobodě, a neoslavujte mír, lásku, pochopení - odložte masky laskavosti.

Škádlení neškodí.

I zaznamenal jsem radostnou čistku ve vězeňském resortu. Odešel, vyhnán operetní ministryní, vrátil se přijat ministrem cyklistou - Dohnal vše dohnal. Nejdříve vyčistit do čista resort. Generálské manýry, jak za carského krutovládce, anebo trpaslíka Ježova. No, k těm generálům. Víc jich už snad mají v Koreji, severní, pochopitelně. Brigádních generálů nevím... S posty generálskými bych šetřil, i když doktorů a profesorů máme také habaděj.

Tituly, řády, postupy, záruka pohybu společenských vrstev kupředu - na obzoru svítí hvězda jasná, nakonec je matná, ale chceme vítězit. Potřebujeme obdiv, dvacet dva deka, můžeme nechat, pane generále? Nechejte, ať mají ostatní vztek. Hleďte, nebudou se nám za humny posmívat, jak Trpaslíkov vyrábí osobnosti za cenu neobvyklou? Prosím vás, svět jsme my, nepochopil jste pravidlo nutné potřeby? Zpátky do škamen, kverulante.

O politických láskách mohou se psát romány. Stranické linie postrádají ostré hrany - domluvíme se, odhlasujeme, i když se veřejně v televizi poškorpíme, že? Ty jsi zloděj a ty taky, tahleta má v hlavě seřazenou obrázkovou kuchařku a druhá obrovitý vřeteno, třetí se pochlapila a vojáctví náhle vybalila. Divadelní umění prosáklo do senátu i parlamentu, a od Hradu dále, nebo se stane neštěstí nenadálé.

Pesimisté kvokají, že neštěstí Hrad již zasáhlo, optimisté čekají repete. Otázka zní, má hlava státu hovořit, když k tomu nemá mandát zhrzených, dokonce ani povolaných? Pamatuj, hašteří se i herci - ale dej mezi ně čenich a hned se semknou a vyhladí tě do ztracena. Kdo není v televizi, zemřel. Kdo v televizi je a buntuje proti všemu, zemře taky.

Slova v kornoutu demokracie chutnají sladce, i hořce. Koupíš prohloupíš, nekoupíš nic se nestane. Z obrazovky se kromě vyšeptalých seriálových odpadků konají veřejnoprávní debaty s touhou popravit soupeře; po ostré debatě se sokové usmívají, tisknou si vřele ruce, hele, ale že jsme dneska lidem zavařili mozky, co? Kdepak, řídit lidi není legrace. Jakmile upadneš v nemilost, máš dohráno. Vypadneš bez potlesku a budou tě doprovázet jedovaté sliny voličů, posměch - pak zhyneš a propadneš se ke dnu, kde se nacházejí lidé denní těžké práce pod heslem: Kdo pracuje, hladuje. A jiní, kteří pochopili chod laskavého fotra státu postávají pod heslem: Nepracovat znamená žít bohabojně.

Nu, dejme si pořádně do trumpety, naplňme těřichy, nakonec, to se nám to žije, když nám banky půjčujou. Bohatství ducha prý zmizelo. Řeči. Kouknou, příteli, koupit lze skoro všechno, i veleducha. Pamatujte, že pokrok nezastavíte. A netrapte se myšlenkami na spravedlivý svět. Spravedlnost bývá mdlá. A opakujte si často, že co se škádlívá, to se rádo má. Copak jste opravdu neslyšel, že blbá nálada už není? Zmizela! Aha, vidíte, položte si otázku, co vlastně chcete. Budete překvapen, uvidíte.

Hojnost přání pohání kolo dějin. Amen.

Vytisknout

Související články

Růžové vyhlídky

21.1. 2016 / Václav Dušek

Můžeme ztratit leda své světové důchody. Tak proč neprotestujeme, čeho se obáváme, na koho čekáme, na Godota snad? Napapaní strojvůdci pomyslného bujarého času prosperity s kapsama vyfutrovanýma nadměrnými platy se nezastydí, kdepak ruměnec, vy bláho...

S kým přijde zákon

14.1. 2016 / Václav Dušek

Pokud zákonem nařídí, že budeš platit za jakous takous státní veletelevizi, která jede reklamy na přilepšenou, aby náhodou neskončila v soukromých prackách, můžeš vyrazit do ulic s heslem - Dost bylo televize - z krkavčích hor. Zpravodajství, zastara...

Mediální učni Rádia Jerevan

7.1. 2016 / Václav Dušek

V letech dinosauřích přinášelo rádio Jerevan lidem břitký humor, ach, kdeže loňské sněhy jsou. Dnes není potřeba vymýšlet, stačí smečovat. Dva talenti nadaní uměleckým virem baví spoluobčany vulgarismy v domnění, že se národ svíjí smíchy v křečích a...

Političtí nebožtíci

24.12. 2015 / Václav Dušek

Světem obchází strašidlo chamtivosti. V chapadlech uvízlo mnoho neviňátek, i vykuků zamilovaných do demokraticky silného mandátu. V zrcadle vidíš zrůdy ochotné ke všemu, pokud lze získat majetek a prachy. Kolik ryzích charakterů lásky a pravdy strhl...

Stíny stínů

10.12. 2015 / Václav Dušek

Když se dva potkají, ruce si podají - a už hra nevinná začíná. Významný politik v Česku, v zahraničí figura zahalena mhou, vyřknul promyšlená slova  ku kolegovi drsoňovi, že žije skromně, filuta. Nu, žít skromně za vykecané peníze a vysezené...

Obsah vydání | Čtvrtek 31.12. 2015