Pro některé syrské uprchlíky je život ve Švédsku příliš odlišný - chtějí zpět

29. 12. 2015

Švédská vláda oznámila v listopadu, že země musí omezit příliv uprchlíků. Arabská mutace deníku Huffington Post nyní zjistila, že jsou ve Švédsku i syrští uprchlíci, kteří se nedokáží vyrovnat s kulturními rozdíly a jazykovou bariérou a rozhodli se vrátit se na Blízký východ.

Osmadvacetiletý Nael Hamadi přišel z Turecka do uprchlického tábora v Jonkopingu v jižním Švédsku. Má bakalářský titul inženýra z univerzity v Damašku. Rozhodl se vrátit se zpět na Blízký východ, ještě neví kam. "Vrátím se do společnosti, která je mi kulturně bližší."

"Začínat tu úplně z ničeho je nesnesitelné," vysvětlil Hamadi s tím, že by musel ještě "čekat dlouhá léta". Trvalo by rok, než by dostal trvalý pobyt a další rok, než by dostal povolení přivézt si rodinu. Manželku a tříměsíční dceru nechal v Turecku.

"A pak bude trvat mnoho let, než se naučím jazyk, než nostrifikuji svůj univerzitní titul a najdu si zaměstnání," řekl. "Prakticky řečeno bych na to potřeboval sedm nebo osm let, než bych byl schopen tu začít nový život, a to je tak obrovská doba, kterou nejsou ochoten proplýtvat."

Hamadiho cesta do Švédska nebyla lehká. Pašerákům zaplatil tisíce dolarů a dlouhé měsíce ohrožoval svůj život. "Plaval jsem sedm hodin v moři, když se člun z Turecka do Řecka překotil," řekl.

"Já sebe i svou rodinu uživím kdekoliv," řekl. "Nemusím čekat."

Samar, 32, z Aleppa v Sýrii se také chystá vrátit se Blízký východ. "Rozhodla jsem se v důsledku rozhodnutí švédské vlády. Absolutně nemám šanci teď přivézt si sem své děti. Cestovala jsem přes půl světa ve snaze zajistit lepší budoucnost pro své děti. Po posledních změnách imigračních zákonů jsem o tu šanci přišla. V žádném případě tu nezůstanu bez svých dětí a nebudu se snažit o tom přivézt je sem protizákonně. Cestou sem jsem mnohokrát čelila smrti. Čtyři dny jsme byli ztracení v lesích v Makedonii, bez jídla. V žádném případě nechci, aby totéž musely riskovat moje děti. Proto se vrátím."

Abu-Adel, 48, se rozhodl vzít svou rodinu zpět do Turecka. Má tři -náctileté dcery a mladšího syna. "Nemohu je tady vychovávat. Ta obrovská svoboda, která tady je, a hraničí s chaosem, se proměnila v ducha, který mě pronásleduje, kamkoliv jdu. Nezávislost, kterou tady děti mají, a jejich svoboda, aby si dělaly, co chtějí, a neustálá hrozba, že o ně přijdu, pokud bych je nutil, aby dodržovaly naše zvyky a tradice, to se pro mě stalo noční můrou, takže nespím."

"Nemůžu dovolit, aby moje dcery měly sexuální vztah s nějakým mladým mužem jen pod záminkou přátelství. A nemohu sedět v nečinnosti, kdyby se můj syn rozhodl pít alkohol. Tady je všechno dovoleno a to je pro mě nepřijatelné."

Hamza Agaan, 22, si zase stěžoval, že Švédové jsou "nespolečenští, introvertovaní a neumějí komunikovat. Ulice jsou tady ve Švédsku po šesté hodině večer naprosto prázdné. Nejsou tady žádné kavárny. Ani bary nejsou otevřeny, jen o víkendu. Prostě, tohle je země nudy a mizérie. Je obtížné naučit se jazyk a najít zaměstnání. Ztrácím naději, že se tady budu schopen integrovat. Je to tady pro nás imigranty nesmírně obtížné a čelíme tady taky otevřenému rasismu. Chci se vrátit k rodině a k přátelům a pokusím se vybudovat svou budoucnost v nějaké zemi, které rozumím a která rozumí mně. Tohle je úplně jiná planeta, která se radikálně odlišuje od toho, odkud jsem."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Imigrace do Evropy
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 29.12. 2015