Země EU by podle vlastních pravidel Ukrajině zbraně dodat neměly. Tato pravidla však nejsou dodržována ani v jiných případech

11. 2. 2015 / Karel Dolejší

Podle Kodexu EU pro obchodování se zbraněmi by z Evropské unie neměly být exportovány zbraně do zemí, které jsou účastníky ozbrojeného konfliktu. Kodex však nemá formu právně závazného mezinárodního dokumentu a vývozci zbraní, včetně exportérů z České republiky, jej se souhlasem vlastních ministerstev zahraničí rutinně porušují. Porušují ho například dlouholeté české dodávky do Kolumbie, ale i nedávný prodej obrněné techniky do Nigérie či ručních zbraní do Kurdistánu. Nevhodnost podobných exportů přitom Kodex vůbec nespojuje s otázkou, zda existuje či neexistuje mezinárodně vyhlášené embargo na vývoz zbraní. Ostatně i tato embarga jsou rutinně porušována, jako v případě prodejů do Číny v průběhu 90. let.

Nejde však jen o normy, kterými by se (hypoteticky) měly státy EU řídit tam, kde protistrana nedodržuje normy žádné a uznává pouze právo silnějšího. Jde o to, co případně sledovat či nesledovat politikou na Ukrajině.

Dodávky průzkumných bezpilotních letounů, kontrabaterijních radarů, bezpečných pojítek a zdravotnického materiálu, stejně jako protitankových a eventuálně protiletadlových zbraní, nemohou posílit ofenzívní kapacitu ukrajinských jednotek tváří v tvář převaze "separatistů", ani "přispět k utrpení civilního obyvatelstva", jak někteří demagogicky tvrdí. Naopak, dodávky zmíněného materiálu by umožnily ukrajinským dělostřelcům velmi výrazně zpřesnit palbu na bojové jednotky protivníka a minimalizovat tím riziko hrozící civilistům. Za jinak stejných okolností - bude-li válka pokračovat - by se pak utrpení civilního obyvatelstva v důsledku dodávek mohlo výrazně snížit, místo aby se zvýšilo.

To ještě zdůrazňují možné smluvní podmínky spojené s takovou dodávkou. Je velmi dobře myslitelné, aby evropské státy spojily dodávky vojenského materiálu se závazkem ukrajinské strany změnit taktické postupy při vedení dělostřelecké palby.

Zároveň lze poskytnutí vojenské pomoci Ukrajině doplnit zřetelným prohlášením, že jde o obranu ukrajinské neutrality a zbraně se poskytují pro účely obrany před "nezákonnými ozbrojenými formacemi", a dále podmínit dodávky písemným závazkem Kyjeva, že nebude usilovat o vstup do NATO.

Německá kancléřka Angela Merkelová již dávno prohlásila, že ruský prezident žije ve "změněné realitě". Knížecí doporučení "neprovokovat Putina" jsou bezcenná, protože v závislosti na kolektivní paranoi ruských vlýdnoucích elit, stejně jako pro účelové potřeby propagandy, Kreml vyloží cokoliv jakkoliv, zpravidla tím nejhorším možným způsobem, který si nelze ani předem představit. Nicméně výše uvedené lze udělat proto, aby se minimalizovala rizika další internacionalizace konfliktu.

Ale jinak přirozeně platí, že pokud Kreml již to co probíhá označuje za válku Západu proti němu a pokud má ty dlouhodobé záměry, které se odrážejí v jeho výrocích a chování, pak je ve střednědobé či dlouhodobé perspektivě konflikt s Ruskem nevyhnutelný, ať už Západ pro Ukrajinu něco konečně ve vojenské oblasti udělá, nebo opět neudělá.

Na Ukrajině totiž nejde o Ukrajinu ZDE a žádná rizika vyplývající z ruských expanzívních ambicí nelze eliminovat appeasementem.

Evropská unie | Ukrajina
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 11.2. 2015