Z některých názorů jde strach

2. 6. 2015

Před nedávnem jsem v elektronické poště našel e-mail od mého známého. Jeho obsahem byla úvaha jednoho gymnaziálního studenta, který vyzýval (a možná stále vyzývá) důchodce k solidaritě a označuje je za přítěž dnešní společnosti. Přiznám se, že jsem necítil rozčilení, ale spíš mi přejel mráz po zádech, neboť v jeho slovech se skrývala přímo nenávist vůči seniorům, píše student Filip Zachariáš.

Chápu zoufalost některých mladých při hledání zaměstnání. Není jednoduché získat práci pro nezaměstnané s praxí, natož pro čerstvé absolventy. Jmenovaný student ale dle jeho slov skupiny lidí bez práce zřejmě nepatří, protože dále tvrdí: „A přitom je práce dost. Už jako student si mohu vybírat např. mezi softwarovými firmami. Kdyby ty nepracující netáhla, nebyla lenivá a vzdělávala se, nemusela by čekat na práci rukama a lopatu.“ Bohužel to svědčí jenom o tom, že se vzděláním a všeobecným rozhledem je na štíru samotný autor. Možná si ještě nestačil všimnout, že nezaměstnanost v zemích Evropské unie (a zejména v jižních státech EU) postihuje vysoké procento i vysokoškolsky vzdělaných lidí. Nehledě na to, že všichni asi v softwarových firmách uplatnění nenajdou. Někdo totiž musí nejprve ty počítače vyrobit, stejně jako stoly, na kterých stojí. Židli, na níž sedí člověk, který se musí do něčeho obléct a v něčem chodit.

Jeho omezené znalosti pak dokazuje další z tvrzení, kdy říká, že důchody se pohybují okolo dvaceti tisíc korun. Já sám bych seniorům takové důchody přál, avšak všichni víme, že realita je někde jinde – v loňském roce se pohybovaly v průměru na jedenácti tisících korunách. Stejně tak netuším, kde tento mladý autor vzal informaci o tom, že lidé pobírající důchod jsou nejlépe zajištěnou nepracující třídou, což je samozřejmě v rozporu se skutečností. To dokazují i poslední statistiky lidí, kteří spadli do spárů exekutorů. Právě důchodci jsou v tomto ohledu bohužel jednou z nejprogresivnějších skupin.

Tak si nakonec máme prostě zvykat, „že doba přeje dravým, schopným a zdravým“. Vždy jsem zastával ideály humanismu. Myslím, že člověk by měl být člověku člověkem a ne vlkem. Bohužel se všichni nerodíme do bohatých rodin s perfektním zdravím a nemáme všichni stejnou startovní pozici.

A musím říci, že mě velmi znepokojuje mezigenerační konflikt, který se v posledních letech rapidně zvyšuje. K čemuž přispívají i tyto názory. Jen by si měl tento student uvědomit, že by se tento konflikt mohl jednou také obrátit a na příště by mohla být označena mladá generace za ty, na které stát vynakládá obrovské prostředky. Nedovolme proto další prohlubování mezigeneračního, ale i jiného konfliktu. Začněme spolu raději hovořit, protože zatím to vypadá, že máme nespočet komunikačních kanálů, ale nerozumíme si.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 2.6. 2015