Politika dotací na sečení luk velmi drasticky zasahuje do přirozené biodiverzity

Deviace dotací pro zemědělce

31. 8. 2015 / Ivo Barteček, Štěpán Cháb

Jízda naší krajinou v letním období nám dává na odiv nádherně posečené louky a stovky ba tisíce balíků sena. Vypadá to svým způsobem nesmírně romanticky. Uklizeně. Člověk získává pocit, že přesně tak to má být. Tak to příroda naplánovala.

Louky se zpravidla sekají dvakrát ročně. Za tu dobu se planě rostoucí byliny nedokážou plně rozvinout a tedy rozšířit po okolí. Jen co trochu povyrostou, jsou useknuty, nasušeny a společně s trávou zabaleny do balíků sena. V době, kdy zajíci, srny, vyvedou své mladé, vyjíždějí první traktory se sekačkami. Pro zajíce i srny je nepřirozené žít v lese. Nemají se tam kde ukrýt. Vysoká tráva na loukách je jejich přirozeným domovem.

Seno potřebujeme pro hospodářská zvířata. Chceme-li na talíři hovězí a ke snídani čerstvé mléko, musíme dělat seno. Ovšem tady narážíme na úplně jiný problém. Evropská unie prostřednictvím dotací proplácí posečenou plochu. A to  5 000 až 12 500 Kč za hektar. Když má zemědělec pod palcem 100, 200, 1 000 hektarů, je sekání trávy velice lukrativní činností. Zemědělci pak, pro ten snadný zisk, sekají skutečně naprostou většinu luk. Seno nasuší, zabalí do balíků a někdy odvezou ke kravínu. Často ovšem v brzkém jaru můžete spatřit na loukách hnijící balíky z loňské sezóny prorůstající novou trávou, které nenašly uplatnění. Prostě se posekala tráva, odčerpaly se dotace a basta. Kravín není nafukovací a tolik balíků nepojme. Peněženka je na druhou stranu dokonale nafukovací, tam se toho vejde až hrůza.

Politika dotací na sečení luk velmi drasticky zasahuje do přirozené biodiverzity. Zapříčiňuje mizení živočišných i rostlinných druhů. Vytváří jim jakési přírodní rezervace. Jako pro Indiány po okupaci amerického kontinentu lačnými a chamtivými Evropany. Ovšem tyto rezervace nejsou v plánu. Nejsou pod ochranou zákonné moci. Nacházejí se jen tam, kam se nedostane traktor. A takových míst je málo.

Je čím dál vzácnější spatřit v přírodě ježka nebo zajíce. Se zajíci mizí i šelmy, které tu ještě zbyly. Včelaři křičí, že jim vymírají včelstva. Ubývá motýlů. Luční květiny? K vidění již jsou jen ty nejprogresivnější druhy, které rychle rostou, rychle se regenerují a rychle se rozšiřují.

A přitom metoda, jak z tohoto sobeckého a arogantní vraždění přírody ven, je zcela jednoduchá. Neplatit zemědělcům za sekání. Nedat jim ani korunu. Oni sami potřebují seno. Potřebují uživit hospodářská zvířata přes zimu. A rozhodně mají v oku, v tabulkách, ve vlastních zkušenostech, kolik sena dobytek spotřebuje. Vždyť někteří zemědělci si pronajímají pozemky jen proto, aby je mohli sekat a tím pádem dosáhnout na dotace. Seno je jim ukradené. O čemž hovoří i v roce 2015 zakázané mulčování luk. Protože k němu v předchozích letech zemědělci často sahali. Měli posekáno, a zároveň se nemuseli zabývat sušením sena, balíkováním a převážením. A mulčování? To už je skutečně drastický zásah do přirozeného chodu přírody. Biodiverzita tím dostávala do huby takovým způsobem, až měly problém dostat se k plnému květenství i ty nejprogresivnější byliny. Nesouhlasí-li někdo s naším názorem na sekání, nechť se podělí o argumenty pro sekání, veřejná diskuze má vždy smysl na jakékoliv téma.

Tvrdí se, že dotace na sekání luk jsou jakousi kompenzací zemědělcům, kteří poté mohou své produkty (mléko, maso,…) nabízet řetězcům a obchodům za sníženou cenu. Obyvatelstvo díky tomu, prý, v obchodech poté neplatí nehorázné ceny za potravu. Takže občanovi se vezmou peníze, aby se tyto peníze mohly poslat do Bruselu, kde si je přehazují různé instituce, přičemž každé přehození, přeposlání, z peněz ukrajuje na výdaje byrokratického ping-pongu s financemi, a pak se pošlou zpět do státní kasy, která je přerozdělí mezi zemědělce a to vše poté, co si také svůj kus odhryzne.

