23. 10. 2015 / Karel Dolejší
Česká republika má něco přes 10,5 milionu obyvatel (o něco méně než Peking) a její území je o něco menší, než jaké zabírá Jižní Karolína. Co do HDP na hlavu se ČR řadí na 59. místo ve světě a co do vojenské síly je podle CIA na 94. místě. V počtu uznaných mezinárodních patentů podle WIPO za poslední dekádu klesla z 26. na 39. pozici. Vcelku vzato, nepatří Česko na světě k zemím právě nejvýznamnějším.
Menší a střední země musejí svou mezinárodní pozici balancovat vnějšně, v analogii s tím, čemu se u jednotlivců říká sociální kapitál. Sociální kapitál znamená síť vztahů umožňující preferenční zacházení a spolupráci. Tak jako jedinec v izolaci má zcela jiné šance než ten, kdo disponuje sítí kontaktů, podobně fungují i osudy menších a středních států. Regionální organizace, ekonomické instituce, vojenské aliance umožňují menším státům prosazovat zájmy na mezinárodní scéně efektivněji, než kdyby postupovaly na vlastní pěst. Zatímco velmoc má obvykle na výběr, zda do různých podniků půjde sama či se spojenci, menší a střední státy zpravidla takovou volbu nemají. Pokud chtějí uspět, je třeba, aby se věnovaly networkingu a koordinovaly postup s jinými.
"Silácká" a ve svých důsledcích izolacionistická politika, kterou v posledních měsících Česká republika předvádí, nese své plody v podobě rostoucí mezinárodní izolace a ztráty dobrého jména. Vyhrocují se vztahy s Bruselem i Berlínem, zacházení s uprchlíky kritizuje OSN stejně, jako islamofobní rétoriku prezidenta. Před pár dny to téměř vypadalo na vyhlášení války Norsku, kvůli jednostranně prezentované a účelově naspinované kauze rodiny Michalákových. Po vzoru Orbánova Maďarska či podobně machistických projevů slovenského premiéra Fica se od počátku uprchlické krize objevila tendence provádět na mezinárodní scéně jakousi "politiku síly". Přitom pozice izolované ČR je slabá, politici bez znalosti jazyků nedokážou vysvětlovat postoje zahraničním partnerům - a pokles prestiže daleko překonávající období poprasku kolem prichvatizátora chilského pera situaci dál po všech stránkách zhoršuje.
Ovšem ČR čelí také nevybíravému nátlaku. Například Moskva už před lety dala najevo, že není připravena akceptovat jiné rozhodnutí o výstavbě nového Temelína než to, v němž její nabídka uspěje. Včera přišla nová lekce v Moskvě, když byla na letišti zadržena delegace Poslanecké sněmovny. Demonstrace síly z ruské strany jsou v poslední době na pořadu dne každou chvíli, týkají se už nejen sousedních zemí, jimž se Kreml snaží diktovat, co mohou a co nemohou podnikat v zahraniční, bezpečnostní a ekonomické politice, ale i těch, s nimiž Moskva nemá společnou hranici ani nedávnou historii. Některé ze zemí, na něž je vyvíjen nátlak, se drží lépe, jiné hůře. Česko se ovšem už nedrží téměř nijak. Jeho mezinárodní pozice se propadá tak rychle, že nebude brzy moci mobilizovat žádné aliance, pokud se nestane terčem otevřeného vojenského útoku.
Václav Žák nedávno varoval, že dojde-li na skutečné mocenské hry místo na politiku aliancí, nedrží namistrovaná Praha v ruce žádné slušné karty. To se nepříjemně rychle začíná potvrzovat. Ve filmu Věry Chytilové Dědictví, který se třiadvacet let po natočení ukazuje v mnoha ohledech jako groteskně prorocký, odpovídá dané situaci otřepaná Bohušova hláška: "Děláte machry, hajzl máte na chodbě."
Dokonce i Jiří Ovčáček bude vědět bez ročního hledání, že vysoký komisař OSN pro lidská práva Zajd Husajn měl matku ze Švédska, manželka je zase z Texasu a obě ho tedy sotva školily v radikálním islamismu. Jestliže jordánský diplomat proti odporu USA prosazoval zřízení Mezinárodního trestního soudu, těžko o něm někdo bude tvrdit, že je zavilý islámský terorista. Mnozí ovšem přesto narýsují mezinárodní spiknutí proti ČR podněcované norskými zloději dětí za jidášský ropný groš. Všichni cizáci totiž Čechy nenávidí pro jejich prozíravost a nespornou dobrotu, zlý Západ i podlí muslimové. Češi jsou ovšem výjimeční. Například v protiteroristickém slovním průjmu na půdě OSN obsadili krásné třetí místo, hned za Ruskem a USA. Třicet tanků a čtrnáct Gripenů připravených k okamžitému nasazení kdekoliv, kam se dokáží přesunout na jednu nádrž paliva, nedává představitelům "islámského státu" spát.
Symbolickým čínským zvířetem je drak, Rusko zastupuje medvěd, Spojené státy mají ve znaku orla bělohlavého. Se lvem je to však poněkud složitější a jen málokdo by byl ochoten připustit, že by mohl královský dravec náležet Čechům. Tradičně zdobil státní znak Anglie, ale používají jej například i znaky Arménie, Bulharska, Maroka, Švédska, Finska či Skotska.
Symbolem současného Česka výborně vystihujícím corporate identity, v jehož užívání by nejspíš nikdo na světě nebránil, by se mohla stát veš šatní. To je, jak známo, lehce parazitující tvor, jenž se často ukrývá mezi vlákny oděvu hostitele, kde si hraje na suveréna; nicméně pokaždé, když mu dojdou dotace, začíná neprodleně sát.
I takový živočich ovšem může hrát mocenské hry, pokud se na ně cítí. Bude je hrát se zápalem a bude se snažit prosadit čistě sám za sebe, bez spolupráce s jinými, aby se mohl zase hezky přisát.
Vší silou.
Vytisknout23.10. 2015 / Jan Čulík
Za posledních 24 hodin vyšlo jen v angličtině více než 130 ohromených článků, jak Česká republika terorizuje uprchlíky. Bohorovné Čechy to nevyvádí z míry. Chovancova a Hajšmanova politika ohrozila strategickou bezpečnost České republiky. P...