Proč postihla Českou republiku vlna iracionální, nesmyslné, agresivní nenávisti?

18. 10. 2015 / Jan Čulík

V Británii se obrací 84 biskupů Anglikánské církve s ostrou kritikou vůči indolentnímu premiéru Cameronovi na veřejnost. Biskupové upozorňují, že to, jak nedostatečně Evropa reaguje na nutnost pomoci těmto zoufalým a potřebným lidem, je "morální krizí nevídaných rozměrů". Zdůrazňují: "Morální krize tohoto rozsahu vyžaduje, aby svou roli hrál každý a všichni." Předtím stejně ostře zkritizovalo britskou vládu 300 bývalých britských soudců a právníků. Drtivou většinu Čechů tohle ovšem nezajímá.

Jak je možné, že v českém prostředí vyvřela tato vlna neuvěřitelné nenávisti vůči lidem, vůči nimž máme naprosto jasnou povinnost jim pomoci?

Proč se Češi chtějí mezinárodně profilovat jako nelidské zrůdy? Jakou pro to mají motivaci a k čemu je to dobré?

Naprosto šokující výroky Miloše Zemana, pronesené v řeznictví v Holešově, zaujaly svět natolik, že byly po upozornění organizace Human Rights Watch na jejich absolutní vulgárnost a nepřijatelnost přeposlány na Twitteru za posledních čtyřiadvacet hodin téměř osmsetkrát, a počet přeposlání dále rychle roste. Myslíte si skutečně, že názor světa neznamená nic? Mohou čeští nenávistníci včetně Miloše Zemana opravdu ignorovat skutečnost, že svět je doslova ohromen jejich agresivitou a idiocií? Domnívají se, že to pro ČR nebude mít žádné důsledky? Nedokáží se zamyslet nad tím, proč tomu je, že drtivá většina světa reaguje opravdu jinak než oni? Nemají ani jedinou pochybnost, že by jejich zlovolný agresivní přístup mohl být nesmyslný?

Jak je možné, že Zemanovy výroky, jimiž urazil snad všechny členy společnosti, považuje tak velká část české veřejnosti za přijatelné? Jak je možné, že žena, kterou Zeman urazil tím, že jí doporučil, aby si burkou zakryla tvář, pokud on rozhodne, že není dostatečně sexuálně atraktivní, hystericky vystupuje na jeho obranu? Co se to vzpříčilo v mozku těchto lidí?

Přes třicet let se snažím v anglosaském světě šířit dobré jméno České republiky a české kultury. Podařilo se mi za tu dobu navzdory četným překážkám (na Západě Česká republika nikoho nezajímala a české úřady neprojevily zájem o šíření informací o své zemi v zahraničí se jakkoliv zasazovat, protože si čeští politikové a vládní úředníci v Praze - mylně - myslí, že jsou naprostým pupkem světa) vychovat celou řadu mezinárodních odborníků na středovýchodní Evropu.

Jenže z nynější neuvěřitelné reakce většiny české veřejnosti vyplývá, že jsem Česko vlastně zřejmě neznal. Mí rodiče a mí přátelé a známí, mezi nimiž jsem v Praze vyrostl a trávil čas, to byla opravdu o hodně jiná česká společnost, než jaká se nyní projevuje v médiích a ve slovech politiků. S tou nemám opravdu nic společného a mám i nechuť pro ni cokoliv v zahraničí dělat.

Ono je to taky nyní víceméně nemožné, protože po dlouholetém úsilí o vytváření dobrého jména v zahraničí pro zemi a kulturu, kterou všichni ignorovali, se za poslední týdny Česká republika dostala do palcových titulků globálních médií jako hysterická, rasistická, netolerantní, nepřátelská a xenofobní země. Všechno, o co jsem se léta snažil, tak bylo zlikvidováno za pár týdnů. Česko je dnes ve světě známější než kdy předtím, bohužel je ale nechvalně známé.

Na Českou republiku to může mít i velmi záporný hospodářský dopad. Kdo bude chtít seriozně spolupracovat se zemí zlovolných xenofobů? Nadaní mladí lidé odejdou do tolerantnějších a pluralitnějších zemí a v ČR bude vládnout dál jen zášť omezenců, kteří získají hlavní slovo.

Není zrovna velkou radostí informovat v současnosti o situaci v České republice. Je to ale velmi důležité, protože se ČR stává - spolu s několika dalšími ultrabigotními a nesnášenlivými postkomunistickými zeměmi ve středovýchodní Evropě - vážným nebezpečím Evropě. Proto je nutné o vývoji v této zemi systematicky informovat.

Stále ale opravdu nerozumím tomu, co vede lidi k tak nepříčetné, hysterické nenávisti. Co je jejich motivací? Proč touží zadupat do země, postřílet, vyhladit, lidi, jejichž jedinou "vinou" je to, že se museli vydat na útěk ze svých domovů před vražednými teroristy a armádami?

Stále ještě doufám, že se v České republice pozvednou civilizovaní lidé a zastaví propad země do fašismu a zlovolné nenávisti. Přestanou se čestní lidé bát a začnou proti této hysterii vystupovat? Je tato naděje marná? Co myslíte?

Vytisknout