James Risen: Podle Obamy se válka proti terorismu stala normálním stavem. Nikdy nebyla svoboda tisku v USA tolik ohrožena, jako nyní

"Jejich obchodním modelem je válka"

24. 9. 2015

Šedesátiletý Novinář James Risen z NY Times byl již dvakrát vyznamenán Pulitzerovu cenu (informace o pozadí útoků z 11. září v roce 2001 a za odkrytí plošného dohledu nad americkými občany prostřednictvím NSA v roce 2004). Tehdejší šéfredaktor Bill Keller pozdržel publikaci odhalení plošného dohledu NSA na naléhání Bílého domu a se zřetelem k národní bezpečnosti déle než jeden rok. Objevily se v novinách teprve tehdy, když Risen oznámil, že tyto informace zveřejní ve své knize "State of War" - a rozpoutaly bouři nevole. V několika řízeních americká vláda vyšetřovala, zda nedošlo k vyzrazení státního tajemství, tento spor začal již za vlády George W. Bushe, ale pokračuje v nezmenšené míře i pod vedením prezidenta Baraka Obamy. Rise protestoval proti předvolání k soudu. Odmítl spolupráci s úřady, jakož i zveřejnění svých zdrojů. Případ šel k Supreme Court, k Nejvyššího soudu. Jeho rozhodnutí v roce 2014 dalo nejprve vládě za pravdu. Teprve na základě zvyšujícího se tlaku veřejnosti ministerstvo spravedlnosti ustoupilo. Překlad poslední Risenovy knihy "Válku za každou cenu" vstoupil 14. září 2015 na německý trh. V USA byla kniha po řadu týdnů na seznamech bestsellerů.

Pane Risene, ve vaší knize tvrdíte, že se jedná o reakci na Obamovu administrativu a její kampaň proti investigativní žurnalistice. To zní velmi ponuře.

Američané Obamu skutečně zvolili jako Anti-Bushe, ale ve skutečnosti je to jeho vláda, která z mnoha dočasných zákonů proti terorismu po výjimečném stavu z 9/11 vytvořila zákony permanentní. Podle Obamy se válka proti terorismu stala normálním stavem. To zůstane v dlouhodobém horizontu jedním z velkých dědictví jeho prezidentství, i když se mu to nebude líbit. A také je pravdou, že se jménem této nekonečné války pokusil potlačit pravdu tím, že jde proti whistleblowerům a tisku. 

Tato válka probíhá již více než deset let a podle odhadů stála cca čtyři biliony dolarů. Co takovéto výdaje přinesly?

Některé z aktivit americké vlády pomohly tu a tam snížit hrozby terorismu. Na druhé straně vedla politika naší vlády v mnoha zemích k destabilizaci, například v Iráku, ale také v Afghánistánu, Jemenu a Sýrii. Jinak zůstává výsledek negativní. Promrhali jsme enormně hodně peněz, zdrojů a personálu. Pošlapali jsme občanská práva Američanů. Omezili jsme svou vlastní svobodu. 

Proč Obama válku jednoduše neukončil?

Otázka, zda jsme tuto válku proti teroru nerealizovali příliš excesivně, nevede k žádnému politickému ocenění. Výsledkem je to, že tato válka není v žádném poměru k aktuální hrozbě. Žádný politik se nedostane do problémů, pokud vynaloží příliš mnoho peněz proti teroristické hrozbě, zcela naopak. Každý má značný strach, že mu bude po úderu vyčítáno, že toho při předcházení udělal příliš málo. Proto každý nechává vše tak, jak to je, nebo investuje do tohoto boje ještě více. 

Uvedl jste alarmující čísla. 2 000 soukromých firem nyní žije z obchodu s válkou. 850 000 lidí má přímý přístup k tajným aktům a produkuje ročně 50 000 tajných zpráv. Vypadá to jako nový průmysl, který se zde rozrostl. 

Ano, a také nemá žádný zájem na tom, aby to celé ukončil. Máme co do činění s novou situací v naší historii, která doposud nikdy neexistovala: je zde pozoruhodně velká skupina, jejíž příjmy závisí výhradně na válce. Válka je jejich jediný obchodní model. Všichni pracují ve skrytu, v malých společnostech jako Tysons Corner ve Virginii. Existují společnosti s miliony na tržbách, o nichž jsme dosud nic neslyšeli. Společnost General Atomics je například jedním z nejvíce profitujících aktérů této politiky. Společnost, která je vlastněna dvěma bratry, staví drony. Jen v roce 2012 získala vládní kontrakty v hodnotě 1,8 miliard dolarů. 

Co to znamená pro demokracii, když jsou velké části válečných obchodů převáděny do soukromých podniků? 