Skutečně by to nešlo nějak jinak? Nedělat ze zemědělců grantodělce? Ponechat je jejich osudu, protože jejich osudem je produkovat, nikoliv konzumovat. Nyní produkují nekonečné množství balíků sena. A konzumují granty.

A není za tím něco dalšího? Pokud naši zemědělci jako tupé stádo jezdí v traktorech a sekají trávu, nenahrává to zvýšené potřebě importu? Protože je mnohem výhodnější a jednodušší posekat, než vypěstovat. Jednodušší je konzumovat, než produkovat. Jednodušší je být součástí dotačních tunelů, nežli poctivého zemědělství.

Zkuste si jen tak představit, že by dotační podpora sekání luk najednou skončila. Najednou by pro zemědělce bylo skutečně výhodnější z bývalých polí, která byla zvrácenou politikou předělána na louky, udělat zase pole. Zvedla by se soběstačnost celé země, která je nyní závislá na importu. Import by měl sloužit vždy jen k tomu, aby se dovezly produkty, které v zemi jinak k mání nejsou a kde není možnost je vyprodukovat svépomocí (datle, banány, klokaní steaky). My ovšem dovážíme prakticky všechno. Jablka ze Španělska? Česnek z Číny? Jahody z Itálie? Kuřata z Brazílie? Důvod? Ach ano, dotace. Politické pokřivení trhu a přirozenosti. Český zemědělec nechť jako pitomec sebevědomě seká louky. To je jeho hlavní úloha, ale pro zemi naprosto zničující.

A tak se mezi zemědělci vede válka o pozemky. Perou se a vyhrožují si, jen aby mohli posekat o trochu více louky. Aby mohli rozjezdit víc ježků, aby mohli zničit víc přirozeného prostředí pro život přírody, hmyzu, zajíců, srnek. Aby ty mrchy, které louku považují mylně za svoje přirozené prostředí pro život, zmizly, protože z ježka dotace nekapou, tak nám může být ale úplně ukradený. Ježek, co je ježek proti politice Bruselu a přikyvovačům z Prahy. Nic!

Ještě nás tak napadá - není 5 000 korun za posekání louky 1 hektaru trochu moc? I kdyby se vyšlo z nejnižší možné dotace 2 500 Kč na hektar, po odečtení majetkové daně (2 500 - 500 / 2) je to 1 000 Kč za jedno posekání 10 000 metrů čtverečních, neboli 15 hektarů stačí sekáči kosou na standardní plat 15 000 Kč. Při rychlosti sekání 10 metrů čtverečních za minutu dle YouTube se i při nejnižší možné dotaci dostaneme na 250 hodin práce, neboli 12,5 hodiny sekání po 20 dnů, neboli na klasickou mzdu u malé firmy s neplacenými přesčasy. A teď si představte kdyby sekáč pobíral maximální dotaci 12 500 Kč jako někteří zemědělci, to za 90 000 Kč za měsíc sekání by se stal profesionálním sekáčem kosou snad každý. Přece jen nejde na rozum, že by takové peníze byly vypláceny jednomu traktoristovi - majiteli latifundie, který za měsíc traktorem sfrnkne 500 hektarů i s koloušky. A nebo že by si český sekáč najal nádeníka ze země, kde se žije za dolar na den a koukal se jak seká? To by snad bylo ještě efektivnější řešení a nejspíš by i vyřešilo nelegální imigraci. Našich 997 225 hektarů luk a pastvin spravovaných latifundisty by uživilo cca 66 000 imigrantů a na ně dohlížejících manažerů sekání. Vzhledem k tomu že by se také roztočily peníze v ekonomice na nákup základních potřeb na rozdíl od latifundisty by to přineslo bratru až 12 miliard místní malé ekonomice ročně. Vzhledem k tomu že na českých loukách nebyl k vidění klasický sekáč již několik desetiletí by vízum na tuto nedostatečnou pracovní sílu bylo jednoduše zajistitelné a žádané i kdybychom neměli nadbytek uprchlíků. Samozřejmě si tady jen tak počítáme od oka, ale snad nás někdo doplní o přesná čísla, protože my internetoví amatéři jsme nedokázali ten do poslední koruny rozklikávatelný online státní a obecní rozpočet, který určitě existuje, jak se sluší na správnou veřejnou firmu, nalézt.

Příroda je náš domov. Nikoliv přechodné obydlí, které můžeme dle libosti zhuntovat. Važme si jí. Mějme ji v úctě. A spravujme ji adekvátními metodami. Jakmile si ji svou neuvážeností a chamtivostí zničíme, zničíme i sebe.

Vytisknout