Vystoupení ruského ministra zahraničních věcí S. V. Lavrova a odpovědi na otázky v průběhu diskuse na 51. Mnichovské konferenci o otázkách bezpečnostní politiky, Mnichov, 7. února 2015

9. 2. 2015

Spíše naopak - události posledního roku potvrdily spravedlivost našich varování týkajících se hlubokých, systémových problémů v organizaci evropské bezpečnosti a v mezinárodních vztazích vůbec. Chtěl bych připomenout projev, který pronesl ruský prezident V. V. Putin z této tribuny před osmi lety.

Konstrukce stability opírající se o Chartu OSN a helsinské principy, je dávno podkopána aktivitami USA a jejich spojenců v Jugoslávii, kterou rozbombardovali, v Iráku, Libyi, rozšířením NATO na východ, zřízením nových dělících linií. Projekt vybudování "celoevropského domu" se nenaplnil právě proto, že naši partneři na Západě se neřídili zájmy zavedení otevřené bezpečnostní architektury při vzájemném uznání zájmů, ale iluzemi a přesvědčeními vítězů "studené války". Závazky slavnostně přijaté v rámci OBSE a Rady Rusko-NATO nezajišťovat vlastní bezpečnost na úkor bezpečnosti druhých zůstaly na papíře a prakticky byly ignorovány.

Problém protiraketové obrany je jasným svědectvím silně destruktivního vlivu jednostranných kroků ve sféře vojenské výstavby odporujících legitimním zájmům jiných států. Naše návrhy o společné práci v protiraketové oblasti byly odmítnuty. Místo toho nám radili připojit se vybudování americké globální protiraketové obrany, čistě podle vzoru Washingtonu, která, jak jsem nejednou zdůraznili a objasňovali na faktech, v sobě nese reálná rizika pro ruské síly jaderného zadržování.

Libovolná činnost podrývající strategickou stabilitu sebou nevyhnutelně nese odvetná opatření. Taktéž vzniká dlouhodobá škoda na celém systému mezinárodních smluv v oblasti kontroly zbrojení, jejichž životaschopnost přímo závisí na faktoru protiraketové obrany.

Nechápeme také, s čím může být svázána americká posedlost budováním globální protiraketové obrany? Se snahou o nespornou vojenskou převahu? S vírou v možnost řešit technologicky problémy, které jsou svou povahou politické? Ujišťujeme, že raketové hrozby se nesnížily, ale v euroatlantickém prostoru vzniklo silné znepokojení a zbavit se ho si vyžádá velmi dlouhou dobu. Jsme k tomu připraveni. Jiným destabilizujícím faktorem se stal ústup USA a dalších členů NATO od ratifikace Dohody o adaptaci Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, což tuto smlouvu také pohřbilo.

Přitom v každé jimi způsobené složité situaci se naši američtí kolegové snaží přesměrovat šípy na Rusko. Vezměme v poslední době oživené rozhovory o Smlouvě o raketách středního a kratšího doletu. Specialistům je dobře známa činnost USA odporující duchu i liteře tohoto dokumentu. Například v rámci budování globální protiraketové obrany Washington zahájil rozsáhlý program výroby antiraket s charakteristikami analogickými nebo blízkými pozemním balistickým raketám zakázaným zmíněnou smlouvou. Pod smluvní definici pozemních křídlatých raket středního doletu spadají USA široce využívané úderné bezpilotní letouny. Odpalovací zařízení antiraket, která budou brzy rozmístěna v Rumunsku a Polsku, jsou smlouvou přímo zakázána, protože z nich mohou být vypouštěny i křídlaté střely středního doletu.

(Pouze ruská strana tvrdí, že americké antirakety jsou pozemními střelami středního doletu. Podle zde použitého širokého účelového výkladu definice pozemní křídlaté rakety středního doletu z článku II. smlouvy INF ZDE pod ni spadají snad i veškeré bojové letouny s autopilotem; nehledě k potížím vysvětlit, co je v tomto případě podle dané smlouvy "odpalovací zařízení" nebo "hlavice". U ruských porušení dané smlouvy takové problémy ovšem nenastávají, smlouva je jednoduše účelově ignorována vývojem nových systémů se všemi základními charakteristikami těch, které byly v 80. letech smluvně zakázány. Pokud jsou odpalovací zařízení antiraket odpalovacími zařízeními ve smyslu INF - což je ruská spekulace, nikoliv technicky dokazatelné tvrzení - v tom případě bude tím spíše třeba za zakázaná považovat také všechna letiště v Evropě, protože z nich mohou startovat bojové bezpilotní letouny účelově zde označované za křídlaté rakety. Rusko i je může považovat za "odpalovací zařízení křídlatých raket". Výklad smlouvy INF, který zde Lavrov používá, tento dokument zcela zbavuje smyslu. Ruský ministr to dělá proto, že USA vypověděly, nikoliv ignorovaly a porušily, smlouvu o protiraketové obraně. Tudíž je nemožné tvrdit, že vývojem a rozmisťováním protiraketových systémů nějakou smlouvu porušují. Vypovězení smlouvy o protiraketové obraně a vývoj příslušných systémů lze přitom označit za vážnou strategickou chybu USA, ovšem nemá to co dělat s porušováním mezinárodních smluvních závazků, jak tvrdí Rusko - pozn. KD.)

