Lidé věřící hoaxům o Romech se zároveň považují za dobře informované.
20. 2. 2015 / Bohumil Kartous
„Podle části mladých lidí je projevem rasismu jakákoli trestná činnost, které se dopustí Rom na příslušníkovi majority, což je samozřejmě nesmysl,“ říká Jaroslav Valůch z iniciativy HateFree, kterou zaštiťuje Agentura pro sociální začleňování (odbor Úřadu vlády). Průzkum, který byl v rámci kampaně za otupení xenofobie mezi mladými lidmi proveden, poukazuje na fakt, že řada mladých rasismus rozezná, ale zároveň ho aplikuje. A taky na značnou asymetrii v posuzování rasismu majority a minority. Své postoje podle všeho získávají v největší míře od rodičů. Rasismu se dopouštějí i čelní politici, podle Valůcha ale nejsou pro mladé lidi opinion makery. Máme se z toho radovat?
V rámci vašeho projektu HateFree jste si nechali udělat průzkum, který měl ověřit, do jaké míry jsou mladí Češi pod vlivem stereotypů a xenofobie. Výsledky jsou přinejmenším zarážející. Varovné je, jak výrazně a v jakém poměru jsou mladí lidé vyhranění vůči Romům. Ochotně věří hoaxům o tom, že Romové požívají nějakých zvláštních sociálních výhod, ochotně by je diskriminovali na právech. Zkoušeli jste hledat kořeny tohoto přesvědčení?
Pro nás to zase tak úplně překvapivé nebylo, vcelku to kopíruje náladu v celé společnosti a odpovídá i jiným průzkumům veřejného mínění. Šlo nám především o to, pokusit se rozkrýt mechanismy, které k takovým představám a náladám přispívají.
Kořeny důvěry v takové informace částečně pramení z toho, odkud lidé berou informace a jaký zdrojům důvěřují. Nepřekvapí, že jsou to klasická média, u mladých lidí jsou to ale především sociální sítě. V obou případech člověk samozřejmě získává zkreslené informace, neboť jakákoli negativní zpráva, která má v titulku slovo Rom, přináší výrazně větší čtenost a sledovanost. Na sociálních sítích je zase problematická otázka důvěryhodnosti zdrojů a jejich motivace. Bezpochyby se ale na tom podílí i reálně existují problémy v soužití v některých, zvláště sociálně vyloučených lokalitách a jejich sousedství, nicméně z našich dat a dalších výzkumů také vyplývá, že ti, kteří mají Romy ve své blízkosti, soužití hodnotí pozitivněji než ti, kteří se k informacím dostanou zprostředkovaně. Průzkum ukázal, že ti, co nejvíce hoaxům věří, zároveň uvádějí, že o tématu mají dostatek informací, tedy se ani moc nesnaží pátrat po tom, jak to je ve skutečnosti.
Svou roli sehrávají také projevy některých politických zástupců a jejich snaze získávat body na citlivých tématech, která ve společnosti rezonují.
Ten průzkum pracoval i s velmi silným agentem sociálních nálad a postojů, jímž je humor. Zajímavé je, že ačkoliv vtipy, které jste mladým lidem předložili, většinově považují za rasistické, tzn. jsou schopni rasismus rozpoznat, velká část z nich je zároveň považuje za trefné. Co to znamená? Že je pro ně rasismus přijatelný?
Je tam ještě jeden velmi zajímavý moment. A to je právě to rozpoznání rasismu. Překvapilo nás, že přes 6 lidí z 10 uvedlo, že projevem násilí z nenávisti (kam rasismus patří) je také loupežné přepadení taxikáře Romem. Dochází evidentně k smíchání různých motivů: jednak trestné činnosti, jejímž motivem je nelegální osobní obohacení, a pak trestné činnosti, jejíž motivem je nenávist, útok na jedince jen proto, že je příslušníkem nějaké skupiny. Podle části mladých lidí je projevem rasismu jakákoli trestná činnost, které se dopustí Rom na příslušníkovi majority, což je samozřejmě nesmysl.
Dalším zajímavým zjištěním bylo, že mladí lidé uvádějí, že projevy rasismu existují více ze strany Romů, než ze strany většiny. Statistiky toto však vůbec nepotvrzují. Nejspíše to souvisí s výše zmíněním vnímání toho, co je projev rasismu.
