Guardian: Západ by mohl na Ukrajině zvítězit hospodářskou pomocí

19. 2. 2015

Ukrajina si opakovaně trpce uvědomuje, že nad Ruskem nelze vyhrát. Rusové mohou vždycky vyslat další vojenské jednotky, kdykoliv ukrajinská armáda začíná vítězit. To, jak to vojensky dopadlo v Debalceve, je jen nejnovější připomínkou, že vojenská situace na Ukrajině je asymetrická a ve výhodě jsou Rusové a separatisté, píše se v redakčním komentáři deníku Guardian.

Hospodářská situace je ale taky asymetrická, a to téměř úplně ku prospěchu Ukrajiny a jejích přátel v Evropě a v severní Americe. Na nejlokálnější úrovni, ta část Donbasu, kterou nyní ovládají vzbouřenci, i když je nyní trochu souvislejší po dobytí železničního uzlu v Debalceve, není dostatečně velká ani dostatečně propojená, aby se mohla stát fungujícím hospodářským celkem, i kdyby by její zastaralý a nyní válkou poškozený průmysl mohl být obnoven. Dlouhodobě finančně podporovat Donbas není břemeno, které by bylo Rusko, nyní se potácející pod dvojím dopadem sankcí a nízkých cen ropy, je ochotné nebo schopné přijmout. Rusko by chtělo, aby Donbas platila Ukrajina a její západní spojenci. Potenciálně je v tom určitá síla, zejména, pokud by Kyjev začal hospodářsky prosperovat.

Hospodářské, sociální a politické reformy Ukrajiny jsou opravdu trumfem, který má v ruce Kyjev a jeho spojenci. Ale, jak napsal v nedávném eseji George Soros, to vyžaduje, aby se Evropa, Spojené státy a mezinárodní instituce daleko více zaměřily na hospodářskou a finanční pomoc ukrajinské republice. Sankce, argumentuje Soros, jsou nutným zlem, protože i když vyvolávají na Moskvu politický tlak, poškozují Rusko i západní země. Je nutno dodat, že hospodářský kolaps Ruska by neprospěl nikomu. Ruský bankrot v roce 1998 byl katastrofou pro všechny. Větší hospodářská pomoc pro Ukrajinu by však Rusko nepoškodila a pro ukrajinskou ekonomiku i evropské ekonomiky by byla jen prospěšná. Ekonomické vztahy v prosperující západní Ukrajině a s ní by během času mohly pomoci zmírnit nepřátelství mezi nacionalisty a separatisty a přimět prezidenta Putina, aby změnil své regionální ambice.

To neznamená, že není vhodné, aby došlo k silnějším vojenským přípravám a systematičtějšímu signalizování rozhodnosti NATO. Vojenské aspekty jsou ale sekundární. Základním cílem musí být proměnit tento konflikt v soutěž, v níž je použití síly až nejkrajnější prostředek.

Pokud by se ovšem nyní vzbouřenci pokusili ovládnout Mariupol, to by bylo příliš a vedlo by to k posílení sankcí. Příměří by však mohlo vést k období, kdy se protikladné cíle prosazují neválečnými prostředky.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 19.2. 2015