Nemůžeme dovolit, aby se naposledy smál Putin

10. 2. 2015

V projevu na výroční Mnichovské bezpečnostní konferenci Lavrov řekl, že to co se stalo vloni na Krymu byl prostě akt sebeurčení podle Charty OSN, ne anexe ruskými jednotkami. Pak se dále zesměšnil, když řekl, že spojení Krymu s Ruskem bylo legitimnější, než sjednocení Německa v roce 1990, a že bývalý Sovětský svaz po 2. světové válce vždy upřednostňoval jednotu Německa. I když je v tom kousek pravdy, Stalinovi by se nepochybně líbilo sjednotit celou Evropu ve vězení národů, které po roce 1945 zřídil.

Tato směs cynismu, sebeklamu a zraněné pýchy je nyní zvlášť toxická, když se Západ neshodne na politice vůči Ukrajině. Německá kancléřka Angela Merkelová není ochotna se ani vojensky zapojit do boje proti Rusku, ani před ním kapitulovat, takže radí k trpělivosti, stejně jako k dalším ekonomickým sankcím vůči Rusku. Její kolegové v Evropě však nejsou ochotni zajít ani tak daleko.

Mezitím v USA a několika státech bývalého sovětského bloku v Evropě roste podpora pro dodávku obranných zbraní Ukrajině, aby se čelilo postupu separatistů podporovaných Ruskem. Lavrovovy bludy efektivně podkopávají logiku této pozice. Pokud ruský prezident Vladimir Putin pohlíží na všechno, co se stalo vloni na Ukrajině, jako na součást spiknutí USA a NATO proti Rusku, pak není pravděpodobné, že by výzbrojní program USA a NATO způsobil, že se znova zamyslí nad svým postojem nebo strategií.

K tomu by mohlo dojít, kdyby Putin věřil, že USA a NATO jsou připraveni udělat cokoliv bude třeba, aby ho na Ukrajině porazili. Ale on ví, že nejsou.

Součástí problému je i to, že také Západ se obelhává - ohledně úrovně odhodlání nezbytného k dosažení odchodu Ruska z Ukrajiny. Pokud to nedokáže uznat, může to vést k tomu nejhoršímu ze všech světů: Ruské invazi, která za sebou zanechá rozbitou Ukrajinu a hluboké trhliny jak uvnitř EU, tak mezi EU a USA.

Je dost jednoduché říci, že Západ potřebuje jednotnou strategii. Jak by mohla vypadat? Tvrdší sankce by byly začátkem, vytvořily by náklady za další ruskou eskalaci nad rámec toho, co už způsobily existující sankce a levná ropa. Silnější odhodlání vynaložit cokoliv bude třeba na udržení finanční solventnosti Ukrajiny a její obranyschopnosti je stejně tak důležité, spolu se slibem Ukrajiny, že nevstoupí do NATO. Výměnou by Putin měl stáhnout ruské jednotky, dovolit kontrolu hranice mezinárodními jednotkami a přijmout, že Ukrajina si může vybrat vlastní vládu a obchodní partnery.

To jsou věci, které by měly být na stole, až se zástupci Ruska, Německa, Francie a Ukrajiny sejdou v Minsku. Pokud se místo toho USA a Evropa rozejdou v tom, zda dát Ukrajině protitankové zbraně, nebo trvat na pokračující neproduktivní debatě o tom, jak až švihlý je Lavrovův světonázor, pak se Putin bude smát naposled.

Zdroj v angličtině: ZDE

Vytisknout