Naléhavý zatykač

27. 3. 2015

Případ Sergeje Magnického se stal nejlépe zdokumentovaným příkladem porušování lidských práv v Rusku Vladimíra Putina. Dokázal to jeden člověk - Bill Browder, britský občan, v Americe narozený finančník a ředitel úspěšné kapitálové investiční společnosti. Browder byl kdysi Putinovým nadšeným stoupencem. R. 2005 byl z Ruska deportován. Najal si tým právníků, včetně Magnického. Když je Kreml začal terorizovat, většina z nich uprchla. Magnickij neuprchl. Měl dva malé syny a rodinu a byl přesvědčen, že ho zákon v Rusku ochrání. Byl to tragický omyl.

Kniha Naléhavý zatykač (anglicky Red notice, v češtině vydaná pod idiotským názvem Rudý zákon, navozujícím tak chybně cosi o přežívajícím "rudém režimu" v Rusku) je dramatická výpověď o tom, jak Magnického smrt proměnila Billa Browdera z finančníka v globálního aktivistu bojujícího za lidská práva. Titul Naléhavý zatykač se týká ruské žádosti o Browderovo vydání do Ruska k soudu, předložené Moskvou Interpolu. Ruský soud posléze Browdera odsoudil v nepřítomnosti na devět let do vězení.

Není pochyb, že se Browderovi podařilo iritovat Vladimíra Putina velmi závažným způsobem. Po Magnického vraždě zahájil Browder kampaň ve snaze pohnat jeho vrahy k spravedlnosti. Vzhledem k tomu, že zastávali vysoká postavení na ruském ministerstvu vnitra a ve výzvědné službě FSB, bylo velmi nepravděpodobné, že by se mu to podařilo. Namísto toho využil Browder málo známého zákona, který americký prezident George W. Bush schválil r. 2004 a který uvaloval vízové sankce na zkorumpované činitele cizích vlád.

Browder zahájil svou kampaň ve Washingtonu, kde ho americké ministerstvo zahraničí poslalo kamsi. Obamova vláda právě zahájila období nově pozitivních vztahů s Ruskem a nechtěla situaci destabilizovat. Browder se nevzdal. Tvrdošíjně lobboval u senátorů, novinářů a u každého, kdo byl ochoten naslouchat. Nakonec se mu překvapivě podařilo, že r. 2012 americký Kongres schválil Magnického zákon a zakázal 18 vysokým ruským činitelům cestovat do USA. A co bylo ještě důležitější, zakázal jim používat amerických bank.

Browder tak náhodou nalezl Putinovu Achillovu patu, model, který bylo možno použít i proti jiným porušovatelům lidských práv. Za Sovětského svazu si politbyro komunistické strany žilo trochu lépe než obyčejní Rusové - mělo speciální obchody a dovolenou u Černého moře. V Putinově Rusku však vysocí státní činitelé vlastní miliony dolarů a užívají si mezinárodního životního stylu. Vlastní nemovitosti v Londýně a na Floridě. Posílají své děti do britských luxusních soukromých škol.

Magnického zákon vyvolal od Putina vzteklou, asymetrickou reakci. Putin zakázal adopci ruských dětí americkými rodiči. A Kreml postavil Magnického před soud. Nevadilo, že už je mrtvý. V léte 2013 byl mrtvý Magnickij odsouzen za údajné vyhýbání se placení daní.

Britská vláda nijak nepomohla. Dva činitelé ruského ministerstva vnitra, Artem Kuzněcov a Pavel Karpov zorganizovali krádež 230 milionů dolarů, ukradli daně, které Browderova investiční firma zaplatila ruskému státu. Browder zjistil, za co ty peníze utratili: za Range Rovery, nemovitosti v Moskvě a nemovitosti v Dubaji. Jeden Rus, žijící v Británii, Alexander Perepiličnyj, vysvětlil, jak tito činitelé získali ty peníze z moskevského daňového úřadu. V listopadu 2012 Perepiličnyj zkolaboval, když běhal nedaleko své luxusní rezidence v anglickém hrabství Surrey. Bylo mu 44 let. Příčina jeho smrti zůstává nevysvětlena.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout