Úroveň politické reality a politické satiry v ČR je překvapivě na stejné úrovni

Kancelář Blaník: WTF??

18. 2. 2015 / Bohumil Kartous

Povrchní narativy sesbírané z českého mediálního bulváru, hloupé zápletky, které postrádají byť jen náznak styku s realitou, prvoplánový humor typu Kameňák, vulgarita jako cíl, nikoliv prostředek. Tonda Blaník, hlavní postava seriálu, vlastník jakési lobbyistické a píárové agentury, který zná kdekoho, je určitě tragikomická postava. Hlavně díky scénáristům a režisérovi. Jeho představitel by se možná uměl vyrovnat s náročnějším zadáním, leč nedostal ho. Malcolm Tucker, šéf komunikace britského premiéra v The Thick of It, je nevýslovně krutý tyran, paranoik s pěnou u huby, kterého byste z fleku zastřelili za jeho sprostotu a sviňské chování vůči podřízeným. Jeho charakter nehumánní zrůdy ukazuje divákovi odlidštěnost v pozadí politiky a médií, záměrně přehnaný důraz na vulgarity a cynismus jeho i ostatních postav seriálu divákovi ukazuje, jak moc se od sebe liší povrch politického dění a prostředí, v němž se politika vaří. Tvůrci záměrně diváka přivádějí do situací, v nichž se jen těžko rozhoduje, zda se má ustrnout, nebo se smát. Obojí je možné, každopádně začnete přemýšlet o tom, co je realita a co už je fabulace. Jistí si určitě nebudete. Kamera záměrně navozuje dojem amatérského natáčení, což skvěle hraje s kvazireálným prostředím, do které je děj seriálu situován.

Tonda Blaník nemá ani náznak charakterových vlastností Malcolma Tuckera. Je to jakýsi podivný, nepravděpodobný tvor, který sice tahá za všechny nitky, jaké si dokážete představit, ale zároveň si neustále telefonuje se svojí matkou, na které je pravděpodobně citově závislý (ano, to jsou přece typičtí alfa samci, pitomost autorů je všeobjímající). Snaha napodobit The Thick of It tím, že ostatní role budou obsazeny typově podobnými herci, se naprosto míjí účinkem, když nemají co říct a když mezi nimi neprobíhá téměř žádná interakce. Protože cílem má být „reflexe děni na české politické scéně“ a protože autoři chtějí být up to date, aby vytěžili to, co zrovna řeší český politický bulvár, scénáře jsou ušité na míru margináliím, které plní český mediální éter. Protože autoři se pravděpodobně nikdy ani nepokusili pochopit to, o čem vlastně tvoří, jako to umějí tvůrci The Thick of It nebo jako to skvěle (a přitom ve zcela odlišném pojetí) uměli autoři Yes Prime Minister, nemohli zákonitě vystihnout nic z podstaty politického dění a výsledek je proto žalostný. Pivní humor sesbíraný z mediální pěny a nulová přidaná hodnota pobaví stejně jako svého času Dikobraz. I ideologický podtext je tu patrný: v jedné epizodě vystupuje Vlasta Třešňák jako ikona heroických časů eticky nezpochybnitelného protikomunistického disentu, proti němuž je Tonda Blaník zobrazením nicky reprezentující současnou společenskou mizérii. A protože autoři předpokládají, že je divák natvrdlý, musí to hlavní postava nahlas vykřikovat do světa. Malomyslné ujišťování, že odkaz minulosti je tím, pro co máme žít a že současní hybatelé dění jsou jen směšné a ve skutečnosti neschopné figurky, je věrným odrazem intelektuálního pomatení, kterým pravděpodobně autoři (typičtí představitelé pražské kavárny) trpí.

Škoda jakéhokoliv slova navíc. Koketuju s myšlenkou napsat tvůrcům The Thick of It a upozornit je na to, že se „duchovní otci“ Tondy Blaníka odvolávají na jejich dílo. S žalobou proti poškozování dobrého jména by pravděpodobně uspěli. Á propos, zajímavým vedlejším zjištěním je, jak pochybné je hodnocení filmů a seriálů na stránkách Československé filmové databáze. Zatímco The Thick of It má 78 %, Kancelář Blaník, krajně nepovedená napodobenina téhož, obdržel krásných 84 %. Obávám se, že kromě politiky a politické satiry je v ČR stejnou chorobou postiženo i české publikum.

Vytisknout