Tím dochází k tomu, že jsou části zpravodajských služeb privatizovány, že důvěrné zprávy připravují soukromníci a nejsou tedy sepisovány vládními úředníky - a že válka podléhá maximálnímu zisku. Soukromé společnosti nemají žádný zájem na tom, aby se snižovala hrozba terorismu, naopak chtějí, aby hrozba byla v jejich hodnocení co největší, větší, než tomu ve skutečnosti je. Ale co je ještě horší, neexistuje žádná veřejná diskuse o této válce. To je velký rozdíl proti Vietnamu. Tehdy byly nucené odvody do armády. Lidé, kteří měli být odvedeni, se bránili. To vedlo k velkým protestům. Vzhledem k tomu, že byla logika války převedena do privátní sféry, nikdo neprotestuje. 

Obviňujete vládu ve válce proti teroru z plýtvání miliony dolarů. Zejména v Iráku měly zmizet šílené sumy. 

Přitom jen v letech 2003 a 2004, jak prokázaly mé rešerše, bylo letecky přepraveno přes pobočku Federálního rezervního systému v New Yorku cca 14 miliard dolarů v hotovosti dopravními letadly do Bagdádu. Z tohoto objemu určitá část zmizela beze stopy. Z mých rešerší jsem zjistil, že přibližně dvě miliardy dolarů z celkového objemu byly ukryty do bunkru v Libanonu. Tyto peníze jsou tam dodnes. 

A jak se tam dostaly? 

To je právě ta šílenost: Nikdo se zatím neobtěžoval vyjasnit, kdo tuto sumu ukradl. Americké vládě je to zcela zřejmě jedno. Neexistuje žádná účetní evidence a žádná kontrola nad tím, kudy a jak tyto fondy tekly. Jeden jediný generální inspektor v Bagdádu, Stuart Bowen, kterého jmenoval do funkce George W. Bush, se pokusil dohledat zmizelé peníze. Bowdenovi lidé slyšeli o bednách plných hotovosti, která byly vyneseny z kanceláří prozatímní správy, bez dokladů o tom, kam byly přemístěny. A také o důstojnících americké armády, kteří s ohledem na obrovské množství hotovosti „odklonili“ desítky tisíc dolarů. 

A jaké z toho byly konsekvence? 

Jednotlivci z armády byli později odsouzeni. Ale generální inspektor Bowen se setkal při svém vyšetřování především s odporem Bílého dům a CIA. Musel konstatovat, že na rozdíl od něj nikdo další neměl zvláštní zájem na odhalení pravdy. Americká vláda prostě neměla žádný zájem zatěžovat vyšetřováním vlivné irácké politiky, kteří byli důležití pro spolupráci. Když Bowen a jeho tým měli v plánu, aby se podívali na úkryty hotovosti v Libanonu, tak jim ale americké velvyslanectví v Bejrútu odmítlo vstup do země. Pro mě je to vše důkazem, jak se vše v Iráku dostalo na šikmou plochu a s čím jsme se smířili ve jménu války proti teroru.  

V boji proti terorismu se CIA chopila také pochybných informací poskytovatelů informačních služeb, mimo jiné také od Dennise Montgomeryho, muže, který byl dříve znám hlavně jako riskantní hráč v kasinech a který nyní najednou tvrdil, že je schopen dešifrovat poselství Al-Káidy. 

Montgomery předstíral, že vyvinul počítačovou technologii, která by umožnila odkrývat skryté zprávy ve videích distribuovaných Al-Káidou, které byly vysílaný na kanálu TV Al Jazeera. Informoval CIA, že je schopen poznat v takovýchto videích číselné kombinace a kombinace písmen, a to zejména v poselství Usámy bin Ládina. CIA ho zplnomocnila, aby vyhodnocoval záznamy, a to v pevném přesvědčení, že tato kombinace čísel a písmen budou odkazovat na čísla letů. Věřila, že takováto utajená poselství budou odesílána bojovníkům Káidy jako příkaz k útoku na dopravní letadla pro cestující. Na vánoce 2003 bylo na příkaz prezidenta Bushe, na základě vyhodnocení Montgomeryho, preventivně zrušeno několik transatlantických letů. Byla tím postižena i letecká společnost Air France. 

A jak došlo k odkrytí v této věci? 

Francouzská tajná služba požadovala od CIA, že by měla sdělit, odkud takovéto informace pocházejí. Návazně nechala tuto technologii ověřit high-tech společností ve Francii. Přitom Francouzi zjistili, že v záznamech dat neexistoval dostatek pixelů, které by umožnily přenášet tajné informace. 

Vy jste jako žurnalista zažil vládní vyšetřování, a to na základě vašich odhalení. Neohrožuje válka proti terorismu svobodu tisku?

Obamova administrativa pronásleduje whistleblowery jako žádná vláda před ním, to samé platí pro zákroky proti novinářům. Řekl bych, že od vlády Richarda Nixona tu nebyla žádná vláda, pod kterou by na tom byla svoboda tisku tak zle, jak je tomu pod Obamou.

Vytisknout