Měli bychom mladé budit do boje?

4. 5. 2015 / Pavel Gajdošík

Patnácti- až devatenáctiletí gymnazisté totiž ve slohových pracích (např. na téma „Uměl(a) jsem se narodit?“) téměř svorně vyjadřují spokojenost – s dobou, do níž se narodili, s naší zemí (kromě pana prezidenta, jenž prý dělá ostudu), se sociálním postavením svých rodiny i s tím, jak si přestavují svoji budoucnost.

V jejich spokojenosti tkví samozřejmě i kus mladistvé naivity a nesoudného optimismu těch, jimž svět virtuálně „leží u nohou“ a kteří ještě mají moře času na to, aby si splnili všechny svoje sny, ale chtít je z té blažené spokojenosti za každou cenu vyburcovat jistě není až tak jednoznačně žádoucí, jak by se mohlo zdát.

Potřebujeme totiž mladé lidi mobilizované k nějakému nutnému boji už dnes? Třeba ekologičtí aktivisté by jistě křikli, že ano, ale mládež z vlastní zkušenosti věří technickému pokroku, který jí za poslední roky přinesl tolik báječných elektronických hraček, že je pro ni něco jako „kouzelník“, na něhož je spoleh, a když bude chtít, nebude nás jenom spojovat a bavit, ale může časem pěkně vyčistit ovzduší anebo za nás nechat makat roboty, kdyby to třeba nezvládli Babišovi lidé.

Mládež se dnes má v České republice ve velké většině prostě fajn, protože ve školském systému není pod velkým tlakem, státní maturita je v porovnání s tou tradiční spíše úleva než strašák, míst na vysokých školách je pro všechny uchazeče dost i na víc pokusů a v populačně slabých ročnících je předčasné se bát nezaměstnanosti, když je u nás přece pořád celkem nízká a prognózy tvrdí, že by za pár let mohla navíc dále poklesnout, protože mladých je tak málo, že je zaměstnat nebude tak těžké.

Mladým prostě leccos hraje do karet a budoucnost je tak nepředvídatelná, že je pro ně lepší na ni nemyslet, aby jim na dnešní pohodičku předem nevrhala stín.

Tím nechci tvrdit, že je nemáme občas popíchnout, ať nejsou v pohodě až příliš, jenže vydržet by jim spokojenost jistě raději měla.

Nebo je chcete mít angažované v hroutícím se světě? Náš se momentálně nehroutí, a když se hroutit nebude, mladí se dál budou spokojeně bavit bez nutkání za něco tu bojovat, jakkoli to bude bojovníky mrzet.

Mládeži je dobře, a že v pohodě působí dětinsky pitomě, je prostě běžná „rajská“ daň. Štěstí je banální a banalizuje i své nositele. Chcete ale, aby všichni trpěli nepravostmi světa spíš, než byli „happy“?

Já to procitnutí mladým nepřeju.

Vytisknout