Kdo bude zastupovat práva osvětlovačů a bedňáků?

31. 12. 2015 / Ivo Barteček, Štěpán Cháb

Ochranná asociace zvukařů je svého druhu unikát. V Evropě je k nalezení právě jen v ČR. ČR je natolik kulturní země, že se chce i přes mrtvoly postarat o kulturně činné i v jejich důchodu a dlouho, dlouho po jejich smrti. Díky tomu nám tady, předpokládejme, vzniká nesmírné množství ukrutánsky kvalitního umění. Nebo tomu tak není?

Ano, bylo by vcelku pochopitelné, kdyby byl vstup do asociace dobrovolný. Aneb - zhrzený zvukař si sedne doma k umakartovému stolu a, protože kšefty už netáhnou, podepíše s OAZOU smlouvu. A snaž se, agente s horkou vodou. Hledej, kde mnou ozvučenou hudbu produkovali a vyber za kus jednu korunu. Postarej se mi o důchod. Jenže ono to tak není.

Základní stanovou OAZY je následující: „Jinými slovy OAZA vybírá odměny ve prospěch všech mistrů zvuku, kteří se pak považují za zastupované ze zákona, i když si s OAZA nesjednali žádnou smlouvu.“

Tato stanova poskytuje škůdcům z OAZY nesmírné pole působnosti pro obohacování se na úkor společnosti a tím i parazitování na uměleckém díle, v tomto případě na spolupodílnictví na tvorbě uměleckého díla, tedy na kvalitním zvučení. A to často aniž by o tom zvukař věděl.

Potažmo - ano, OAZA za zvukaře z lidí vytáhne peníze, ale zvukařovi to neřekne. Tiše. Tiše, aby nedošlo k tomu, že se bude vybrané muset odevzdat za vše, za co bylo i vybrané.

Společnost se produkcí obdobných ochranných asociací staví do paraziticko-mrchožroutské role, jež společnosti samé pomalu požírá schopnost dostat se s evolucí dál, než do televizního pořadu Neváhej a toč!

A obdobné asociace mají skutečný potenciál. Jejich zvýšený nárůst lze s klidem v duši očekávat. Proč? Protože je to jednoduchý kšeft, na který je napojeno velké množství parazitů. Počínaje parazitem největším, tedy státem.

Je až s podivem, že není k dispozici ochranná asociace architektů. Vždyť právě taková asociace by skýtala pro parazita výborný zdroj potravy. Bydlet se musí. A tedy by se za to mělo i platit. Platit víc, než nyní. Pomiňme nemorální daň z nemovitosti, to není ani tak poplatek, jako spíše čirá arogance státního aparátu. Asociace stavbařů, architektů a lopat u míchačky na maltu by tiše, aby stavbaři, architekti a lopaty od míchaček nevěděli, vybírala za každý dům, byt, zahradní altánek nebo garáž malý poplatek. A až s naivní prostotou by ve stanovách uvedla, že se jedná o zajištění stavbařů, architektů a lopat od míchaček v době, kdy na ně vleze staroba. Samozřejmě by na plnou hubu nepravili, že se jedná čistě o obohacování se prostřednictvím vždy ochotně prodejného zákonodárství. Takový producent panelových domů by si přišel na pěkné přilepšení k důchodu. Kdyby o asociaci vůbec věděl. Ti správní by jistě věděli. Jarda, která postavil pár domů, nikoliv. Na toho nakašlat.

V rámci zjišťování skutečností jsme se obrátili na 15 zvukařů, mnozí z nich zvučili studiová alba. Na dotaz, zda jsou v ochranné asociaci zvukařů, odpověděli prozaické – cože? V jaké asociaci? – pro koho tedy Ochranná asociace zvukařů pracuje, když o ní mnozí zvukaři nemají ani tucha a ona přesto za jejich práci vybírá poplatky?

Nuže, OAZA, další parazit, jenž by měl být pohnán ke spravedlnosti. Protože jeho činností je prosté buzerování a exekuce jinak svobodného umění.

A vůbec… není vám divné, že v rádiích jsou slyšet prakticky jen zlatá osmdesátá léta? Není vám divné, že nemine den, abyste nezaslechli z rádia nakřáple lahodný hlas Michala Davida a jeho Decibely lásky? Nepostarala se ta ochrana autorských práv spíš o to, aby tu nová hudba nevznikala? Vždyť Decibely lásky nemůžou být takový hit, aby plnily naše rozjásané duše i 30 let po svém vzniku!

Vytisknout