Vedly by dodávky zbraní Ukrajině k "válce mezi USA a Ruskem by proxy"?

10. 2. 2015 / Karel Dolejší

V březnu 1941 schválil Kongres Rooseveltův návrh zákona o půjčce a pronájmu ("An Act to Further Promote the Defense of the United States"), který poskytoval nejprve Velké Británii a později i dalším zemím výzbroj a materiál upotřebitelný ve válce (například asi dvě třetiny sovětských nákladních automobilů). Británie v té době byla již téměř dva roky ve válce s Německem, kdežto USA zůstaly mimo konflikt až do přepadení Pearl Harboru v prosinci. Znamená to snad, že v mezičase byla Británie "prostředníkem" ve válce mezi USA a Německem, která neexistovala, dokud ji šílený Hitler nevyhlásil? Sotva.

Oxfordský slovník definuje "válku přes prostředníka" (proxy war) jako "A war instigated by a major power which does not itself become involved" (válku vyvolanou velmocí, která se sama neúčastní). V tomto smyslu je třeba položit otázku: Vyvolaly snad USA zdráhající se poskytnout vojenskou pomoc válku na Ukrajině? Je pravda, že se Rusko války samo neúčastní?

Interpretace, podle níž "by se dodávkou amerických zbraní válka na Ukrajině změnila v rusko-americkou válku by proxy" je neudržitelná. Každá země, která kdy někomu během konfliktu dodávala zbraně, by podle ní byla považována automaticky za stranu konfliktu, a to dokonce stranu hlavní. Tak by se tedy mohla ujmout interpretace, podle níž irácko-íránská válka v 80. letech byla vlastně válkou mezi SSSR (který vyzbrojoval Irák) a Bulharskem (které jako velmi často dodávalo zbraně mimo oficiální aliance Varšavské smlouvy). A kdoví jestli se vlastně ve válce s SSSR nenacházela i ČSSR - na konci úřadování Carterovy administrativy USA zaplatily dodávku čs. zbraní mudžáhidům v Afghánistánu, jak přiznal Z. Brzeziński v jednom z archivních amerických dokumentů.

Stále se hovoří o rizicích dodávky zbraní Ukrajině, ale vůbec ne o možných rizicích toho, když Ukrajina zbraně nedostane.

Předně je téměř jisté, že Putin nakonec v konfliktu, který podle Merkelové "nemá vojenské řešení", právě tohoto vojenského řešení dosáhne. Pokud se Porošenko nevzdá, dojde k dalším porážkám ukrajinské armády a ztrátám území. Porošenko buď půjde Putinovi na ruku a kapituluje, a/nebo nakonec padne a ve zbytku země se dostanou k moci radikálové. Ti opustí prozápadní orientaci a budou se orientovat na vedení války proti Rusku cestou maximální mobilizace národních zdrojů. Kromě toho si začnou ve světě hledat prakticky jakéhokoliv spojence. Nabízí se například myšlenka, že by je mohly podpořit monarchie Perského zálivu, které velmi silně oponují ruskému vlivu na Blízkém Východě. Výsledkem by byla Ukrajina už dávno ne "prozápadní", kde válka pokračuje a která se stává silným zdrojem regionální nestability.

Putin chce obnovit kontrolu nad zahraniční, ekonomickou a obrannou politikou Ukrajiny. Dokud toho nedosáhne, žádné dohody nedodrží, nebo rozhodně ne déle, než splní svůj účel. Dosáhnout svých cílů může pokračující destabilizací Ukrajiny, její vojenskou porážkou nebo kombinací obojího.

Jeho cíle jsou však širší. Likvidací nezávislé Ukrajiny zastraší všechny ostatní ruské sousedy, kteří nemají ani takovou vojenskou kapacitu jako Kyjev.

Jeho dlouhodobé cíle zahrnují vražení klínu mezi USA a Evropu, což už se mu fakticky podařilo, dále diskreditaci a rozklad NATO (zde již může spoléhat na Řecko, Španělsko a výhledově na Francii, kde má svá politická želízka v ohni) a diskreditaci a rozklad Evropské unie, kterou pohrdá.

Nedělat nic neznamená "neudělat chybu", ale nechat Putinovi volnou ruku při realizaci jeho cílů. Dalším krokem v jeho hře může být už letos či napřesrok destabilizace Pobaltí. Pokud by napadená/é země žádala/y pomoc podle článku 5 a nedostala/y ji - což je opět s ohledem na naprostý nedostatek politické vůle v Evropě nejpravděpodobnější varianta - bylo by po NATO a na kontinentě by dominovala vojensky nejsilnější mocnost, tedy Rusko. Pokud toto má být žádaný výsledek, prosím - je namístě nechat Ukrajinu svému osudu a uvolnit Putinovi ruce.

Smát se Lavrovovi nepomůže. Neznám komičtější režim než severokorejský, ale přece je schopen za pár hodin proměnit kvetoucí metropoli Soul v hromadu kouřících trosek. Mnoha jiným agresorům se nejprve smáli, než je smích definitivně přešel.

V této krizi nejde jen o Ukrajinu. Pokud si někdo namlouvá, že kapitulací Kyjeva se svět vrátí před únor 2014 a všichni budou zase spolu utěšeně obchodovat, jako by se nic nestalo, čeká jej brzy nepříjemné probuzení.

Vytisknout