Humánní postoj Angely Merkelové vůči uprchlíkům je poučením pro nás pro všechny

31. 8. 2015

Není to Británie, údajná "oběť zneužívání našeho sociálního systému", která je preferovaným cílem toho, co nyní vzniká jako jedno z velkých stěhování lidí v historii, prchající z katastrof Sýrie, severní Afriky, Afghánistánu, Eritreji či severní Nigéria, za pomoci zlovolných, organizovaných gangů pašeráků lidí. Namísto toho uprchlíci dávají přednost Německu. Za poslední rok požádalo v Německu o azyl asi 300 000 lidí, dvanáckrát více než v Británii, a to nad imigranty, kteří přicházejí do Německa v rámci práva na volný pohyb v Evropské unii, které Německo hodlá hájit až do posledního muže. Během roku 2015 stoupne počet žadatelů o azyl v Německu na 800 000. Německo se stává zemí imigrace, je to nejpopulárnější cíl pro chudé a utlačované lidi z celého světa.

Kdyby se to stalo v Británii, hysterie by byla nepředstavitelná. Protiimigrantská strana UKIP by získala možná více než 100 poslanců ve Sněmovně. Drtivá většina obyvatelstva by chtěla, aby Británie odešla z Evropské unie. Všichni by řvali požadavky na stále hermetičtější uzavření britských hranic, na stavbu masových vazebních středisek pro imigranty a pro násilnou deportaci statisíců imigrantů, Britští konzervaativci a jejich spojenci v tisku by se velmi blízko a velmi nebezpečně přiblížili nejtemnějšímu období v evropské historii.

A přesto kancléřka Merkelová navštívila minulý týden středisko pro žadatele o azyl v Heidenau ve východním Německu, kde došlo o několik dní předtím k ultrapravicovým nepokojům.

"Nebudeme tolerovat ty, kteří zpochybňují důstojnost jiných lidí," řekla a stála před transparenty, obviňujícími ji, že je "zrádkyně lidu". "Nebudeme tolerovat ty, kdo nejsou ochotni pomoci tam, kde z právních i z humanitárních důvodů je pomoc na místě."

Tváří v tvář silám, s nimiž by si britští politikové vůbec neporadili, tato, žena, kterou řecká levice chybně obvinila, že stojí v čele konzervativního liberalismu, se nevyhnula své odpovědnosti. Být zemí, do které se chce tolik lidí přistěhovat, může být zdrojem hrdosti, říká Merkelová. Chce ponechat Evropu a Německo otevřené, vítat legitimní žadatele o azyl na základě společné lidskosti, zatímco chce zabránit zneužívání systému a udržet stěhování lidí zvládnutelné. Což vyžaduje celoevropskou reakci. Zatím ji její voliči a její tisk podporují.

Merkelová má pravdu a zaslouží si podporu od všech Evropanů. Stěhujeme se všichni od nejranějších dob. Vyvoláváme tím hospodářský růst a zvětšujeme své možnost. Ať už hovoříme o římském či o britském impériu, o Benátkách v 15. století či o New Yorku či Londýně ve 20. století, velké civilizace a dynamická města byla vždycky definována tím, že jsou otevřena vůči imigrantům a uprchlíkům.

Jsou to, jak je charakterizuje specialista na migraci Ian Goldin, "výjimeční lidé." Jak Goldin podrobně dokladuje, během staletí byli imigranti a uprchlíci součástí alchymie úspěchu každé země: imigranti mají obrovskou motivaci, jsou hladoví a talentovaní a přispívají do rezervoáru podnikatelů, inovátorů a osob ochotných riskovat. Statisíce lidí, kteří se nyní vydávají pěšky přes celé kontinenty a přes nebezpečné moře mají naprosto výjimečnou motivaci. Jsou to také, jak říká Angela Merkelová, naši spolubližní. Přivítat je nápomocně a přátelsky není pouze v našem zájmu, je to základem podstaty toho, co znamená být člověkem.

Avšak destabilizace, kterou vyvolává migrace, není vždy úplně kreativní. Je destabilizující a má své záporné stránky. Někdy přináší i nevítané tradice, zejména islámský fundamentalismus, i když přímí svědci nihilistického barbarství ISIS, al Kajdu a Talibanu jsou lidmi, u nichž je nejnepravděpodobnější, že by podporovali globální džihád nebo nějaký mystický chalífát.

V málo kvalifikovaných zaměstnáních, která nutně imigranti dělají ze začátku, jsou špatně placená. V Británii například pracují na asi dvaceti procentech míst v kavárnách, restauracích a v barech imigranti. Přitom je kapacita nemocnic a škol dále namáhána. Jak přesvědčivě argumentuje imigrační skeptik David Goodhart, domácí komunity se pak začnou obávat, že imigranti chtějí zneužívat sociální struktury vybudované za desetiletí, za něž nezaplatili. Bylo by chybpou ignorovat tyto pocity.

Politikové a jejich voliči se nyní budou muset rozhodnout. Neexistuje střední cesta. Volba je mezi stavěním zdí a elektrických plotů, budováním masových vazebních středisek, organizováním masových deportací a vzdáním se strachu z jinakosti na jedné straně, a na druhé mezi nalezením způsobu jak si udržet otevřenost a zároveň rozptýlit strach domácích obyvatel.

Především je nutno uznat, že toto je celoevropský - vlastně i globální- problém. Německo potřebuje, aby jej Evropa podpořila. Spolu s Francií požaduje Angela Merkelová, aby vznikla celoevropská reakce a aby se společně začala financovat registrační a hodnotíci střediska v Řecku a v Itálii, aby se začaly koordinovat trestné akce proti pašerákům a aby evropské státy začaly sdílet žadatele o azyl.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout