Proč ne „Česko“?

30. 6. 2015 / Miloš Dokulil

I když by se neměly záležitosti kolem historických názvů zemí citlivě přehánět. Jenže my doma přece víme, že vzhledem k té menší „polovině“ našeho dnešního státu Čechy končí na Českomoravské vysočině. A ne někde u Hodonína nebo Ostravy. Ještě jsem nezapomněl, jak už v roce 1992, když se schylovalo rozdělení ČSFR, mnozí představitelé ohrnovali nos nad výrazem „Česko“ jako údajně ne právě libým. Jako kdyby všechny státy střední Evropy neměly formálně totéž gramatické odvození. Raději si to připomeňme: Německo, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko. Takže proč ne „Česko“?! Jako kdyby bylo zcela jedno, když pak někdo prohodí, že „v Čechách“, a míní místo někde na Bruntálsku či v okolí Břeclavi…

Týž problém je – asi zvýšenou měrou! – také s případným anglickým jednoslovným označením našeho státu. „Czechia“ se zatím za těch 20 let do té míry nelíbilo zodpovědným činitelům, že i tam, kde by bylo žádoucí mít krátký jednoslovný název, trčí v rozmanitých úpravách „the Czech Republic“, dresy sportovců počínaje. (Někdy tak, že pak není vhodně vidět, že nejde o „Čecha“, ale reprezentanta „ČR“!) „Czechia“ je výraz, který s sebou nenese žádnou negativní doprovodnou sémantiku. Zrovna se opět kolem toho diskutuje, má-li být na webu (ve wikipedii) v anglické verzi jako zkrácené znění „Czechia“, anebo ne. Co jiného a líp?

Jak to, že už víc jak dvě desetiletí zodpovědným činitelům ČR tyhle problémy nevadí? Nezačíná zrovna zde všechno, čím se posléze prezentujeme navenek? A doma? Ne že by nutně bylo pokaždé třeba zdůrazňovat Moravu či Slezsko. Ale ve všech médiích (a předtím už ve školách!) by se mělo bdít nad korektním rozlišováním zemí a státu. (A nehrát si údajně s estetikou. Zvláště když tu je funkce krátkého dvouslabičného jména, dokonce formou uplatněná pro všechny státy kolem! O tom dluhu vůči angličtině nemluvě.)

Vytisknout