Američtí kolegové odmítají uznat tato fakta a tvrdí, že mají nějaké "důvodné" výhrady k Rusku týkající se INF, ale starostlivě se vyhýbají konkretizaci.

(Srovnej ZDE ZDE ZDE ZDE.)

S ohledem na tyto a mnohé jiné faktory pokus odvozovat nynější krizi od událostí minulého roku podle našeho názoru propadat nebezpečnému sebeklamu.

Dochází ke kulminaci kursu našich západních kolegů trvajícího poslední čtvrtstoletí zachovat libovolnými prostředky svou nadvládu ve světových záležitostech, zabírat geopolitický prostor v Evropě. Od států Společenství nezávislých států, našich blízkých sousedů svázaných s námi stoletími na ekonomické, humanitární, historické, kulturní a také rodinné úrovni, žádali volbu - "buď se Západem, nebo proti Západu". To je logika her s nulovým součtem, kterou údajně v minulosti všichni chtěli zrušit.

Strategické partnerství Ruska a Evropské unie, která dala před rozvíjením mechanismů vzájemně výhodné spolupráce přednost cestě konfrontace, neprošlo zkouškou pevnosti. Jak tu nevzpomenout zahozenou možnost realizovat iniciativu na založení komise Rusko-EU pro otázky zahraniční politiky a bezpečnosti na úrovni ministrů zahraničí, navrženou kancléřkou A. Merkelovou v červnu 2010 v Mesebergu.

Rusko tuto myšlenku podpořilo, ale Evropská unie ji odmítla. Ale vždyť takový mechanismus trvalého dialogu (pokud by byl zřízen) by umožnil operativněji a efektivně řešit problémy a zavčas odstraňovat vzájemné obavy.

Co se týče samotné Ukrajiny, tak bohužel v každé vývojové etapě krize naši američtí kolegové a pod jejich vlivem i Evropská unie podnikali kroky vedoucí k eskalaci. Tak tomu bylo, když EU odmítla s účastí Ruska posoudit následky zavedení ekonomického bloku asociační dohody s Ukrajinou, a místo toho byl přímo podpořen vládní převrat, a k tomu protivládní nepořádky. Tak tomu bylo, když západní partneři jeden za druhým vydávali indulgence kyjevské vládě, která místo plnění závazků ohledně zahájení všenárodního dialogu zahájila rozsáhlou vojenskou operaci a prohlásila své občany nesouhlasící s protiústavní výměnou vlády a orgiemi ultranacionalistů za "teroristy".

(Od prvních útoků Strelkovových ruských žoldnéřů placených miliardářem Malofějevem na veřejné budovy v Donbasu v březnu 2014 ZDE do provedení prvních koordinovaných ozbrojených akcí ukrajinských jednotek proti nim uplynul více jak měsíc. Kdyby ukrajinská strana postupovala skutečně tak bezskrupulózně a nemilosrdně, jak tvrdí Lavrov, například tak, jak postupovaly proruské čečenské úřady při nedávném útoku ozbrojenců v Grozném, po němž byly dokonce do základů vypáleny domy rodinných příslušníků těch, kdo se útoku zúčastnili, snadno by zahraniční ozbrojence na východě potlačila hned v zárodku, žádné "povstání" by tam nikdy nevzniklo a skutečné vnitroukrajinské problémy bylo možno dávno řešit politickým jednáním - pozn. KD.)

Je pro nás velmi těžké objasnit, proč se ve vědomí mnohých našich kolegů na Ukrajinu nevztahují univerzální principy regulování vnitřních konfliktů, které předpokládají především inkluzívní politický dialog mezi protagonisty. Proč v případech například Afghánistánu, Libye, Iráku, Jemenu, Mali, Jižního Súdánu naši partneři stále vyzývají vlády k domluvě s opozicí, s povstalci, v jednotlivých případech také s extrémisty, ale ve vztahu k ukrajinské krizi postupují jinak, fakticky schvalují silovou operaci Kyjeva, až po omlouvání nebo snah omlouvat použití kazetové munice.

