Několik dobrých rad pro manažery

2. 11. 2015 / Aleš Zuzaňák

Už neplatí ono baťovské „vypracovat se od píky“, tzn. projít si a pochopit detailně celý pracovní postup.

Absolvent takové školy se může ucházet o místo ředitele továrny na výrobu připínáčků nebo ředitele kosmické agentury. Musí však mít správné osobní vlastnosti a správný model chování a nejlepší je, když to v něm vypěstují rodiče již v útlém věku. Jinak to s ním nedopadne dobře.

Špatným manažerským příkladem může být například jedna nebohá paní, která dostala na starost skupinu uklízeček. Při první a druhé kontrole jejich práce jim vytkla nedostatečně umyté záchody. Po třetí kontrole pak již rezignovala a raději záchody umývala sama.

Naopak následující příklad, ukazující jak by výchova budoucího manažera měla vypadat, je pro rodiče přímo instruktážní. Jistý obchodní řetězec zřídil pro zákazníky dětské koutky, kam mohou odložit své ratolesti, aby si pak v klidu prohlíželi zboží. Dohled nad dětmi mají většinou ženy s pedagogickým vzděláním. Rekrutují se zejména z řad nezaměstnaných učitelek mateřských škol, které jsou rády, že mají nějakou práci. Bojí se však děti napomínat, aby si rodiče na ně nestěžovali a nedostaly výpověď. Jeden asi 6letý chlapeček, který je správně veden svými rodiči, reagoval na napomenutí „To nesmíš dělat a házet po dětech míčky“ slovy: „Já jsem tady klient“, postavil se a dal si ruce v bok.

V žádném případě nevadí, když vystudovaný manažer nastoupí do svého prvního zaměstnání a vůbec nezná problematiku, kterou se jím řízený kolektiv zabývá. Musí umět jen správně reagovat. Například, když se podřízený pracovník přijde zeptat, jak má při řešení úkolu postupovat, odpoví: „A to se mne ptáte vy, takový zkušený pracovník“ a zamračeně odejde. Poněkud vstřícnější a ovšem nebezpečnější odpověď zní: „A jak byste to řešil?“ Tak postupují manažeři, kteří si myslí, že se z výsledku práce podřízených něčemu přiučí.

Manažer se musí také vyvarovat touhy podepisovat sám dokumenty, ve kterých se jedná o vysoké finanční částky. Doporučuje se bez obav schvalovat jen například vydávání stravenek na oběd. Je-li manažer předsedou nebo členem představenstva, měl by si vždy najít nějaký zástupný důvod a nezúčastňovat se zasedání, ve kterých se projednávají vysoké finanční investice.

Základním pravidlem vysoce postaveného manažera je zadávání úkolů, které tzv. zavání vězením, zásadně jen ústně a to přímo vedoucím oddělení bez vědomí jejich ředitelů úseků nebo náměstků, které přeskočí a kteří vůbec netuší, že jejich podřízení nějaký takový úkol řeší. Může pak prohlásit, že o ničem nevěděl a nebohého vedoucího oddělení vydat policii.

Manažer musí mít také správně vybavenou kancelář. Na zdech musí viset pokud možno co nejvíce zarámovaných diplomů. Na stole pak nesmí chybět sbírka fotografií v rámečku s dětmi, manželkou, rodiči, prarodiči, pejskem a kočičkou. Cílem je ukázat, že žije harmonickým rodinným životem, ctí konzervativní hodnoty a je na něj spolehnutí. Vedle posledního modelu PC nesmí v kanceláři například chybět ledabyle položený kožený kufřík z velmi drahé kůže. PC slouží samozřejmě jen pro okrasu a nesmí být nikdy zapínám - viz poznámka výše o zadávání úkolů.

Manažer musí také provozovat správný sport. Tenis už není moderní jako dříve. Mladý manažer zásadně riskuje a sjíždí příkré kopce na horském kole. Chlubí se pak zářivým úsměvem s umělými implantáty. Všichni manažeři by pak určitě měli hrát golf. Při něm se mohou setkávat a přátelit s vlivnými lidmi.

Takový český manažer musí také správně vypadat. Nejlépe, když si vyholí hlavu. V případě, že firmu koupí zahraniční investor, u kterého manažeři nosí delší vlasy, vždy má dost času se přizpůsobit a částečně zarůst.

Na rozdíl od předchozích rad, které mají neměnnou platnost, poslední rada podléhá módním trendům.

Vytisknout