Potřebujeme nový model mediálního stranění "progresívním" imperialistům?

15. 10. 2015 / Karel Dolejší

Obyčejný projektil OF-843 ráže 120 mm používaný v sovětských minometech M43 z výzbroje syrské armády má hmotnost 16 200 g (z toho cca 3 200 g trhaviny). Jedna zbraň jich dokáže za hodinu vystřílet až 70, tj. spotřebuje 1 120 kg munice. Podle tradičního sovětského modelu převzatého syrskou armádou disponuje běžné praporní uskupení sedmi minomety M43. To znamená, že během hodiny intenzívní bojové činnosti jednoho syrského praporu může být spotřebováno až 7 840 kg munice. Ke spotřebování "ohromného" množství 50 tun by pak tento prapor potřeboval necelých sedm hodin intenzívní bojové činnosti. Během intervence na Ukrajině dostávali "separatisté" denně až 150 tun munice z Ruska.

Asadův režim munici pro své minomety (a nejen pro ně) také ve velkém dostává z Ruska. Povstalci si ji pro podomácku vyrobené minomety (samozřejmě ohromně nepřesné, bez optických zaměřovačů) na koleně vyrábějí odléváním z nasbíraného železného šrotu taveného v malých kuplovnách.

Čas od času povstalci dostanou jednorázově dodávku zbraní od sponzorů, to se však týká jen uskupení s patřičnými konexemi. Místní miliční oddíly bránící své domovy před Asadem i "islámským státem" jsou zpravidla odkázány na svépomoc, na kořist, nákupy od rudimentárního zbrojařského průmyslu, který vznikl v troskách někdejších syrských průmyslových měst, výjimečně mají přístup na mezinárodní černý trh. Pokud přijde jednorázová malá pomoc uskupení Euphrates Volcano připravujícímu útok na islamisty v Rakce, určitě je třeba kvůli jedenácti paletám munice rýsovat apokalyptické scénáře světové války vyvolané zlými Američany.

Proti slabé podpoře povstalců stojí masivní pravidelná podpora Asadova režimu zbraněmi a municí z Íránu a Ruska, která nikdy neustala a v současnosti byla maximálně vystupňována.

Podle záznamů tureckého námořnictva ZDE od konce srpna proplula úžinami cestou do Sýrie následující ruská vyloďovací plavidla: Novočerkask 2 x (kapacita 500 tun nákladu), Koroljov 2 x (500 tun), Saratov 2 x (1 000 tun), Nikolaj Filčenkov 2 x (1 000 tun), Cezar Kunikov 2 x (500 tun), Azov 2 x (500 tun), Aleksander Otrakovskij 2 x (500 tun).

To znamená pouze touto cestou 9 000 tun válečného nákladu pro syrského diktátora.

Do Černého moře se za účelem zásobování Sýrie stahuje i řada pomocných dopravních lodí ruské Baltské a Severní flotily. Provoz těchto plavidel nelze sledovat tak snadno, jako je tomu v případě čistě vojenských lodí, u nichž je povaha nákladu předem jasná.

Další menší náklad mohly převézt ruské válečné lodě, které v rozhodném období pluly jižním směrem do přístavu Tartús. Kromě toho přinejmenším na počátku operace denně létal do Sýrie 2 - 4 x An-124 Ruslan s nákladem pro Asada, tzn. denně dalších 460 - 920 tun nákladu. Drobné v podobě Il-76 či Tu-154 tu nemá cenu rozebírat.

O ničem z toho se v českých médiích, která ve své většině přivítala ruskou intervenci do Sýrie, podrobně nedočtete. Velká část z nich se zaměřuje na přebírání ruské propagandy, jen v některých případech lehce doplněné oficiálními západními kritickými ohlasy, a nenamáhá se s ní pracovat kriticky o nic více, než jak donedávna zacházela s propagandou americkou.

Myslí si snad někdo, že dává smysl, aby se nezávislá média předháněla v ještě větším a ještě povrchnějším stranění Rusku a jeho vazalům, než jaké běžný spotřebitel pravidelně nalézá v českých médiích hlavního proudu?

Vytisknout