Bohužel, naši západní kolegové mají sklon zavírat oči před vším, co kyjevská vláda říká a dělá, včetně podněcování xenofobních nálad. Dovolím si citát: "Ukrajinský sociál-nacionalismus považuje ukrajinský národ za pokrevně rasové společenství". A dále: "Otázka totální ukrajinizace v budoucím sociál-nacionalistickém státě bude řešena během tří až šesti měsíců s pomocí tvrdé a vážené vládní politiky". Autor - poslanec ukrajinské Věrchovné rady Andrej Bileckij, velitel pluku Azov, který se aktivně účastní bojové činnosti na Donbasu. Za etnicky čistou Ukrajinu, za zničení Rusů a Židů nejednou veřejně vystupovali další ukrajinští činitelé, kteří se prodrali do politiky a k moci, včetně D. Jaroše, O. Ťagniboka, lídra Radikální strany zastoupené ve Věrchovné radě O. Ljaška.

(Autorem Lavrovem citovaných výroků je Andrej Bileckij, člen extrémistického Pravého sektoru. Pravý sektor získal v říjnových parlamentních volbách na Ukrajině 1,8% hlasů a rozhodně není součástí ukrajinské vlády. Žádný člen této ultrapravicové organizace nevystupuje za zničení Židů, naopak je Pravý sektor antisemitskými extrémisty vládnoucími na druhé straně fronty typicky cejchován coby "židofašistický", což se projevuje i v propagandě na nejvyšší úrovni ZDE. Rusům vždy vadí extrémisté na Ukrajině, ale služeb vlastních extrémistů využívají bez mrknutí oka - pozn. KD.)

Tyto výroky nevyvolaly v západních hlavních městech žádnou reakci. Nemyslím, že dnešní Evropa si může dovolit ignorovat nebezpečí rozšíření neonacistického viru.

Ukrajinská krize nemůže být zvládnuta pomocí vojenské síly. To se potvrdilo loni v létě, kdy si situace na bitevním poli vynutila podpis minských dohod. Potvrzuje se to i teď, když vyznívá do ztracena další pokus dosáhnout vojenského vítězství. Ale nehledě k tomu se v řadě západních zemí stále hlasitěji ozývají výzvy posílit podporu kursu kyjevské vlády k militarizaci společnosti a státu, "napumpovat" Ukrajinu smrtonosnými zbraněmi, vtáhnout do NATO. Naději ztělesňuje rostoucí opozice vůči takovým plánům v Evropě, plánům schopným pouze zhoršit tragédii ukrajinského národa.

Rusko se bude i nadále snažit o nastolení míru. Nepřetržitě vyzýváme k přerušení bojové činnosti, stažení těžkých zbraní, zahájení přímých rozhovorů Kyjeva s Doněckem a Luhanskem o konkrétních cestách zřízení společného ekonomického, sociálního a politického prostoru v rámci teritoriální celistvosti Ukrajiny. Přesně tomu byly věnovány mnohé iniciativy V.V.Putina v rámci "normandského formátu" dovolující zavést minský proces, naše následné pokusy o jeho rozvinutí, včetně včerejších rozhovorů lídrů Ruska, Německa a Francie v Kremlu. Jak víte, tyto rozhovory pokračují. Domníváme se, že existují možnosti dosáhnout výsledků a dohodnout se na doporučeních, které dovolí stranám reálně rozvázat tento konfliktní uzel.

Je důležité, aby si všichni uvědomili reálné rozměry rizik. Je čas zbavit se návyku pohlížet na každý problém zvlášť, nevidět "pro stromy les". Je čas zhodnotit situaci komplexně. Svět dnes stojí na krutém přelomu svázaném se střídáním historických epoch. "Porodní bolesti" nového svtového uspořádání prostřednictvím nárůstu konfliktnosti v mezinárodních vztazích. Pokud místo strategického globálního pohledu získají navrch konjukturální rozhodnutí politiků s ohledem na blížící se volby doma, vznikne nebezpečí ztráty kontroly nad pákami globálního řízení.

Připomínám, že v počáteční etapě syrského konfliktu na Západě mnozí vyzývali nepřehánět hrozbu extrémismu a terorismu, přičemž tvrdili, že se potom sama nějak "rozplyne", hlavní je dosáhnout změny režimu v Damašku. Vidíme, co z toho vzešlo. Ohromná území na Blízkém východě, v Africe, v afghánsko-pákistánské zóně nejsou kontrolovány legitimními vládami. Extrémismus se šíří do dalších regionů, včetně Evropy. Rostou rizika šíření zbraní hromadného ničení. Výbušného charakteru nabývá situace ve zvládání problémů na Blízkém východě, v dalších zónách regionálních konfliktů. Adekvátní strategie pro zadržování těchto výzev dosud nevznikla.

Chtěl bych doufat, že dnešní a zítřejší diskuse v Mnichově nás přiblíží k pochopení toho, na jaké úrovni se nachází úsilí hledat kolektivní odpovědi na všem společné hrozby. Rozhovor, který usiluje o seriózní výsledek, může být pouze rovnoprávný, bez ultimát a hrozeb.

