Konzumerismus nemá antitezi, smysl má snad jen synteze

ZATÍM NEVYDÁVAT Svět je jinde

25. 12. 2015 / Bohumil Kartous

Výzva katolického velekněze, jakkoliv je to sympatický a odvážný člověk, aby lidé začali žít prostým životem a přestali se obklopovat zbytečnými statky, je jen povinnost předepsaná etickým kodexem, jehož přepisování zabírá staletí. Nejen katolická, žádná církev nejen že nemá žádnou kontrolu nad konečným vítězstvím konzumerismu. 

Chtě nechtě se mu musí přizpůsobit, chce-li přežít. V případě katolické církve na severozápadě zeměkoule už dávno nejde o antitezi konzumerismu, jde o snahu poskytnout cosi jako "oduševnělé" konzumenství, nebo aspoň návod k tomu. Rozumějte, můžete užívat všech výdobytků konzumu, naprosto všech, ale nesmíte přitom pociťovat známky sebeuspokojení. Ale i pokud takové pocity máte, je tu řešení: můžete se svěřit církvi svaté a ta vám doporučí cestu. Hřešit je možné, ale kontrolovaně, pod dohledem třetího oka...

Nedává smysl konzumerismus okázale hanět a zároveň ho zcela nepokrytě tolerovat. To první je jen z nouze ctnost. To druhé je reálné popření antiteze syntezí. 

Je možné, že dialektika za horizontem současné představivosti skutečně nějakou antitezi zplodí. Možná až bude možné překlenout materiální podstatu lidského bytí, konzumerismus bude popřen nějakou jinou formou sebenaplňování. To je ale jen krajně nejistá domněnka, zatím by bylo dobré nediskreditovat možnost synteze v podobě vědomého, střízlivého a limitovnaného konzumerismu, jemuž jsme v drtivé většině vystaveni. Posilování jeho alternativ všude tam, kde je to možné, ať už v oblékání, dopravě či stravování. Podněcování nových forem přístupu k seberealizaci a vzdělávání o tom, co to konzumerismus je a jaké důsledky může na život jedince i společnosti mít.

Vytisknout