4. 5. 2015 / Marek Adam
Při formování vlasteneckého vědomí nelze ve výuce dějepisu opomenout návštěvu národních kulturních pokladů. Jenže - jak lze vést naši mládež k vlastenectví, když např. na Pražském hradě vznikl sprostý „kasovní systém“, kde žáci z českých škol platí poplatky třeba jen za to, že vystoupí z autobusu na ulici?
Platí za to, že vstoupí do „Chrámu Páně“. Platí za to, že nahlédnou do Zlaté uličky, kde draze a nemorálně placený vstup hlídá ostraha připomínající „security“ službu v supermarketu či muničním skladu.
Vrcholem všeho je čipování vstupenek u turniketů v samotné katedrále. Tato sprostota nemá obdoby v žádné z národních památek v jiných evropských metropolích. Učitel dějepisu je málem sankcionován za to, že žákům na Pražském hradě sdělí pár informací o jeho minulosti. Od toho jsou tu přeci certifikovaní komerční pracovníci, kteří jsou za svůj výklad DRAZE placení, že?!
Pokud si český stát takto představuje formování historického a vlasteneckého vědomí u českých dětí, pak musím s politováním konstatovat, že z národního svatostánku zbyl už jenom stánek. Tento „kasovní systém“ bychom v Bibli hledali jen marně. Jestli si takto katolická církev představuje spoluvlastnictví se státem, pak si, milý poutníku, stoupni mimo Hrad, a modli se až za Prahou.
Nedivme se potom, že čeští turisté představují pouhých 5 procent z návštěvníků Hradu a místo českých dětí Hradem prochází zástupy učňovské mládeže z italských a latinskoamerických učilišť, jejichž jediným zájmem při prohlídce těchto památných míst je sledování mobilního telefonu.
A české děti budeme pokutovat i za to, že vystoupily ze zájezdového autobusu. Kde zůstala morálka? Stydím se za své hlavní město!
Vytisknout6.5. 2015 / Josef Nerušil
K článku vydaném na Britských listech (a dalších médiích) „Na Pražském hradě už nejsme doma?" od Marka Adama bych rád uvedl několik upřesnění, zvláště pak k invektivám, vznešeným k roli katolické církve, píše Josef Nerušil z odboru vnějších vztahů A...