Politikové nikdy nezabrání lidem v pohybu

20. 10. 2015

Měli by se naučit ten problémm řešit, ne ho popírat

Jsme provázáni s vnějším světem, a jsme proto všichni silnější. Mýtus sociální a hospodářské samostatnosti, autarkie - cíl, o nějž usilovali Hitler a Stalin - patří do 20. století, v němž způsobil tolik krveprolévání. Jeho variace z 21. století, to je Severní Korea. To chtějí odpůrci přistěhovalectví?

Jako většina politických tradic, konzervatismus je plný rozporů. Cení si domova a neměnné známosti prostředí, v němž žijeme, zároveň je však zakořeněn v hlubokém realismu a naléhá na nás, abychom přijali svět takový, jaký je, a přizpůsobili se mu. V případě pohybu obyvatelstva jsou tyto dva postoje v konfliktu.

Na jedné straně je atavismus, který pokrývá kompletní spektrum, od vágního strachu před změnami až po otevřenou xenofobii a rasismus.

Na druhé straně je obrovská mobilita lidstva, zřejmě jeho nejsilnější sociální instinkt, který pohání druh Homo sapiens of doby, kdy první cestovatelé před 80 000 lety opustili Afriku. Tento instinkt je nyní tak mocný, jak býval vždycky, díky nestabilitě, vyvolané konflikty, ekologickými katastrofami a chudobou, které jdou ruku v ruce s bezprecedentními technologickými, ekonomickými a kulturními silami, které umožňují a povzbuzují pohyb.

Toto téma brilantně zkoumá Tony Kushmer ve své hře z roku 1991 Andělé v Americe. Andělé v ní žádají jednu z postav hry, aby lidstvo zastavil. Postava to odmítá: "Nemůžeme se prostě zastavit. Nejsme kamení - pokrok, migrace, pohyb - to je modernost. To je živé. To je to, co živé bytosti dělají." Právě.

Ve snaze bojovat proti takovým silám vypadají národní a nadnárodní předpise často absurdně. Jako když právě britské ministerstvo vnitra bylo donuceno zrušit zákaz verbovat zdravotní sestry pro Británii v Evropě, v Indii, na Filipínách i jinde. Bez takové výjimky by totiž mělo britské zdravotnictví během letošní zimy potíže.

Moderní britská města už dnes nejsou rozdělena podle tříd, na čtvrtě a "ghetta". Imigrantské pracovní síly jsou zapotřebí nejen v sektorech služeb, které si mohou dovolit jen střední vrstvy, ale všude, ve zdravotnictví, ve veřejné dopravě, v supermarketech, ve stavebnictví, v uklízečství a tak dále.

Stále častěji se dostávají imigranti do odborných zaměstnání: v lékařství, v IT, ve finančnictví, na univerzitách. Tvrdit, že imigranti vykonávají jen špatně placené manuální práce, už není pravda - a v Británii to vlastně nebylo pravda nikdy. Británie by se bez imigrantů zcela rozložila. Měla by nás sjednocovat tato kolektivní závislost.

Bude vždycky zapotřebí pragmatická kontrola hranic, strategie, která slučuje flexibilitu se zdravým rozumem. Konzervativci by však měli vždycky respektovat to, co se děje ve světě.

Jsme provázáni s vnějším světem a jsme proto všichni silnější. Mýtus sociální a hospodářské samostatnosti, autarkie - cíl, o nějž usilovali Hitler a Stalin - patří do 20. století, v němž způsobil tolik krveprolévání. Jeho variace z 21. století, to je Severní Korea. To chtějí odpůrci přistěhovalectví? Kompletní článek v angličtině ZDE

Imigrace do Evropy
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 20.10. 2015