Co se týče těch anekdot, u všech platí, že je většina považovala za urážlivé a rasistické. Velká část z těchto hodnotitelů je ale zároveň označila za vtipné, odvážné či vystihující podstatu věci. Vtip o nesmyslnosti představy, že by si Rom přivydělával při studiu (či naopak), je třemi čtvrtinami respondentů považován za „vystihující podstatu věci“. Část z tohoto hodnocení vychází ze subjektivního hodnocení informace jako pravdivé. Třetina respondentů však hodnotí jako „vystihující podstatu věci“ i vtip, který nemá nijak sociálně kritický kontext, což naznačuje, že jako vystihující podstatu věci mohou považovat jakékoli sdělení orientované proti Romům, bez ohledu na jeho faktický obsah.
Zdá se, že rasismus už nadále není u nemalé části mladých lidí vnímán jako něco nepřijatelného, ale jako nálepka pro tzv. nekorektní, ale dle nich pravdivé informace.
Výsledky vašeho průzkumu potvrzují to, co ukazují jiné dílčí průzkumy na podobné téma. Váš projekt si bere za cíl to změnit. Co míníte dělat?
Skrze iniciativu HateFree se chceme těmto tématům věnovat, vyvracet nejčastější stereotypy jejich konfrontací s fakty. Na webu hatefree.cz jsme zřídili tzv. „hejtomat“, kde jsou nejčastější mýty a nenávistné stereotypy, kdokoli se na nás může obrátit s dotazem, a my pak v řadě případů zajistíme fundovanou odpověď od důvěryhodného zdroje a publikujeme ji v hejtomatu. Proti anonymitě autorů hoaxů stavíme odborníky a zástupce institucí, kteří tím dávají k dispozici svou pověst. Z četných rozhovorů s mladými lidmi, které jsme během příprav absolvovali, se ukázalo, že zde, a zvláště na sociálních sítích, doposud chyběl silný a důvěryhodný zdroj, který by se tématu násilí z nenávisti věnoval komplexně a měl reálnou šanci zasáhnout velkou část mladých v ČR. Jsme velmi aktivní na sociálních sítích, kromě svého obsahu se snažíme také zviditelnit relevantní obsah dalších iniciativ či jedinců, kteří by jinak těžko dosáhli takové pozornosti.
Na vašem webu je také přehled různých legend, řekněme urban myths, které posilují xenofobní postoje. Jaké jsou největší evergreeny mezi nimi?
Samozřejmě ty o dávkách, jak Romové mají nárok na speciální dávky, pak takové ty místní klasiky jako MHD či koupaliště pro Romy zdarma.
Na vašem webu běhá několik rasistických výroků, řada z nich pochází od vysoce postavených politiků, senátorů a poslanců. Řada z nich jsou lži. Jak měnit postoje mladých lidí, když jsou v parlamentu rasisté v barvách tzv. demokratických stran, kteří se neštítí vymýšlet si, aby se zavděčili stejně smýšlející části společnosti?
Politici nejsou pro mladé lidi opinion makery, takže nějaké přímé riziko ovlivnění tam není. Nebezpečnější je trend, kdy se takové projevy stávají součástí mainstreamu a získávají prostor v médiích a veřejném prostoru obecně a zprostředkovaně (např. skrze rodiče, kteří podle výzkumu patří také mezi nejčastější a nejdůvěryhodnější zdroje informací mladých) tak oslovují i mladší generaci. Jinak co se opinion makerů týče, ti jsou u mladých jinde, a s těmi v našich aktivitách pracujeme.
Setkali jste se sami s projevy nenávisti za to, co děláte?
Jistě. Je to citlivé a kontroverzní téma. Věděli jsme, že když s ním půjdeme otevřeně do prostoru sociálních sítí, vyvolá to řadu reakcí a to se také stalo. Naším cílem ale není lidi obviňovat z rasismu či xenofobie, to jsme doposud ani jednou neudělali, takové nálepkování stejně ničemu nepomůže. Do projektu jdeme pod vlastními identitami tak, aby měl každý možnost hned vidět, kdo za ním stojí. Nejen anonymní instituce, ale konkrétní lidé s konkrétními názory. To je podle nás v dnešní době jediná cesta, jak získat důvěru. Lidé s námi nemusí ve všem souhlasit, to je koneckonců normální, ale měli by vědět, kdo jsme. Tím jsou pak ovšem i ty projevy nenávisti osobnější. Zvláště v době, kdy vám smršť nenávisti zajistí byť jen pouhá zmínka o tom, že není možné odsuzovat všechny lidi muslimského vyznání za činy extremistů a teroristů.
Vytisknout
18.4. 2015 / Bohumil Kartous
Představte si, že jste náměstkem na ministerstvu školství a musíte se před zraky ambasadorů z Kanady, Švédska, Dánska, Norska, zástupců z dalších evropských zemí a EU zpovídat z toho, že ČR není ani po mnoha letech od ostudného rozsudku Soudu pro lid...