Především jsme přesvědčeni, že celý komplex problémů by bylo mnohem lehčí řešit, pokud by se hlavní hráči domluvili ohledně strategických orientací svých vzájemných vztahů. Nedávnou mnou vážená tajemnice Francouzské akademie Hélène Carrère d'Encausse řekla, že "skutečná Evropa nemůže existovat bez Ruska".

Chtěli bychom pochopit, sdílejí-li tuto perspektivu naši partneři, nebo jsou nakloněni pokračovat v kursu na prohloubení rozkolu celoevropského prostoru a vzájemného protikladu jeho fragmentů? Chtějí založit bezpečnostní architekturu s Ruskem, bez Ruska nebo proti Rusku? Pochopitelně i naši američtí partneři musí na tuto otázku odpovědět.

Dávno navrhujeme přistoupit k budování jednotného ekonomického a humanitárního prostoru od Lisabonu k Vladivostoku opírajícího se o principy rovné a nedělitelné bezpečnosti, které by zavazovaly jak členy integračních unií, tak i jejich členské státy. Zvláštní aktuálnost má založení spolehlivých mechanismů spolupráce mezi Eurasijskou ekonomickou unií a Evropskou unií. Vítáme vznikající podporu této ideje ze strany odpovědných evropských lídrů. V roce 40. výročí Helsinského závěrečného aktu a 25. výročí Pařížské charty Rusko vystupuje za to, aby se tyto dokumenty naplnily reálným životem, aby se ze zde zakotvených principů neslevovalo, aby se zabezpečila stabilita a rozkvět v celém euroatlantickém prostoru na základě opravdové rovnosti, vzájemné úcty a vzájemného respektování zájmů. Přejeme úspěch "skupině moudrých" zformované v rámci OBSE, která by měla dojít ke konsensu ohledně svých doporučení.

U vědomí 70. výročí ukončení 2. světové války je třeba připomenout odpovědnost, která leží na nás všech.

Děkuji za pozornost.

***

Otázka: Chápu všechny Vámi připomenuté problémy ve vztahu k USA - smlouvu o konvenčních zbraních i protiraketovou obranu. Kromě toho, že podle smlouvy INF Rusko přirovnává bezpilotní letouny ke křídlatým raketám, chtělo by se namítnout, že prezident Barack Obama výrazně seškrtal evropskou protiraketovou obranu. Pokud má Rusko problémy ve vztazích s USA, proč za to má platit Ukrajina? Jde mi o obsazení Krymu a výzvu rozbít Ukrajinu. Co udělali ubozí Ukrajinci, že je trestáte za hříchy Američanů?

Lavrov: Už jsem pochopil, že máte koneckonců zvrácenou mysl. Nelze sčítat jablka a pomeranče. Teď říkají: "Urovnáme ukrajinskou krizi a celý systém bezpečnosti a stability sám od sebe začne fungovat". Naopak. Urovnat krizi je třeba, to je nejvyšší priorita, ale nemůžeme zavírat oči před tím, že všechny dohody uzavřené po skončení "studené války", se nedodržují. Nemáme žádné přání se někomu mstít, tím méně na účet někoho jiného. Chceme mít normální vztahy s USA. Nebyli jsme to my, kdo narušil fungující mechanismy, jež byly zřízeny v posledních letech a které zabezpečovaly nepřetržitý kontakt a odstraňování vzájemného podezření. My jsme nevypověděli smlouvu o protiraketové obraně. My jsme neodmítli ratifikovat adaptovanou smlouvu o konvenčních zbraních.

Teď je třeba po drobcích sbírat to, co nám zůstalo a nějak se na základě znovupotvrzení helsinských principů domlouvat o novém bezpečnostním systému, v němž by bylo útulně všem, včetně Ukrajiny, Gruzie, Moldavska - všem, koho naši američtí kolegové staví před výběr: Jít se Západem a méně spolupracovat s Ruskem. To je fakt.

Je mi známo, že američtí velvyslanci po celém světě dostávají takové příkazy. Vidím zde A. Vershbowa, který nedávno dával interview, v němž označil NATO za "nejmírumilovnější blok na světě" a "naději evropské stability a bezpečnosti". A kdo bombardoval Jugoslávii, Libyi v rozporu s rezolucí RB OSN? úspěchy, které přinášejí jednostranné akce, teď pozorujeme na Blízkém východě. Jsme pro to, aby NATO bylo nikoliv vzorovou organizací, jak jej chtějí představovat, ale účastníkem rovnoprávného dialogu o zabezpečení stability. Co je na tom špatného? Všichni chtějí, abychom uznali podřízenou roli všech ostatních ve vztahu k USA a NATO. Nemyslím, že je to v zájmu světového pořádku a stability.

