Proč jsou Izraelci z Etiopie tak rozzlobení?

4. 5. 2015

Stovky demonstrantů protestujících proti tomu, co označují jako policejní brutalitu vůči izraelským Etiopanům se v neděli odpoledne vydaly do ulic Tel Avivu, zablokovaly dopravu na hlavních tazích a křižovatkách.

Po zablokování policií před jednou z hlavních křižovatek se jim podařilo policii obejít a proniknout na hlavní trasu z Tel Avivu do Jeruzaléma, což ve špičce dopravu v obou směrech zcela zastavilo.

Nedělní demonstrace následovala po čtvrtečním protestu v Jeruzalémě, který vyvrcholil násilnými střety mezi policií a etiopskými demonstranty.

Oba protesty byly vyvolány incidentem, k němuž došlo počátkem týdne. Videozáznam zachytil policii, jak útočí na vojáka etiopského původu, který okamžitě nereagoval na policejní výzvu. (Policisté se snažili vyčistit prostor kolem něj kvůli podezřelému objektu.)

K izraelským Etiopanům se přidaly stovky příznivců, včetně sociálních aktivistů, členů mládežnických organizací a poslanci Knesetu z různých stran od středu nalevo.

Mnozí účastníci prohlašují, že přišli nejen kvůli policejní brutalitě, ale také protestovat proti rozsáhlému rasismu izraelské společnosti. Incident z posledního týdne, tvrdí tito lidé, představoval spouštěč.

Několik demonstrantů vysvětlilo Haaretzu, co je přivedlo do ulic.

Dana Sibahová, devětadvacetilá knihkupkyně z Netivotu na jihu Izraele, která se přistěhovala do Izraele v roce 1991

"Dlouho jsme byli boxovací pytel a obětní beránek za cokoliv v této zemi. Lidé tvrdí, že jsou na naší straně, že nás sem dostali. Není to pravda. Přišli jsme kvůli sionismu, ne jako jiní, kteří přijeli kvůli ekonomickým výhodám. Když jste sionista, z celého srdce věříte, že toto je vaše země."

"Naši pradědové žili zde a my máme také právo zde žít. Ale to co se teď děje je prostě katastrofa. Je to rasismus pro rasismus. Hledáte práci a i když jste nejlepší, musíte zaplatit. Vaše barva sebou nese náklady."

"Ale nebudeme už zticha. Nejsme jako generace našich rodičů, která byla zticha, držela hlavy skloněné a na všechno říkala "amen". Tato doba skončila. Jsme novou generací bojující za svá práva."

"Jsme první mezi dobrovolníky v elitních jednotkách armády. Osobně znám mnoho lidí z komunity, kteří už bojovali ve třech válkách. A co pro ně stát udělal? Promiňte ten výraz, ale posílají je víte kam."

Joav Gared, šestadvacetiletý bývalý příslušník brigády Givati z Bejt Šemeš

"Přišli jsme nejen kvůli policejnímu násilí, ale také kvůli rasismu ve společnosti. Cítíme jej na pracovištích a v místě bydliště."

"Důležité je předat celému izraelskému národu následující poselství: Už dál nebudeme zticha. Už se dál nesmíříme s násilím - od policie nebo kohokoliv jiného. Osobně jsem se nikdy nestal obětí policejního násilí, ale byl jsem svědkem toho, jak zasáhlo jiné členy komunity."

Getenet (příjmení zatajeno), čtyřicetiletý muž z města Ariel na Západním břehu Jordánu, který se přistěhoval do Izraele v roce 1984.

"Jsem tu dnes ze solidarity s tím vojákem, kterého zbili. Voják v uniformě si nezaslouží takto skončit. Voják v uniformě zasluhuje respekt a ocenění. Ale nejde jen o to. To byla poslední kapka, ale existuje mnoho mladých Etiopanů, kteří sedí ve vězení pro nic za nic. Zcela bezdůvodně. Je to bolestné. Vzal jsem si den volna, protože je pro mě tak důležité, aby byl můj hlas slyšen."

Maja Cagajová, devatenáctiletá vojačka z Netanji, narozená v Izraeli

"Je příliš mnoho případů rasismu proti naší komunitě. Byli jsme pořád potichu a kvůli tomu lidé, kteří se stali oběťmi policejního násilí, končili sebevraždami. Na videu můžete vidět, že mladík co ho minulý týden zmlátili nic neudělal. Byl zmlácen pro nic za nic a to opravdu naštve."

"To co teď děláme nemá nic společného s tím, co se děje v Baltimoru. Oni mají své problémy, my máme svoje. Ale chápeme je - také trpíme rasismem. Tam je extrémnější. Lidé byli vražděni policií. Tady jen biti. Kdo ví? Možná tu byl někdo policií zabit a ani o tom nevíme."

"Každopádně už nebudeme zticha. Není možné, aby naše krev byla dobrá jen k vedení válek."

Itaj Kefale, devětadvacetiletý muž z Bat Jamu nedaleko Tel Avivu, který se do Izraele přistěhoval v roce 2005.

"Jsem zde, protože chci změnu, dá-li Bůh, pro novou generaci. To co se stalo minulý týden etiopskému vojákovi si nezasloužíme. Tak jsem přišel sem, aby i můj hlas byl slyšet a aby se v budoucnosti to co postihlo mého bratra nestalo mému synovi a všemu synovi. Už toho bylo dost."

Zemene Melese, šestačtyřicetiletý zpěvák z ultraortodoxního města Bnej Brak, který se přistěhoval v roce 1991.

"Jsem zde kvůli rasismu vůči etiopské komunitě. Po léta jsme tímto rasismem trpěli, v práci, když jsme šli ven, všude. Když v klubu vstoupím na pódium, policie okamžitě zasahuje. Chtějí vidět mé dokumenty. Snaží se nám zabránit v hraní. To co se tady dnes děje není to co se děje v Baltimoru, ale jako černý muž se s nimi identifikuji."

Eli Malasa, třiatřicetiletý muž z Netivotu, přistěhoval se v roce 1999

"Proč jsem zde? Kvůli policii, která nás bije a vede na nás záznamy. Po našich zádech se šplhají k povýšení. Kdekoliv nás vidí spolu, když je nám dobře, trochu popijeme, smějeme se, musejí to narušit a zmlátit nás. Neptají se na nic. Neříkají nám, že máme být zticha. Prostě nás zmlátí."

"Celý můj život, ať jsem byl kdekoliv, opravdu, jsem řidič náklaďáku, ale sebrali mi průkaz a teď jsem bez práce. Bratr byl zmlácen jak hadrový panák. Ani nevíme proč, ale není teď ochoten se do ničeho pouštět. Ani nevychází z domu. Zničili mu život."

Zdroj v angličtině: ZDE

Vytisknout