Kasino Syriza, aneb Když hra končí

30. 6. 2015 / Karel Dolejší

Jelikož dnes Řecko nezaplatí Mezinárodnímu měnovému fondu a Tsipras vyzval voliče k odmítnutí návrhů věřitelů, hra se pomalu chýlí ke konci, který tak docela neodpovídá prognóze podle teorie her. Někteří z toho vyvozují, že prý evropští politici nejednají racionálně. Ale dost možná, že byla prostě použita chybná sada předpokladů. Realita bývá vždy mnohem složitější než i ten nejsofistikovanější mentální model. A v Bruselu mohou hodnotit ústupky, které si chtějí Athény vynutit, jako ještě mnohem větší riziko pro euro, než Grexit. Proč? Třeba proto, že pak už by platilo jen jediné pravidlo: Věci probíhají tak, jak si je vydupe hráč ochotný podstoupit největší riziko a schopný se spojit proti EU třeba i s Putinem.

Pokud Tsiprasovi a Varufakisovi nevyjde riskantní sázka na to, že v Bruselu blafují, nejen že Řecko zbankrotuje, ale prošustruje zároveň zbytky kreditu, který v mezinárodních ekonomických kruzích ještě má. Země přejde k hotovostní ekonomice a obyčejným lidem, kteří nevidí do toho, co provádí vláda, se bude žít dokonce ještě hůře než dosud. Politické elity může sice soukromě zachránit projekt ruského plynovodu, za který patrně budou kasírovat provize, ale většině obyčejných lidí se ještě přitíží. Když se pustíte do hazardní hry, můžete prohrát. Když hrajete s budoucností vlastního národa, který vězí ve slepé uličce, může se poštěstit, že objevíte v uličce ještě jinou, daleko slepější, než byla ta původní... Jenže jako příslušník privilegované politické třídy neponesete sami následky.

A když jste všem slíbili úplně všechno, nakonec nezbývá než najít někoho, na koho hodíte veškerou vinu za to, co jste nesplnili - a ve skutečnosti splnit ani nemohli.

Vytisknout