Co se týče začátku událostí na Ukrajině, prezident USA B. Obama nedávno otevřeně řekl, že USA byly zprostředkovatelem v procesu předání moci na Ukrajině. Skromná formulace, ale mi dobře víme, jak to bylo, kdo a jak otevřeně posuzoval po telefonu personální sestavu, která má být představena v nové ukrajinské vládě, a mnoho jiného. Víme, co probíhá teď, kdo nepřetržitě monitoroval události na "majdanu". Tam nebyli naši vojenští specialisté a experti.

Velmi chceme, aby ukrajinský národ obnovil svou jednotu, ale musí se to udělat na základě reálného celonárodního dialogu. Když centrální moc rozhoduje o zavedení národních svátků jako den narození S. Bandery a R. Šuškeviče, datum založení "ukrajinské povstalecké armády", tak vzniká otázka, jak tyto svátky mohou oslavovat na východě Ukrajiny? Nijak. A na Západě už nechtějí slavit 9. květen. Nemluvě o jiných specifických zvláštnostech ukrajinské společnosti, to samotné vyžaduje nějaké politické dohody.

Zde je o tom skutečně trapné mluvit, ale teď na Ukrajině probíhá mobilizace, která naráží na vážné obtíže.

Představitelé maďarské a rumunské menšiny zažívají "pozitivní" diskriminaci, protože je povolávají ve výrazně větších počtech, než etnické Ukrajince. Proč o tom nepromluvit? Nebo o tom, že na Ukrajině žijí nejen Ukrajinci a Rusové, ale jsou i jiné národnosti, které se z dopuštění osudu ocitli v této zemi a chtějí v ní žít. Proč jim nezabezpečit rovná práva a nezohlednit jejich zájmy? Během voleb do Věrchovné rady maďarská menšina žádala o "překreslení" volebních okrsků tak, aby se jeden etnický Maďar dostal do rady. Okrsky stanovili tak, že nikdo z Maďarů se tam nedostal. To vše svědčí o tom, že je o čem mluvit. Jsou reálně existující problémy, které ukrajinskému státu brání dostat se z této těžké krize, ale na Západě jsou zamlčovány.

Besedoval jsem s mnohými, včetně těmi co zde sedí, když zavedli zákon o lustraci. Soukromě mi říkali, že je to zvláštní zákon, který je nutno rychle zrušit. Ptal jsem se, proč o tom nehovoří veřejně, a slyšel jsem odpověď, že nyní se chápe, že je třeba podporovat ukrajinskou vládu, není třeba ji kritizovat. O čem se tu ještě smí hovořit?

Velmi doufám, že včerejší úsilí podniknuté prezidenty Francie, Ruska a kancléřkou Spolkové republiky Německo, povedou k výsledku, který bude podpořen stranami konfliktu a dovolí reálně uklidnit situaci, čímž zahájí tak nezbytný všenárodní dialog o cestách k řešení všech problémů - sociálních i politických.

Otázka: Když se vrátím k výsledkům včerejších rozhovorů v Moskvě a předvčerejších v Kyjevě, dobrá zpráva spočívá v tom, že minské dohody stojí na pořadu dne, a špatná, že ne všichni signatáři těchto dohod souhlasí s jejich plněním. Mám na mysli představitele DNR a LNR, kteří vedou útočné aktivity, dělostřelecké ostřelování atd. Ruská federace také podepsala minské dohody. Teď probíhají snahy revidovat linii příměří. Neprojevuje se tlak na opolčence, ačkoliv Rusko přiznalo, že může vyvinout takový tlak. Máte vůbec v úmyslu naplnit minské dohody? Jaké garance splnění všech dvanácti bodů minských dohod a tlaku na DNR a LNR můžete dát, jako ministr zahraničních věcí Ruské federace?

Lavrov: Jakmile hlavní účastníci minského procesu, ukrajinská vláda a představitelé republik DNR a LNR, dosáhnou dohod o všech praktických aspektech plnění každého z minských bodů, jsem si jist, že Rusko bude mezi těmi, kdo zajistí takové garance - ať v OBSE, nebo RB OSN. Jsem si jist, že Německo, Francie a další země také budou připraveny předložit takové garance. Ale garantovat je možno pouze to, co už je uděláno a čeho bylo dosaženo.

Domlouvat se je nutno přímo. Není třeba přístupu, že ti lidé budou "salutovat". Žijí ve své zemi a bojují za ni. Když říkají, že sami by nedokázali zajistit zajistit převahu na bitevním poli, odpovím, že jejich věc je správná. A ukrajinští vojáci nechápou, kvůli čemu je ženou do boje. Opakuji, domlouvat se je třeba přímo.

Kdysi administrativu USA kritizovali za to, že aktivně udržovala kontakty s táliby prostřednictvím Dauhá (Katar). V reakci na kritiku se administrativa zeptala, za co ji kritizují: "Ano, oni jsou nepřátelé, ale s přáteli rozhovory nevedou. Rozhovory vedou s nepřáteli." Jestli ukrajinská vláda považuje za nepřátele své občany, tak přesto je třeba se s nimi domlouvat. Naši ukrajinští kolegové by neměli doufat, že bezohledná podpora, kterou dostávají bokem, řeší všechny problémy. Taková podpora zbavená veškeré kritické analýzy toho co probíhá, některým zamotala hlavu. Tak jako v roce 2008 zamotala hlavu M. Saakašvilimu. Všichni vědí, co z toho vzešlo.

Otázka: Jsem členem organizace s názvem "Evropská síť lídrů". Jsou v ní představitelé Ruska, USA, evropských států. Nedávno jsme provedli šetření o narušováních vzdušného prostoru. Jestli je naší nejvyšší prioritou vyřešit situaci na východě Ukrajiny a dosáhnout dohody o přerušení palby, nemyslíte, že další prioritou se má stát snaha domluvit se nebo možná vyhnout se plnému vymizení důvěry, připravit schéma, které by dovolilo Rusku, NATO, Evropě a USA vyhnout se zbytečným potenciálně nebezpečným vojenským střetům? V dané situaci je nepotřebujeme. Proč se vážně nezabývat rozpracováním takového schématu, které by nám dalo důvěru, že naše letadla, vojenské lodě a objekty se navzájem nestřetnou tak těsně, jak se to stávalo v posledních týdnech?

Před několika týdny z kodaňského letiště vzlétlo letadlo do Varšavy, které se div nesrazilo s ruským vojenským letadlem nacházejícím se v mezinárodním vzdušném prostoru s vypnutými transpondéry. Žádný evropský stát NATO by tohle Rusku neudělal. Proč ruská vojenská letadla provádějí lety v mezinárodním prostoru s vypnutými transpondéry, což je dělá prakticky neviditelnými? Je to jako velký černý náklaďák v ulicích nočního města bez zapnutých obrysových světel. Proč se to děje? Kdy podobné aktivity skončí?

Lavrov: Měli jsme rozvětvenou síť dvoustranných mechanismů mezi Ruskem a NATO v Radě Rusko-NATO, kde se vojáci každodenně navzájem stýkali, byly speciální setkání expertů z hlavních měst, bylo mnoho společných projektů: Ohledně boje s terorismem, kolektivní projekt na vývoj detektoru výbušnin "STANDEX".

Mezi nimi byl i projekt přípravy kádrů pro afghánskou bezpečnostní službu, vybavení této služby vrtulníky. Také existoval projekt "Common airspace initiative". Teď je to vše "zmrazeno" ačkoliv v rámci daných mechanismů bylo naprosto možné domlouvat se o tom, jak se vyhnout nebezpečným vojenským aktivitám.

Co se týče konkrétně tématu aktivit leteckých ozbrojených sil, máme odpovídající statistiku, která ukazuje, že aktivity na straně NATO vzrostly nezměrně více, než na straně Ruska. Podle mých informací se na konci ledna náš stálý představitel při NATO A.V.Gruško kvůli této otázce setkal s generálním tajemníkem J.Stoltenbergem a předal mu "fact sheet" s údaji námi vedené statistiky. Jsme otevřeni ustavení mechanismů spolupráce, ale zatím jsou všechny zmrazeny. Zůstala pouze rada stálých představitelů (Rada velvyslanců), jejíž setkání probíhají zřídka. Vše ostatní je uzavřeno.

Teď také vznikají následující problémy. Soudě podle všeho, naši kolegové z NATO chtějí omezit fyzickou přítomnost ruských diplomatů v ruském zastoupení při NATO. Omezují nám přístup do štábní místnosti, kde je naše místnost. Zřejmě to bude přispívat k dalšímu vzniku "temných míst" v našich vztazích a nebude pomáhat vyjasňovat vzájemné úmysly.

Otázka: Řekl jste, že chcete stanovit obecné principy evropské bezpečnosti. Obávám se, že principy EU jsou založeny na sebeurčení a neodpovídají ruským principům. Vy věříte ve sféry vlivu, jak řekl G. Kennan zhruba před šedesáti lety, mnozí ruští sousedé si musejí vybrat mezi tím, zda být nepřáteli nebo satelity. S ohledem na tuto neslučitelnost našich hodnot, jaká obecná pravidla jsou možná?

Před pěti lety D.A.Medveděv přišel s koncepcí nové evropské bezpečnostní architektury. To nefungovalo, protože Rusko má silný vliv na své sousedy. Vidíte východisko z této situace? Je možný kompromis mezi ruskými a evropskými přístupy k budování bezpečnosti v Evropě?

Lavrov: Zřejmě jste neposlouchal moc pozorně. Řeč nebyla o tom, že je nezbytné vypracovat nové principy. Říkal jsem, že je nezbytné znovu stvrdit principy obsažené v Helsinském závěrečném aktu, v Pařížské chartě, v dokumentech Rady Rusko-NATO, ale tentokrát potvrdit čestně. A nejdůležitější je dát jim závaznou formu.

Vámi připomenutá Smlouva o bezpečnosti v Evropě také nepředkládala nic nového. Předpokládala pouze v právně závazné formě zakotvit princip nedělitelnosti bezpečnosti, který je vyjádřen v rámci OBSE a Rady Rusko-NATO. Naši kolegové z NATO řekli, že právní garance bezpečnosti musejí zůstat prerogativem NATO, aby se do něho všichni hrnuli, aby tato viditelná line rostla a prohlubovala se. Proč se vzdávat toho, aby bezpečnost byla rovná? To bylo vyjádřeno a jde o závazek, který na sebe vzali prezidenti a premiéři euroatlantických zemí, OBSE. Zdá se, že NATO chce, aby bezpečnost byla nerovná. Jak psal G.Orwell, aby někdo byl "rovnější".

Citoval jste G.Kennana. Mohu citovat jeho jiné vyjádření o tom, že "studená válka" byla kolosální chybou, jíž se Západ dopustil.

Není třeba vymýšlet nic nového. Je třeba prostě sednout a potvrdit, a pak čestně plnit, to na čem jsme se domluvili před několika desítkami let.

Otázka: Souhlasím s Vámi v tom, že za posledních pětadvacet let nebylo všechno naplněno. Měli jsme s Ruskem řadu sporů. Dokonce jsme podepsali dohodu o partnerství zaměřenou na modernizaci ruské ekonomiky - a to je pouze jeden příklad. Myslím, že jsme v Evropě založili takové schéma, které zajišťuje územní celistvost a suverenitu států. Oba tyto principy byly narušeny a my jsme nuceni přiznat, že Rusko je nyní stranou účastnící se konfliktu na Ukrajině. Můžeme tuto krizi vyřešit pouze v případě, pokud správně analyzujeme vnitropolitickou situaci v této zemi. Váš popis situace na Ukrajině je nepřijatelný.

Existovala dohoda s V. F. Janukovyčem schválená parlamentní většinou. Proběhly volby, během nichž 80% voličů hlasovalo pro evropský kurs. Nacionalisté, komunisté a fašisté získali 2-3% hlasů. Taková je reálná situace, ze které je třeba vyjít. V 21. století nemohou existovat důvody pro narušení principů suverenity a územní celistvosti schválených v Helsinkách. Princip suverenity spočívá v tom, že každý národ, včetně ukrajinského, má právo samostatně rozhodnout, s jakou zemí uzavírat obchodní dohody. Jestli sousední stát chce tuto volbu kontrolovat, je to návrat ke staré politice a narušení principu suverenity, a k tomu právě na Ukrajině dochází.

Lavrov: Věřím, že Vaše vystoupení se bude dobře vyjímat v televizi.

Existují mezinárodní pravidla, která se skutečně pokaždé vykládají jinak, různé činnosti získávají přímo opačnou interpretaci. Na Krymu došlo k tomu, co předpokládá Charta OSN - k sebeurčení. V tomto dokumentu je několik principů a právo národů na sebeurčení stojí na klíčovém místě. Přečtěte si Chartu! Územní celistvost, suverenitu je třeba dodržovat. Valné shromáždění OSN přijalo deklaraci, v níž vyjasnilo vztahy základních principů mezinárodního práva. Tam bylo potvrzeno, že suverenita a územní celistvost jsou nedotknutelné a země usilující o dodržování suverenity mají povinnost ctít právo národů žijících v těchto zemích a nedopustit upření práva na sebeurčení cestou použití hrubé síly.

(Tímto vyjádřením Lavrov fakticky odvolal ruské námitky proti vzniku nezávislého státu Kosovo založené na naprosté prioritě principů státní suverenity a územní celistvosti - pozn. KD.)

Podle Vašich slov v Kyjevě proběhlo pouze splnění dohod, které podepsal prezident V.F.Janukovyč, a také tam proběhly volby. Za prvé, následujíci den po podpisu této dohody nezávisle na místě pobytu V.F. Janukovyče (a on se nacházel na Ukrajině) byla atakována jeho rezidence, budova prezidentské administrativy, budova vlády a navíc kolik budov a lidí upálili na "majdanu" v předchozím období. Ale takto roztrhaná dohoda, které přihlíželi ministři zahraničí Německa, Francie a Polska (konečně v sále je přítomen R. Sikorski, který určitě může říci svou historku), ve svém prvním bodě předpokládala zřízení vlády národní jednoty. To jsou klíčová slova. Cíl národní jednoty nemůže záviset na osudu jediného V.F. Janukovyče. Jestli zmizel, tak co teď - je možno se chopit moci ozbrojenou cestou a poplivat národní jednotu?

Ale Vy s tím nesouhlasíte a dobře děláte, protože to je nepřípustné. Tak tedy proběhlo toto místo vlády národní jednoty, která v září měla připravit novou ústavu, na jejímž základě by byly provedeny všeobecné volby. Taková je následnost událostí. Ale výchozí bod je národní jednota. Odtud je třeba budovat ústavu s ohledem na názory v celé zemi. Místo toho, když zmíněná dohoda již upadla v zapomenutí, A.Jaceňuk přišel na "majdan" a oznámil vznik "vlády vítězů". Potom ukrajinské oblasti, které se vzbouřily a začaly protestovat, pořádat akce, hovořit o tom, že nepřijmou výsledky převratu - je prostě začaly potlačovat. Zpočátku zavírali představitele, kteří vystupovali proti převratu, a potom začali používat síly. Kdo koho napadl? Snad Doněck a Luhansk šly útočit na Kyjev? Vůbec ne. Na jihovýchod bylo vypraveno vojenské uskupení, s jehož pomocí se snažili prosadit moc silou.

(Jednou z hlavních příčin úspěchu "povstání" na jihovýchodě Ukrajiny je naopak fakt, že tam až do vpádu ruských nepravidelných oddílů a ještě čtyři až pět týdnů po něm prakticky žádné ukrajinské vojenské jednotky nebyly přítomny. Útočníkům tak stačilo zabírat služebny milice (policie) a obsazovat úřady, žádný ozbrojený odpor jim nehrozil. K prvním vážnějším střetům s vojskem došlo teprve při pokusu o obsazení Mariupolu - pozn. KD.)

To, co tehdy na Ukrajině probíhalo, viděli na Krymu. V nejranějších etapách krize proběhl pokus "Pravého sektoru" prorazit a zmocnit se administrativních budov. Sláva Bohu, tak došlo ke zlomu a národní družiny se zvedly a nepustily je. Na Krymu bylo provedeno referendum o nezávislosti a poté sjednocení s Ruskem. V Kosovu nebylo žádné referendum, ačkoliv prezident USA B. Obama nedávno prohlásil, že Kosovo je vzorový příklad, protože tam lidé hlasovali v referendu. Referendum tam nebylo, tak jako nebylo mnohých jiných "referend". Sjednocení Německa proběhlo bez nějakého referenda a my jsme se toho aktivně účastnili.

Když skončila 2. světová válka, jestli si vzpomínáte, SSSR vystupoval proti rozdělení Německa. Je-li řeč o metodách, které se používají místo přímého dialogu, smůla je v tom, že současný ukrajinský prezident ztratil monopol na použití násilí. Na Ukrajině vznikly soukromé prapory placené lépe než pravidelná armáda. Do těchto praporů pod různými názvy (včetně Azova, o němž jsem se zmiňoval) přebírají lidi z pravidelné armády.

Mezi těmi, kdo jim velí, jsou otevření ultranacionalisté. Já Vás pane E.Brocku dávno znám. Přijeli jste i do Moskvy. Proto je má odpověď velmi prostá. Pokud chcete pronášet hněvivé řeči, které budou posilovat Vaši pozici v politice, v Europarlamentu, je jedna věc, jestli chcete vést rozhovor, pojďte si sednout a potvrdíme všechny helsinské principy, podíváme se, proč v jedněch případech si nemyslíte, že se porušují, a v jiných máte za to, že k tomu došlo.

Bohužel nedávno ukrajinská ratingová agentura sídlící v Norimberku GFK Ukraine provedlo šetření na Krymu. Podle jeho výsledků více než 90% dotázaných řeklo, že podporují připojení Krymu k Rusku, proti byla 2% a ještě další 3% řeklo, že tomu ještě úplně nerozumí (co probíhá). To je statistika, to jsou lidé. Tady kolega říkal, že v EU je hlavním principem úcta k sebeurčení. Pouze vy jste hovořil o zemi, tentokrát to proběhlo na základě mnohasetleté historie. Všichni můžeme posoudit, zda skutečně chcete pochopit naši pozici a čím jsme se řídili. O tom mnohokrát hovořil ruský prezident V.V.Putin. Je nakonec možné se tomu smát. V tom případě to jednoduše někomu udělá potěšení. Smích také, jak se říká, prodlužuje život!

Zdroj v ruštině: ZDE

Vytisknout